Mně se Charta 77 zdála jako hezky napsaný text, který by měli komunisté přijmout, vzpomíná signatářka
Jedna z prvních signatářek Charty 77 Miloslava Števichová dostane Cenu Ústavu pro studium totalitních režimů za svobodu, demokracii a lidská práva. Cenu převezmou i ruský novinář a opoziční politik Vladimir Kara-Murza, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička a bývalý politický vězeň František Wiendl. Ten se aktivně postavil nacistům i komunistickému režimu.
Miloslava Števichová si pro cenu přiletěla ze Švédska, kam emigrovala v roce 1982 po dlouhodobém tlaku Státní bezpečnosti. Patřila do okruhu lidí kolem nezávislé kultury, šířila samizdat a podepisovala petice za propuštění politických vězňů.
„Můj bratr Jiří Števich spoluzakládal The Plastic People of the Universe. Přes něj jsem se seznámila s celou tou partou. Měli jsme podobné názory, zajímaly nás podobné věci,“ říká světlovlasá žena u stolu v pražském bytě svých příbuzných a nad každou odpovědí chvíli přemýšlí.
Chartu 77 jsem považovala za mírný dokument, říká její signatářka. Téma pro Ľubomíra Smatanu
Svým vzhledem nevypadá na to, že kdysi obrážela undergroundové koncerty a podepisovala petice za propuštění svých vězněných přátel. Do cely se dostala poprvé po památném koncertě v Rudolfově u Českých Budějovic, který policie rozehnala.
„Říkala jsem jim, proč ty lidi mlátí, když si přišli jen poslechnout hudbu. Hned mě vzali do vazby,“ vzpomíná.
Za tento incident byla Števichová odsouzena k podmínečnému trestu, to ji ale nezastavilo a v protestech proti režimu pokračovala. Opisovala a rozvážela dokumenty Charty, kterou podepsala už v prosinci 1976.
‚Nebála se postavit komunistickému zlu'. Významné osobnosti reagují na úmrtí Vlasty Chramostové
Číst článek
‚Chartu měli přijmout‘
„Mně se Charta naopak zdála jako hezky napsaný text, takový mírný a slušný, že by ho měli komunisté přijmout,“ usmívá se Miloslava Števichová při vzpomínce na dobu, kdy ji Státní bezpečnost často zvala na výslechy a několikrát skončila zadržená na 48 hodin.
V říjnu 1979 se dostavila spolu s dalšími lidmi před budovu Městského soudu v Praze kvůli přelíčení s členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a v prosinci podepsala žádost za jejich propuštění.
Tlak režimu se stupňoval, přišla o práci prodavačky v knihkupectví, v roce 1980 se jí narodila dcera Magdalena a Státní bezpečnost ji zahrnula do akce Asanace. Švédsko jí udělilo politický azyl a vystěhovala se 19. dubna 1982.
Když jsme se v srpnu 68 vrátili z chaty, jely proti nám tanky, vzpomíná spisovatel Fíla
Číst článek
„Uvědomila jsem si, že nejsem tak silná, abych pokračovala v tom být disidentem. Navíc s malou dcerkou. Tak jsem si zvolila emigraci,“ líčí. Následně ji úřady zbavily státního občanství a byla zařazena na Index nežádoucích osob.
V Československu se Miloslava Števichová mohla vyučit pouze prodavačkou. Teprve ve Švédsku vystudovala zdravotní školu a od té doby pracuje v sociálních službách jako pečovatelka.
‚Kriminální živel‘
V emigraci se snažila na minulost zapomenout, místním lidem o své zkušenosti s komunismem raději nevyprávěla. „Nejmíň dvacet let jsem o těch věcech s nikým nemluvila. Švédové by to nepochopili. Asi by si mysleli, že jsem byla kriminální živel,“ vypráví.
Do Prahy přijela Miloslava Števichová v podstatě jen na otočku, stihla koncert Sváti Karáska, navštívit bratra a pár přátel. Poté se zase vrátí domů do Švédska.
‚Postel plná uprchlíků.‘ Helenu Medkovou přivedl mezi disidenty klavír
Číst článek
Z ceny Ústavu pro studium totalitních režimů má radost. „To, co jsme dělali, bylo správné. I teď se ukazuje, že to mělo velký význam pro tuto zemi a i pro demokracii,“ říká.
Miloslava Števichová v současné době žije v Göteborgu, kde je mimo jiné předsedkyní československého Sokola.
