OBRAZEM: Moskevské metro má 85 let. Za druhé světové války sloužilo jako kryt, galerie i knihovna

Moskevské metro je známé mimo jiné díky bohaté výzdobě nejstarších stanic – mramor, lustry a sochy nejsou ničím neobvyklým. V pátek slaví moskevská podzemka 85 let od zahájení provozu na první lince. Za tu dobu se celá síť zastavila jenom jednou. Nebylo to kvůli současné pandemii, i když se o tom spekulovalo, ale v říjnu 1941 během bitvy před Moskvou. A to navíc jenom na pár hodin. Dnes je metro v Moskvě druhé nejvytíženější na světě.

Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Do pohybu se dává ztěžka a pořádně u toho funí. Takovéhle stařičké sovětské soupravy ale čím dál častěji už střídají v ruské metropoli jejich nové, moderní příbuzné.

Přehrát

00:00 / 00:00

Moskevské metro slaví 85 let. Téma pro zpravodajku Ivanu Milenkovičovou

Jedno nicméně v moskevském metru navzdory času zůstává neměnné, a to jeho honosné stanice, připomínající leckde spíš paláce a výstavní galerie, a nekonečně dlouhé chodby coby improvizované koncertní sály.

Svůj rukopis na něm zanechali nejprominentnější projektanti a architekti své doby, třeba Alexej Ščusev, který kromě jiného navrhl i Leninovo mauzoleum. Právě Leninovo jméno neslo moskevské metro ve svém názvu až do 90. let.

„Prvními stanicemi byly ty, které spojovaly dva parky – ten v Sokolnikách a Park kultury. A v 30. letech nebylo metro považováno jenom za dopravní prostředek, ale i jako taková atrakce, jako taková zábava pro městské obyvatele,“ vysvětluje Radiožurnálu Maria Nikitinová, která provází po moskevském metru zájemce o jeho historii.

Stanice moskevského metra Sokolniky v roce 1935 | Zdroj: Wikimedia Commons | CC0 Public domain,©

Dnešní metro má pro většinu lidí jediný účel: přepravit je z bodu A do bodu B. Každý den tak převeze v průměru přes 8,5 milionu cestujících. Po tokijském metru je to moskevské druhé nejvytíženější na světě. Konec konců tlačenice v ranní a večerní špičce jsou tu pověstné.

Galerie i knihovna

Moskevské metro nepřestalo fungovat dokonce ani za druhé světové války. „Stanice, které byly hluboko pod zemí, získaly dodatečný účel. Například stanice Majakovskaja, která je i dost široká, se používala jako kryt. Ve stanici Krasnyje Vorota byla pobočka Treťjakovské galerie. Na stěnách byly rozvěšené obrazy s vojenskou tématikou. A na stanici Kurskaja byla knihovna,“ dodala průvodkyně Nikitinová.

85 metrů, 8000 tun, symbol vítězství. Rekonstrukce sochy Matka vlast volá se blíží ke konci

Číst článek

Za druhé světové války taky začala stavba trasy, která dodnes tvoří páteř moskevského metra – hnědé okružní linky kolem centra. Slouží jako spojnice mezi dalšími trasami metra a propojuje hlavní vlaková nádraží ruské metropole.

„Legenda říká, že hnědou barvu prý získala tak, že Stalin, když mu přinesli projekt okružní linky, pil kávu a položil šálek na papíry a zůstal tam hnědý kávový otisk, který jakoby určil barvu této linky,“ jak ale vysvětluje Maria Nikitinová, je to prý jenom legenda.

Když se okružní linka otevřela, nebyly trasy ještě rozlišené barvami, ale jenom očíslované. V 60. letech, když už bylo linek opravdu hodně, začali je rozlišovat barvami, a okružní linka tehdy získala hnědou barvu. Právě na hnědé okružní lince se nachází velká část z těch architektonicky nejzajímavějších stanic moskevského metra – tichého vypravěče jednoho velkoměsta a země i všech malých velkých příběhů všedního dne.

Ivana Milenkovičová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme