Hetéra? Plať, máš-li mě rád. A máš-li rád peníze, neotravuj

Slovník cizích slov definuje hetéru opravdu roztomile - jako vzdělanou ženu, u níž vzdělaní mužové hledali intelektuální podněty, které nemohli nalézt v rodině. No dobrá. Jenže spisovatel Alkifron (2. století po Kristu) napsal za jednu z hetér tento hodně neduchovní vzkaz jejímu ctiteli Kritonovi: „Proč se obtěžuješ psaním tolika dopisů? Padesát zlaťáků potřebuji, a žádné milostné dopisy. A tak plať, máš-li mě rád, a máš-li rád peníze, neotravuj." Jakpak to jde dohromady s intelektuálními podněty?

Rčení pod rentgenem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: hetéra. | Foto: Osaro Konečná / iROZHLAS | Zdroj: Český rozhlas

Ve starém Řecku, a zejména v jeho intelektuálně nejrozvinutější obci, v Aténách, spadli muži do pasti, kterou si sami vykopali.

HETÉRA

Řecky družka. Placená společnice ovládající umění konverzace, milování a milostného taktizování, jakož i zpěv, tanec a hru na hudební nástroj. Obdoba kurtizány.

Aby se jim manželky nezahazovaly s jinými, zavírali je do ženské části domu. Po manželkách chtěli jen to, aby řídily domácnost a rodily a vychovávaly děti. Cenila se pilnost, doporučovaným koníčkem bylo předení a tkaní, vzorem byla ctnostná a pracovitá Penelopa, věrná choť protřelého nevěrníka Odyssea. Vzdělávání dívek, které se měly vdát, se považovalo za ztrátu času. A po sňatku už ženy vzdělanostní deficit nedohnaly.

Jak by mohly? Ven směly jen zřídka, aby je nikdo nepomluvil, a už vůbec ne samy. I k přítelkyni je musela doprovázet služka. A doma je nikdo nedoučoval. Nezbytným důsledkem toho protiženského spiknutí ovšem bylo, že aténští muži si doma příliš nepopovídali. O čem, když výběr témat byl tak omezený?

Ale protože člověk je živočich společenský, jak objevili právě staří Řekové, promluvit si potřebuje. A nejde-li to doma, hledá se a najde jiné řešení.

Atéňané se nejraději bavili buď se sličnými mladíky, nebo s hetérami. Hetéra je řecky družka. Řekneme-li, že hetéry byly prostitutky, budeme jim křivdit. Skutečným prodejným děvám, které číhaly v přístavech na námořníky a u městských bran na venkovany, se říkalo pornai. Hetéry spadaly do jiné kategorie, byly obdobou francouzských kurtizán či japonských gejš. Dávaly se „jen" vydržovat.

Hetéry (detail antického poháru). | Foto: Becante | Zdroj: Flickr

A měly co nabídnout:

Bývaly přepůvabné. Hetéra Fryna stála sochaři Praxitelovi a malíři Apellovi modelem pro sochu a obraz bohyně krásy a lásky Afrodity.

Ovládaly umění konverzace. Jejich mluva byla nejen vtipná, ale i vybraná. (Jistě, když byly jen mezi sebou, hovořily podstatně hruběji.) Uměly zpívat, tančit a hrát na hudební nástroj.

Některé jevily zájem o filozofii.Hetéra Leontion poslouchala Epikurovy přednášky a její kolegyně Aspasie, rodačka z maloasijského Milétu, diskutovala jako rovný s rovným se Sokratem.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Byly hetéry, které udělaly štěstí. Aspasie si vzala patrně nejslavnějšího athénského státníka Perikla. Thais, milenka Alexandra Velikého, a pak jeho generála Ptolemaia, panovala po Ptolemaiově boku Egyptu. Z Theodory, která nebyla ani pořádnou hetérou, nýbrž cirkusovou striptérkou, odhalující se na přání zepředu či zezadu, se v šestém století stala byzantská císařovna. Svou státnickou zásadovostí uchovala manželovi trůn.

Většina těchto žen však nedopadla dobře. Odkvétaly při svém řemesle a skýtaly tak vnímavějším pozorovatelům smutný obraz.

V Lukianových Hovorech hetér se o jisté Filemation vypráví, že je na spáncích už pěkně šedivá a od krku ke kolenům má samé flíčky - je skvrnitá jako pardál. Říká to sice její konkurentka Tryfaina, která má důvod hledět na Filemation co nejkritičtěji, ale i tak je jasné, že plnohodnotnou hetérou nemohl být člověk nadosmrti.

Končívaly v bídě. Můžeme se divit, že se smutnému konci snažily vyhnout už zamlada, kdy ještě měly co nabídnout? A že si za to od svých milenců dávaly zaplatit co nejvíce? Přesto je mohly upřímně milovat. Ono se to nevylučuje.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme