Mlčí jako sfinga? Odstraň ten písek - a trůn, drahý princi, je jen tvůj!

Gízská sfinga mlčí už pětačtyřicet století. Tedy popravdě řečeno, občas přece jen promluví. Ale potřebuje k tomu muže královské krve. Těm slibuje, že se stanou králi.

Rčení pod rentgenem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: Mlčí jako sfinga. | Foto: Osaro Konečná / iROZHLAS | Zdroj: Český rozhlas

Gízská sfinga, staroegyptsky Harmachis (čili bůh Hor na obzoru), anebo také Cheprerreratum (slunce ranní, polední i večerní) je stejně známým symbolem Egypta jako pyramidy.

MLČÍ JAKO SFINGA

Anebo také mlčí jako hrob. Každopádně je dotyčný zticha nějak zvláštně, tajemně, jako by se umění mlčet vyučil opravdu u Velké sfingy v egyptské Gíze.

Je dvacet metrů vysoká, sedmdesát tři a půl metru dlouhá, má tělo lva a hlavu faraona Rachefa. A mlčí už pětačtyřicet století.

Tedy popravdě řečeno, občas přece jen promluví. Ale potřebuje k tomu muže královské krve. Zachovaly se zprávy, že sfinga oslovila dva prince, kteří, znaveni lovem, usnuli v jejím stínu. Slíbila jim, že když jí odpomohou od nánosu písku, stanou se králi. Dali ji tedy očistit - a stali z nich mocní faraoni Amenhotep II. a Thutmose IV.

Sfinga na egyptské fresce ze 14. st. př. Kr. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Sfinga staroasyrská, nalezená ve studni paláce ve městě Kalchu, také nevypadá, že by se chtěla vybavovat s každým pocestným. Její orlí pařáty jsou zabořeny do kozy, kterou z každé strany přičinlivě oklovává jeden sup. Na tváři lemované pečlivě zkadeřenými vlasy se při troše dobré vůle dá rozpoznat jemný úsměv. Sfinga je umně vyřezaná ze slonoviny a na výšku měří jen necelých deset centimetrů.

Nejupovídanější ze starověkých sfing je ta řecká. Svého času kazila turistický ruch u Théb. Dožadovala se od kolemjdoucích odpovědi na otázku: „Kdo chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?“ Role se pak rychle vyměnily, jako sfinga mlčeli dotázaní, a sfinga je zahubila, ať už ráda, či z povinnosti. Teprve Oidipus jí řekl, že se ptá na člověka, a sfinga se vrhla ze skály, na níž sídlila.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Možná to považovala za vysvobození. Vedla dosti nudný život. A vzhledem k jejímu zjevu - lví tělo, ženská hlava, orlí křídla, ocas hada - nebylo pravděpodobné, že by se kolem ní rojily zástupy nápadníků.

Na každé sfinze je cosi záhadného a starořecká Sfinx není výjimkou. Neznáme její původ, mýty se rozcházejí. Buď byla dcerou obra Tyfona a nymfy Echidny; pak by byla sestrou lvo-kozo-hadí obludy Chimairy. Anebo ji vrhla až Chimaira - to by vysvětlovalo lví tělo a hadí ocas -, a sice po spáření s dvojhlavým psem Orthem.

Pokud měla thébská sfinga o svém původu určitější informace, pomlčela o nich.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme