Věta „Pořídil jsem to za nepatrný obolus“ dokládá výhodnou koupi - a také neznalost. Obolus je totiž nepatrný už sám o sobě, byla to nejdrobnější starořecká mince. Dá se však někomu vytýkat používání nadbytečných přívlastků v době, kdy nabídky supermarketů jsou „neodolatelné“, chuti jsou „ještě krémovější“ a dovolené musejí být „nezapomenutelné“?

Tento článek je více než rok starý.

Rčení pod rentgenem Praha 6:36 3. září 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Obolos (koncovka -us je latinská) začal svou kariéru jako obelos, což byla železná tyčka o váze 0,73 gramu. Než byly v Řecku dány do oběhu první mince, platilo se kromě obelů též kovovými trojnožkami a kotli, kravami, ovcemi či kozami.

Svou původní váhu si obolos zachoval i jako mince.

Šest obolů se rovnalo jedné drachmě. Drachmé se původně říkalo svazku šesti obelů. V názvu (od drattomai - pojímám) se obráží zkušenost, že do ruky se vejde šest těchto tyček. V Aténách pátého století před Kristem, kde mince měly vysokou míru ryzosti, vážila stříbrná drachma 4,36 g a obsahovala až 983 tisícin čistého kovu. Cena selete se v těch časech pohybovala kolem tří drachem. Průměrně zručný řemeslník si na sele vydělal za tři dny.

Oboly posloužily lidem i po smrti.

Než se nebožtík v doprovodu boha Herma odebral do podsvětí, vložili mu příbuzní pod jazyk obolos. Hermes dovedl stín mrtvého k řece Vzdechů - Acheronu, k hranici, za níž začínalo podsvětí. Tam provozoval převoznictví nevrlý stařík Charon. Za obolos převezl stín zemřelého na zpuchřelé pramici přes Acheron - ale až po ujištění, že mrtvý byl řádně pohřben. Anebo že mu někdo postavil alespoň symbolický hrob, kenotaf.

Co dělal Charon s oboly, které si na pochmurném místě vydělal, není známo. Stejně jako to, zda ze své živnosti platil daně. Pokud je platil, snad byly mírné, vždyť měl rizikové povolání - když převezl živého Herakla, odpykal to ročním vězením. Kdopak asi v mezidobí inkasoval u Acheronu oboly? Kdo se chopil charonského bidla? Nepřeklenuly tehdy podsvětní autority Acheron provizorním mostem? Hlídat by ho mohl několikahlavý pes Kerberos. Zdarma. (Rčení o Kerberovi: Hlídá jak Kerberos. Kolikže děsivých uslintaných hlav tu na nás vlastně štěká?)

Přes most či lávku se na onen svět chodilo u mnoha národů, například u Peršanů a starých Slovanů. I mezi Slovany však byla rozšířena víra v převozníka vozícího duše přes podsvětní řeku. I oni dávali svým mrtvým do úst či do ruky drobné mince, aby měli převozníkovi čím zaplatit. Takovému daru říkají archeologové podle antického vzoru obolus.

Peníze v ústech nebožtíků se nacházejí také v germánských hrobech na území dnešního Dánska, Švédska a Německa. V těchto případech však nejde o mince pro Charona. Germáni věřili, že zesnulý bude moci v záhrobí vést důstojný život pouze tehdy, když si ponechá třetinu svého jmění. Vylupovači hrobů měli z této představy náramnou radost.

Kvůli nim se nakonec i u Germánů pohřbívalo jen s jedinou mincí - ta měla symbolicky představovat nebožtíkův podíl. 

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít