Věta „Dostal jsem danajský dar" se vyslovuje s povzdechem. Takový dar totiž nepotěší. Příklady: Ojeté jízdní kolo, které je nutné buď nákladně opravit, nebo odvézt na skládku. Roztomilé koťátko, z něhož vyroste zježený divous terorizující ženskou část domácnosti. Nebo kostel, který se církvi vrátil v době, kdy už se celý rozpadal.

Rčení pod rentgenem 6:30 2. července 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Historicky prvním danajským darem byl dřevěný kůň, kterého Řekové obmyslně zanechali před Trójou. Prozíravější Trójané navrhovali, aby se kůň spálil, a věštec Laokoon varoval: „Nikdy nevěřte Řekovi, ani když vám přináší dary."

Bylo to marné. Převládl názor stoupenců krále Priama, kteří uvěřili, že Řekové nadobro odpluli a koně před Trójou nechali k usmíření bohyně Athény.

Laokoona zardousili dva hadi - které vyslal buď bůh Poseidon, nebo jeho synovec Apollon, v tom se vyprávění rozchází - a Trójané tím přišli o zbytek sebezáchovného pudu. Rozbourali hradby a vtáhli koně do města.

V noci, kdy oslavami znavení obyvatelé Tróje spali, se z útrob koně vyrojilo třiadvacet, třicet, padesát, či, chcete-li raději věřit tomuhle, až tři tisíce řeckých válečníků. Připojil se k nim zbytek vojska a Trója padla.

Zbývá dodat, proč se otrávenému daru říká danajský, a ne řecký.

Danaové neboli Danajci byli jedním z řeckých kmenů. Sídlili u města Argu na Peloponéském poloostrově a považovali se za potomky krále Danaa. Homér vztáhl ve své Iliadě název daného kmene na všechny Řeky, kteří obléhali Tróju.

Říkal jim ovšem také Achájové (starší překlad Achájci), podle kmenového svazu, který ovládal střed Řecka.

Dnešní historici dávají přednost výrazu mykénští Řekové. 

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít