Příběh z ráje je klasickou ilustrací zlomyslné poučky, že lidem se má splnit, co chtějí. Aby jim došlo, co že si to vlastně přáli. Za poznání se zkrátka platí.

Tento článek je více než rok starý.

Rčení pod rentgenem 8:00 11. března 2018 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Otrávené jablko nefiguruje pouze v pohádce o Sněhurce. Otrávené je přece i jablko poznání.

Příběh z ráje je klasickou ilustrací zlomyslné poučky, že lidem se má splnit, co chtějí. Aby jim došlo, co že si to vlastně přáli. Za poznání se zkrátka platí, v tomto případě dědičným hříchem a vyhnáním z místa zaslíbeného, kde se neumírá a „kde jsou všechny stromy na pohledění libé a ovoce chutné“. (Genesis 2,9)

Jablko se sem skvěle hodí. Tohle ovoce, jak upozorňuje německý historik Dieter Breuers, bývalo ve starověku symbolem lásky a plodnosti – takže křesťanství, které si na sexualitu věru nepotrpělo, v něm mohlo vidět ideální symbol hříchu.

Mimochodem, ďábel maskovaný za hada, který v ráji sváděl Evu k intelektuálním, nikoli smyslovým rozkoším („otevrou se oči vaše a budete jako bohové, vědouce, co je dobré a co zlé“), má své jméno. Dolehlo k vám, že se jmenoval Gadreel?

Ozvěnu příběhu o rajském jablku, které zhořkne na jazyku, najdeme leckde. Dokonce i ve zlidovělých písních, jako třeba v té o chasníku, který „šel z Hradišťa od jednání“ a potkal děvčátko, které mu nabízelo jablíčko. Protože byl „syneček nerozumný“, vzal si jablíčko – toť se ví, odkud odjinud, z jejího klína. Ovoce v tomto případě není otrávené, pouze kyselé, ale konce jsou beztak trudné: z takových dárečků, jak díky písni víme, rozbolí hlava a srdce se zkormoutí.

Ojediněle funguje otrávené jablko přímo v úloze vražedného nástroje: pachatel ho rozřízne nožem, kde je jedem potřena jen jedna strana čepele, sám si vezme neotrávenou část a spokojeně pozoruje, jak ten, kterého chce odpravit, konzumuje svůj smrtící díl.

Metoda byla známa už v staré Persii, i když tehdy se místo jablka použila drůbež. Stalo se na dvoře krále Artaxerxa II. Vraždila králova matka Parysatis, kterou význačný český znalec starého Íránu Otakar Klíma nazývá „ďábelskou staruchou“, a obětí byla Parysatidina nenáviděná snacha Stateira.

Otrávená prý umírala v krutých bolestech. 

Artaxerxes viníka odhalil a matku vypověděl do vyhnanství. Ale pak ji zase povolal zpět. Měla bystrý úsudek, potřeboval ji jako politického poradce. 

Když už jsme ve starověku: ani v antických bájích nevystupuje jablko pokaždé v sympatické úloze. Coby jablko sváru rozvrátí svatbu krále Pelea a bohyně Thetidy a později, když Paris ten zlořečený zlatý artefakt předá Afroditě, zapříčiní trojskou válku. 

Andulkám a krysaříkům mohou otravu přivodit jablečná semena. Jedovaté je rovněž „ďábelské jablko“ čili durman obecný. 

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít