Karcer? Písař jest zbaven útrap, ovšem chlapec má uši na zádech

Jak vysvětlit dítěti, které nebaví škola, že učení je v jeho vlastním zájmu? To je úkol starý jako škola sama. Už staří Egypťané spoléhali na rákosku. Učitelé v českých zemích si oblíbili karcer.

Rčení pod rentgenem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: Karcer. | Foto: Osaro Konečná / iROZHLAS | Zdroj: Český rozhlas

Lze apelovat na rozum dítěte, což je metoda odzkoušená už ve faraonském Egyptě. Na jednom z egyptských papyrů se píše:„Buď písařem! Jest osvobozen od povinné práce a jest zhoštěn i každé jiné práce. Jest zbaven nošení motyky a ošatky; nebudeš tedy nositi koš. Písař jest zbaven útrap, nejsa podřízen mnoha pánům a mnoha podřízeným.“

CARCER

Slavná starořímská šatlava. Zavírali do ní nepřátelské vojevůdce a domácí podvratné živly. Na smrt tu prý čekal i apoštol Pavel. Později, jako karcer, výchova žáků jejich zadržováním ve škole.

Nicméně už staří Egypťané věděli, že někteří žáci se musejí přemlouvat jinak. A tak se v jiném egyptském textu praví: „Chlapec má uši na zádech. Poslouchá, jen když je bit.“

Na rákosku se spoléhali i sumerští učitelé. Kdo přišel pozdě, vyrušoval při výuce, vybíhal ze dveří a jehož úloha „nebyla uspokojující“, tomu se tělesný trest nevyhnul. Mimochodem, sumerský znak pro tělesný trest se skládá ze znaků „hůlka“ a „maso“.

Tělesné tresty používala škola antická i středověká. V některých zemích patřily k běžným výchovným metodám ještě v minulém století. Včetně tak osvíceného státu, jakým je Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Pedagogové v českých zemích si oblíbili karcer - nechání žáka po škole. Karcer užívaný na československých středních školách sice zanikl v roce 1936, kdy byl reformován školský řád, ale neoficiálně se používal i nadále. Kdo z nás nezůstal alespoň jednou po škole? Slovo přešlo do češtiny z němčiny, je však latinského původu.

Carcer bylo státní vězení vedle Fora, hlavního římského náměstí, a pod římským pahorkem Capitolium (Kapitol). Nedobrovolnými hosty Carceru bývali nepřátelští vojevůdci, jako Vercingetorix, galský rival Gaia Julia Caesara, a velezrádci a podvratné živly, kupříkladu účastníci Catilinova spiknutí.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Ti, kterých se stát obával nejvíce, byli vězněni v podzemních kobkách Carceru zvaných Tullianum.

Nebylo to vězení v pravém slova smyslu, spíš jakási zajišťovací a vyšetřovací vazba. Většina z těch, kteří se tu octli, šla záhy na smrt. Ale Vercingetorix na ni v Tullianu musel čekat šest let - do doby, než se do Říma vrátil Caesar, jeho přemožitel. Caesar dopřál Římu i sobě triumf, v němž se představil jako vítěz nad Galy, a teprve pak dal Vercingetorixe stít. 

Řím byl tehdy ještě republikánský, alespoň formálně. Po stu letech byl v již císařském Římě sťat jiný prominentní vězeň Carceru, apoštol Pavel. Podle legendy se tak stalo roku 67 po Kristu, po dvouleté Pavlově vazbě v Carceru. Proto je dnes na místě bývalého vězení kaple.

Forum Romanum. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme