Hetéra? Plať, máš-li mě rád. A máš-li rád peníze, neotravuj

Slovník cizích slov definuje hetéru opravdu roztomile - jako vzdělanou ženu, u níž vzdělaní mužové hledali intelektuální podněty, které nemohli nalézt v rodině. No dobrá. Jenže spisovatel Alkifron (2. století po Kristu) napsal za jednu z hetér tento hodně neduchovní vzkaz jejímu ctiteli Kritonovi: „Proč se obtěžuješ psaním tolika dopisů? Padesát zlaťáků potřebuji, a žádné milostné dopisy. A tak plať, máš-li mě rád, a máš-li rád peníze, neotravuj." Jakpak to jde dohromady s intelektuálními podněty?

Rčení pod rentgenem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: hetéra. | Foto: Osaro Konečná / iROZHLAS | Zdroj: Český rozhlas

Ve starém Řecku, a zejména v jeho intelektuálně nejrozvinutější obci, v Aténách, spadli muži do pasti, kterou si sami vykopali.

HETÉRA

Řecky družka. Placená společnice ovládající umění konverzace, milování a milostného taktizování, jakož i zpěv, tanec a hru na hudební nástroj. Obdoba kurtizány.

Aby se jim manželky nezahazovaly s jinými, zavírali je do ženské části domu. Po manželkách chtěli jen to, aby řídily domácnost a rodily a vychovávaly děti. Cenila se pilnost, doporučovaným koníčkem bylo předení a tkaní, vzorem byla ctnostná a pracovitá Penelopa, věrná choť protřelého nevěrníka Odyssea. Vzdělávání dívek, které se měly vdát, se považovalo za ztrátu času. A po sňatku už ženy vzdělanostní deficit nedohnaly.

Jak by mohly? Ven směly jen zřídka, aby je nikdo nepomluvil, a už vůbec ne samy. I k přítelkyni je musela doprovázet služka. A doma je nikdo nedoučoval. Nezbytným důsledkem toho protiženského spiknutí ovšem bylo, že aténští muži si doma příliš nepopovídali. O čem, když výběr témat byl tak omezený?

Ale protože člověk je živočich společenský, jak objevili právě staří Řekové, promluvit si potřebuje. A nejde-li to doma, hledá se a najde jiné řešení.

Atéňané se nejraději bavili buď se sličnými mladíky, nebo s hetérami. Hetéra je řecky družka. Řekneme-li, že hetéry byly prostitutky, budeme jim křivdit. Skutečným prodejným děvám, které číhaly v přístavech na námořníky a u městských bran na venkovany, se říkalo pornai. Hetéry spadaly do jiné kategorie, byly obdobou francouzských kurtizán či japonských gejš. Dávaly se „jen" vydržovat.

Hetéry (detail antického poháru). | Foto: Becante | Zdroj: Flickr

A měly co nabídnout:

Bývaly přepůvabné. Hetéra Fryna stála sochaři Praxitelovi a malíři Apellovi modelem pro sochu a obraz bohyně krásy a lásky Afrodity.

Ovládaly umění konverzace. Jejich mluva byla nejen vtipná, ale i vybraná. (Jistě, když byly jen mezi sebou, hovořily podstatně hruběji.) Uměly zpívat, tančit a hrát na hudební nástroj.

Některé jevily zájem o filozofii.Hetéra Leontion poslouchala Epikurovy přednášky a její kolegyně Aspasie, rodačka z maloasijského Milétu, diskutovala jako rovný s rovným se Sokratem.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Byly hetéry, které udělaly štěstí. Aspasie si vzala patrně nejslavnějšího athénského státníka Perikla. Thais, milenka Alexandra Velikého, a pak jeho generála Ptolemaia, panovala po Ptolemaiově boku Egyptu. Z Theodory, která nebyla ani pořádnou hetérou, nýbrž cirkusovou striptérkou, odhalující se na přání zepředu či zezadu, se v šestém století stala byzantská císařovna. Svou státnickou zásadovostí uchovala manželovi trůn.

Většina těchto žen však nedopadla dobře. Odkvétaly při svém řemesle a skýtaly tak vnímavějším pozorovatelům smutný obraz.

V Lukianových Hovorech hetér se o jisté Filemation vypráví, že je na spáncích už pěkně šedivá a od krku ke kolenům má samé flíčky - je skvrnitá jako pardál. Říká to sice její konkurentka Tryfaina, která má důvod hledět na Filemation co nejkritičtěji, ale i tak je jasné, že plnohodnotnou hetérou nemohl být člověk nadosmrti.

Končívaly v bídě. Můžeme se divit, že se smutnému konci snažily vyhnout už zamlada, kdy ještě měly co nabídnout? A že si za to od svých milenců dávaly zaplatit co nejvíce? Přesto je mohly upřímně milovat. Ono se to nevylučuje.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme