Odkaz na Cyrila a Metoděje i pohoří. Slovenské státní symboly vychází z historické pečeti ze 14. století
Na začátku 90. let navrhovali slovenští heraldici nové státní symboly. Měly reprezentovat Slovensko ve společné federaci. Mezi jejich úkoly bylo například obnovení historického státního znaku s dvojramenným křížem na modrém trojvrší. Při rozdělení Československa tak už byla většina symbolů pro samostatné Slovensko hotová. U jejich zrodu stál Ladislav Vrteľ, který za svou práci převzal státní vyznamenání z rukou prezidentky Zuzany Čaputové.
Ladislav Vrteľ vyndává z dřevěné kazety zdobený stříbrný řetěz a žezlo, tedy insignie slovenského herolda, což je neoficiální funkce znalce erbů. Při slavnostních příležitostech nosí i modrou čapku a tabard neboli plášť.
V unii jsme za jedním stolem. Fiala a Heger zhodnotili vztahy rozděleného Československa pozitivně
Číst článek
„Je vyšívaný stříbrnými nitěmi, trochu jako ty, co nosili mušketýři, rukávy jsou krátké, ty se jen tak přehodí přes oblek nebo přes košili,“ vysvětluje Vrteľ. V tabardu herold předává například městské znaky. V Česku podobnou roli plní Poslanecká sněmovna.
Ladislav Vrteľ představuje také originály nákresů slovenských státních symbolů z doby před třiceti lety, tedy pečeť, standartu nebo státní znak. „Toto je také státní znak, signovaný. A ten měl v ruce i prezident Schuster, Gasparovič, Mečiar, všichni,“ popisuje.
A všechny ty návrhy spojuje i základní popis, červený štít s modrým trojvrším a na něm je stříbrný dvojramenný kříž. Trojvrší odkazuje ke třem slovenským pohořím – Tatra, Matra a Fatra – a stříbrný kříž je dědictví Cyrila a Metoděje. „Tak se to říká a taková je tradice, ale ze žádného Slováka byste to nedostal ani kladivem,“ směje se heraldik.
Historické podoby
Zatímco v Česku se ze znaku odstraňovala rudá hvězda, Slováci řešili, k jaké historické podobě státního znaku se vůbec přiklonit. Červený štít s modrým trojvrším a stříbrným dvojramenným křížem lze datovat až do počátku 14. století.
S plynutím času ale procházel proměnami. Ať už rukou obrozence Ludovíta Štůra v revolučním roce 1848, nebo za fašistického válečného státu, který znak sice převzal, ale všechny drobné detaily obrátil naruby.
‚Máme být společně na co hrdí.‘ V Rudolfinu se na koncertě sešli současní i bývalí představitelé Česka
Číst článek
„My jsme se vrátili k té nejstarší stylizaci, která byla v pečeti a kde už byly zobrazeny vrchy. To je historická pečeť ze začátku 14. století, kde byly konce kříže zahloubené, vrchy byly oblé a tak dále,“ popisuje proces vzniku slovenského státního znaku Vrteľ.
Při tvorbě prezidentské standardy se objevila otázka, jestli ji doplnit o heslo ve stylu českého „Pravda vítězí“. Podle Vrteľa byl ale problém, jaké heslo vybrat. „Tisovo ‚Věrní sobě, svorně vpřed‘, nebo Hlinkovo ‚Za Boha, za národ‘? Lidé posílali všelijaké návrhy, také třeba Štefánikovo ‚Věřit míru a pracovat‘. A teď bychom se hádali a přihlásila by se i maďarská menšina a to by byl chaos.“
Standarta tak zůstala bez hesla věrná historické předloze. O tom, že si Česká republika navzdory dohodě ponechala Československou vlajku, se Vrteľovi mluví těžko i dnes.
„Jeden český vexilog, znalec vlajek, mi řekl, že doufá, že Čechům Slováci odpustí tuto věrolomnost, které se dopustili. Ale budí to takový velmi zlý pohled na tu československou dobu v očích současné mládeže,“ vysvětluje kontroverzi Ladislav Vrteľ.
Někteří mladí Slováci podle něj používání Československé vlajky v Česku chápou tak, že tehdejší stát byl převážně Českým projektem a hůř se identifikují s vlastní historií. Vytvoření vlastních symbolů je tak i otázkou vlastnictví svých dějin.
