Pandořina skříňka? Půvab i strastná touha a trýzeň, jež stravuje údy. Však povaha lstivá
Pandora byla typem ženy, po níž touží nejeden muž. Byla rozumu poněkud mdlého, což znamenalo, že v manželovi, pokud bude jen trochu šikovný, bude vidět titána. A on to shodou okolností skutečně Titán byl, jmenoval se Epimetheus a byl bratrem mnohem známějšího a podstatně chytřejšího Titána Promethea. A navíc, Pandora byla vnadná!
Staří Řekové věřili, že Pandora byla nejkrásnější žena, jaká kdy byla stvořena. Bodejť - byla kolektivním dílem bohů, jak o tom vypráví Hesiodos v básni Práce a dny.
Hefaistos, božský řemeslník, uhnětl z hlíny a vody pěknou postavu a „tvář rovnou nesmrtelným bohyním“ a vložil dovnitř krásný hlas. Bohyně krásy a lásky Afrodita dala Pandoře „půvab i strastnou touhu a trýzeň, jež stravuje údy“. A také oddanou, psí mysl. Které mužské srdce by se nezatetelilo?
PANDOŘINA SKŘÍŇKA
Neradno ji otvírat, uvnitř číhají pohromy nejrůznějšího druhu. V antice se ovšem nemluvilo o skříňce, ale o Pandořině sudu, džbánu či kádince. Každopádně to mělo víko.
Bohyně moudrosti a umění Athéna vzdělala Pandoru v ručních pracích, takže uměla dobře tkát, a půvabně jí zřasila roucho i vlasy. Pandořin vzhled pak vylepšovaly i další, méně významné bohyně.
Nakonec nastoupil posel bohů a patron podvodníků Hermes. Nasadil Pandoře do prsou „slova lichotivá a lži a povahu lstivou“ (říká Hesiodos) a dovedl ji k Epimetheovi.
Který ji ke škodě nás lidí přijal - i s její skříňkou, otráveným darem od bohů. Bylo to pečlivě uzavřené, a tím velice tajemné - takže Zeus, který dal Pandoru a její „skříňku“ zhotovit, si mohl být jist, že zvědavá žena dříve nebo později zvedne víko.
Pandora to udělala - a z nádoby se po světě rozlétly strasti, které od té doby trápí lidi: Stáří, Námaha, Nemoc, Šílenství, Neřest, Vášeň, Zármutek, Hlad, Smrt. Kráska se sice vzpamatovala a nádobu přiklopila. Ale to byla další chyba: vevnitř zůstalo to jediné, co se mělo dostat ven - Naděje.
Pandořinu skříňku otevře každý, kdo se neopatrně, ledabyle dotýká starých, zasutých, vleklých a nevyřešených problémů. Otevřeli ji například francouzští revolucionáři, když koncem osmnáctého století svrhli Bourbony a pod hesly Volnost-Rovnost-Bratrství sklouzli do krvavého teroru.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Je s podivem, že hodně revolučních pandor mívá dobrou vůli a je oddáno ušlechtilým ideálům. Často, ne vždy, jsou to lidé, kteří by v osobním životě neublížili mouše. Alespoň na počátku. Pak se to nějak zvrhne.
Za Pandoru a obsah její nádoby může mstivost a řekněme to rovnou, malost krále řeckých bohů Dia. Handrkoval se s Prometheem o lidstvo. Dia lidé rozčilovali, Prometheus se jich zastával a snažil se jim třeba i podvodem zajistit co nejvíce výhod. A jednou - poté, co ho Prometheus kvůli lidem opět podvedl - se Zeus dopálil natolik, že vydal rozkaz k výrobě Pandory a Pandořiny skříňky. Jejich prostřednictvím potrestal lidstvo jako celek.
Sapér Vodička, známý ze Švejka, by Diovi rozuměl. I on prosazoval zásadu: „Vinnej nevinnej, berte to po řadě!“
