Mlčí jako sfinga? Odstraň ten písek - a trůn, drahý princi, je jen tvůj!
Gízská sfinga mlčí už pětačtyřicet století. Tedy popravdě řečeno, občas přece jen promluví. Ale potřebuje k tomu muže královské krve. Těm slibuje, že se stanou králi.
Gízská sfinga, staroegyptsky Harmachis (čili bůh Hor na obzoru), anebo také Cheprerreratum (slunce ranní, polední i večerní) je stejně známým symbolem Egypta jako pyramidy.
MLČÍ JAKO SFINGA
Anebo také mlčí jako hrob. Každopádně je dotyčný zticha nějak zvláštně, tajemně, jako by se umění mlčet vyučil opravdu u Velké sfingy v egyptské Gíze.
Je dvacet metrů vysoká, sedmdesát tři a půl metru dlouhá, má tělo lva a hlavu faraona Rachefa. A mlčí už pětačtyřicet století.
Tedy popravdě řečeno, občas přece jen promluví. Ale potřebuje k tomu muže královské krve. Zachovaly se zprávy, že sfinga oslovila dva prince, kteří, znaveni lovem, usnuli v jejím stínu. Slíbila jim, že když jí odpomohou od nánosu písku, stanou se králi. Dali ji tedy očistit - a stali z nich mocní faraoni Amenhotep II. a Thutmose IV.
Sfinga staroasyrská, nalezená ve studni paláce ve městě Kalchu, také nevypadá, že by se chtěla vybavovat s každým pocestným. Její orlí pařáty jsou zabořeny do kozy, kterou z každé strany přičinlivě oklovává jeden sup. Na tváři lemované pečlivě zkadeřenými vlasy se při troše dobré vůle dá rozpoznat jemný úsměv. Sfinga je umně vyřezaná ze slonoviny a na výšku měří jen necelých deset centimetrů.
Nejupovídanější ze starověkých sfing je ta řecká. Svého času kazila turistický ruch u Théb. Dožadovala se od kolemjdoucích odpovědi na otázku: „Kdo chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?“ Role se pak rychle vyměnily, jako sfinga mlčeli dotázaní, a sfinga je zahubila, ať už ráda, či z povinnosti. Teprve Oidipus jí řekl, že se ptá na člověka, a sfinga se vrhla ze skály, na níž sídlila.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Možná to považovala za vysvobození. Vedla dosti nudný život. A vzhledem k jejímu zjevu - lví tělo, ženská hlava, orlí křídla, ocas hada - nebylo pravděpodobné, že by se kolem ní rojily zástupy nápadníků.
Na každé sfinze je cosi záhadného a starořecká Sfinx není výjimkou. Neznáme její původ, mýty se rozcházejí. Buď byla dcerou obra Tyfona a nymfy Echidny; pak by byla sestrou lvo-kozo-hadí obludy Chimairy. Anebo ji vrhla až Chimaira - to by vysvětlovalo lví tělo a hadí ocas -, a sice po spáření s dvojhlavým psem Orthem.
Pokud měla thébská sfinga o svém původu určitější informace, pomlčela o nich.
