Josef Smrkovský byl politik s darem mluvit lidsky. Semlely ho politické procesy i okupace

Přední reformní komunista Josef Smrkovský byl ve zlomovém období pražského jara předsedou parlamentu a stal se jedním z hlavních symbolů doby, jejíž ideje násilně ukončila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy. Smrkovský už měl tehdy za sebou dobrodružný politický život.

Tento článek je více než rok starý.

Seriál Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Josef Smrkovský

Josef Smrkovský | Foto: Bedřich Kocek

Československou vládu vítal Josef Smrkovský 10. května 1945 v osvobozené Praze. Byl místopředsedou České národní rady, jedním z hlavních komunistických vůdců Pražského povstání. V rozhlasovém pořadu z roku 1965 potvrdil, že komunisté postupovali velmi radikálně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kdo byl Josef Smrkovský?

„Pro nás bylo jasné, že porážka Německa musí skončit tím, že moc bude v té chvíli v rukou pracujícího lidu…,“ vysvětloval Smrkovský, který za únorového puče v roce 1948 patřil mezi hlavní velitele Lidových milicí.

„Po roce 48 patří k tvrdému jádru mladých aktivních komunistů, on a Július Ďuriš mají plány a názory, jak musí být venkov tvrdě kolektivizován bez ohledu na oběti. Následně ho semelou politické procesy, je mučen, má za sebou neuvěřitelně tvrdé výslechy,“ líčí ve zkratce dramatický životní příběh Josefa Smrkovského historik Michal Stehlík z Národního muzea.

„Jako jeden z mála má ohromný dar mluvit k lidem. Dokázal mluvit jazykem lidí, ne nomenklaturním jazykem.“

Michal Stehlík (historik)

Prvním z těch, kteří museli odejít

Později se snažil opět v komunistické straně etablovat a pražské jaro ho vyneslo do čela parlamentu. S nezbytnou cigaretou v ruce se výřečný Smrkovský stal jedním z hlavních propagátorů a popularizátorů reformních změn pražského jara. Svým lidovým vystupováním si získal sympatie.

Po okupaci v srpnu 1968 Josef Smrkovský podepsal moskevský protokol. Po návratu z Moskvy už tak sdílný jako předtím nebyl.

Jak dodává historik Oldřich Tůma, na rozdíl od jiných Josef Smrkovský svou tvář muže pražského jara neztratil.

„Byl z těch, kteří se dokázali postavit intervenci, a tím se v očích Moskvy znemožnil a byl prvním z těch, kteří museli odejít,“ říká.

Nastupující normalizace zbavila Smrkovského všech funkcí a v roce 1970 i členství v KSČ.

Prokop Havel, Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme