Sedláci u Chlumce? 'Sakramentský psi, my vám to město skazíme, čekejte nás brzo'

Že sedláci u Chlumce dopadli prachbídně, to ví každý. Jakož i to, že jim tam dali na frak vojáci. Ale čím přesně si sedláci u Chlumce nad Cidlinou prošli? A proč se tam vůbec v březnu roku 1775 objevili?

Rčení pod rentgenem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: sedláci u Chlumce. | Foto: Osaro Konečná / iROZHLAS | Zdroj: Český rozhlas

Tehdy, v sedmdesátých letech osmnáctého století, si lidé na venkově vyprávěli, že vídeňský dvůr zrušil robotu. Ale že ten zlatý patent česká šlechta před poddanými tají. A tak se sedláci ozbrojili a vydali v několika houfech k Praze. Co kdyby byl patent v hlavním městě království?

DOPADLI JAK SEDLÁCI U CHLUMCE

Úsloví dodnes živé. Každý ví, že sedláci u Chlumce dopadli prachbídně. Ale slyšeli jste i o potupě, která potkala selské zajatce? Vojáci jim uřezali knoflíky u kalhot. Mohli tak zajatce do vazby odvést bez pout, těch bylo málo – a přitom se nemuseli bát, že se jim eskortovaní po cestě rozutečou.

Někteří ze vzbouřenců si cestu zpestřovali tím, že ničili církevní a vrchnostenský majetek.
Jeden povstalecký houf přitáhl 24. března ke Chlumci, a když si rázně vyřídil účty s pivovarem a úřednickými byty, chystal se vybrakovat chlumecký zámek, perlu barokní architektury vyprojektovanou Janem Blažejem Santinim.

Tyto útočníky, nanejvýš čtyři sta lidí, vojsko porazilo. Zabilo přitom dva sedláky, dva se utopili v přilehlém rybníku a dvaasedmdesát vzbouřenců bylo zajato. To však zbylé sedláky neodradilo. O dva dny později, když jim dorazily posily, se pokusili na zámek zaútočit podruhé.

Vojáci se jim znovu postavili a vyhráli i druhý střet. Bylo jich sice méně, ale zato byli disciplinovaní, dobře vycvičení a podstatně lépe ozbrojení. Střelnými zbraněmi disponovalo jen pár sedláků, ostatní se oháněli kyji a napřímenými kosami.

Bitva u Chlumce, Alexandr Kocebu ( (1815-1889). | Foto: Alexandr Kocebu | Zdroj: Wikimedia Commons

Bilance druhé chlumecké srážky – která pak ještě pokračovala u nedaleké Hoříněvsi - je vážnější: zabito šest sedláků a dva vojáci, nejméně tři vzbouřenci se utopili a mnozí další utrpěli zranění, do zajetí padlo 211 osob.

Minimálně třináct mrtvých, četná zranění a na tři stovky vězňů. To byla první rána, kterou sedláci u Chlumce utrpěli. Ale nikoli ta poslední.

Zajatí byli několik týdnů drženi ve vazbě, která, jak si stěžovali, byla mimořádně studená a v níž někteří zajatci zemřeli. Pak následoval proces a exemplární tresty. Sedm selských předáků dostalo provaz.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Na šibenici šli v Praze, v zamýšleném cíli svého tažení. Zbytek vzbouřenců poslali soudci buď na nucené práce, anebo domů – ovšem v tom případě nechali propuštěným na odchodnou důkladně vyprášit hřbet.

Traduje se, že i vídeňskému dvoru připadaly ty rozsudky příliš tvrdé.

Zlost a potupa z chlumecké blamáže musela selské vnitřnosti rozpalovat doběla. Svědčí o tom svérázný pozdrav z venkova, anonymní dopis chlumeckým měšťanům, kteří se v březnu 1775, v obavě o vlastní majetek, postavili proti vzbouřencům. V listě se mimo jiné praví: „Sakramentský psi chlumecký, vám to není darováno. My vám to město skazíme, jakož ste vy nám skazili naše mozouly. Jen čekejte nás brzo tam zas!"

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru