Historické slabikáře slouží vědcům jako zdroje informací, odhalí i dobovou morálku
Začíná školní rok a první učebnicí, kterou dnes mnozí prvňáčci otevřou, bude slabikář. V českých zemích tyto učebnice vycházejí už od rozmachu knihtisku a v poslední době mívají i digitální podobu. Nečtou je ovšem jen malé děti. Pro vědce jde o zdroj cenných informací o vývoji jazyka, učitelství nebo dobové morálce.
„Žák, který se učil číst, si zároveň přečetl, že je zcela v pořádku, že ho táta bije. Kdyby ho nebil, tak by z něj vyrostl šimpanz a dělal všem ostudu,“ popisuje Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR obsah slabikáře, který v 16. století vznikl ve Lvově.
V Ústí nad Labem se našel dopis v lahvi určený Němcům. Volá po odsouzení okupace v roce 1968
Číst článek
První česká učebnice čtení vyšla v Praze v roce 1541 a vedle češtiny byste v ní našli i němčinu a latinu. Šlo totiž o trojjazyčný slabikář.
„Čeština v té době ještě nebyla úplně ustálená. Byly tam různé varianty, které lze popsat. Našli byste tam varianty se spřežkami i s háčky. Latina a čeština se v té době lišily i graficky. Čeština se psala ještě novogotickým písmem, tedy švabachem a pak frakturou. Zatímco latina se psala antikvou, která už připomínala dnešní písmo,“ vysvětlil Vladislav Knoll v rozhovoru Akademie věd ČR.
Padesátistránkový slabikář obsahoval i chvalozpěvy na Pannu Marii, seznamy apoštolů, modlitby a další křesťanské texty podobně jako jiné dobové slabikáře. Náboženský obsah českých slabikářů se vytratil v rámci tereziánských reforem.
Tisíce slabikářů
„V našem fondu máme více než tisíc slabikářů v různých vydání a exemplářích,“ podotýká vedoucí knihovny Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského Edita Vaníčková Makosová.
„Velmi zajímavá situace panovala za první republiky. Na území Československa se používalo až 26 různých slabikářů v několika jazycích. Každé dítě mělo právo v multikulturním a moderním státě se učit psát a číst ve svém rodném jazyce.
Takže jsme tu měli slabikáře české, slovenské, polské, ruské, rusínské a další,“ objasňuje Edita Vaníčková Makosová.
Jeden z nejoblíbenějších slabikářů byla učebnice, která poprvé vyšla v roce 1913, a otisklo se do něj hodně rozdílných režimů.
Cenzura slabikářů
„Poupata čítanka malých od Josefa Kožíška začala vycházet ještě za Rakouska-Uherska a vycházela až do roku 1948. V prvních vydáních byl portrét císaře pána a rakouská hymna. Později byste tam našli portrét T. G. Masaryka. V protektorátních vydáních, které byly nejméně dvě, není žádný portrét,“ podotýká Edita Vaníčková Makosová.
Před 80 lety začala bitva u Stalingradu. Během půl roku v ní zemřely více než dva miliony vojáků
Číst článek
Dodává, že v historických vydáních také lze pozorovat různé cenzorské zásahy. Současné slabikáře už nesou stopy další informační revoluce. „Tak od roku 2020 každá učebnice, která nám přijde do knihovny, mívá hybridní formu.
Má většinou základní tištěnou podobu, ale zároveň obsahuje odkazy na elektronické materiály. Bývají tam cvičení, které si žáci můžou přes nějaké QR kódy projít.“
V současnosti stát nemá na tvorbu slabikářů monopol. Může je vydat jakékoliv nakladatelství, ale výslednou učebnici musejí schválit na ministerstvu.
„Když je učebnice připravená a ilustrovaná, tak prochází takovým schvalovacím kolečkem na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Posuzují tam mnoho aspektů. Pokud vyhovuje, tak získá potvrzení, že je vhodná k výuce na státních školách,“ vysvětluje Vaníčková Makosová.
Když slabikář v hodnocení uspěje, získá od ministerstva schvalovací doložku většinou na šest let. Její platnost pak může být prodloužena. Pestrou historii slabikářů na českém území přibližuje i online výstava s názvem Naše slabikáře, která je k dispozici na webových stránkách Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského npmk.cz
