Komunisté popravovali i příslušníky Sboru národní bezpečnosti. Připomínat by je mohla pamětní deska
Příslušníky Sboru národní bezpečnosti popravené komunisty by mohla v budově Policejního prezidia připomínat nová pamětní deska. Usiluje o to nezisková organizace Post Bellum. Už dřív tam podobná deska visela - v roce 1996 se o to zasloužil Karel Bažant, který sám u SNB působil. V roce 1948 byl ale zatčen a na několik měsíců uvězněn kvůli pokusu o útěk za hranice.
Po komunistickém puči v únoru 1948 chtěl Karel Bažant pomoct letcům RAF s odchodem na Západ. 11. září - čtrnáct dní před plánovaným útěkem - ale Karla Bažanta zatkla tajná policie. Udala ho manželka jednoho z letců. „Jeho paní se bála o jejich ševcovnu, kterou měli v národní správě v Karlových Varech a tak to udala, že ho snad přemlouvám k odchodu za hranice,“ popisuje Bažant.
Po několika měsících ve vězení ho soud propustil na svobodu. „Byly to ještě takové soudy, které soudily podle práva a ne podle politického zadání. Kdybych tam pobyl o měsíc déle, už by to dopadlo zle.“
Po Sametové revoluci v listopadu 1989 se zasadil o pamětní desku pro policisty, kteří se postavili komunistickému režimu a skončili za to na popravišti. „Všichni se starali o sebe a nikdo si nevzpomněl, že mezi námi máme taky nějaké popravené. Tak jsem se začal starat já.“ Nikoho z nich ovšem osobně neznal. „Jen jsem hledal v archivech a prověřoval. Trvalo to dlouho. A pak ještě přesvědčit policejního prezidenta, aby se toho ujal. Dopadlo to dobře.“
Od roku 1996 byla deska ve vstupu Policejního prezidia. Během rekonstrukce v roce 2016 ji sundali a převezli do policejního muzea. „Teď se jenom těším, že se deska dostane zpátky,“ říká Bažant.
Josef Hasil se za Krále Šumavy nepovažoval. ‚To vymysleli estébáci, já jsem prostě Pepík,‘ říkal
Číst článek
Návrat desky
Pomáhá mu s tím nezisková organizace Post Bellum a také studenti gymnázia Paměti národa. „Je správné ji tam vracet, protože si to ti lidé zaslouží. Je to i nejlepší možnost, jak si jejich jména připomenout,“ říká jeden ze studentů.
„Mně přijde velmi důležité, aby si lidé, kteří mají každý den bránit naši svobodu, připomínali, že byli i lidé, kteří za ně bojovali a kteří za ně zemřeli. Byť měli být předurčeni k tomu, aby bránili zločinný režim,“ myslí si další studentka gymnázia.
Post Bellum a chce po konzultaci s historiky vytvořit novou desku doplněnou o další jména. Příběhům popravených příslušníků SNB v letech 1949 až 1962 se v knize Policisté na popravišti věnovali historici Ivo Pejčojch a Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.
Čím byla Československá lidová armáda? Příběhy těch, kdo museli přetrpět povinnou vojenskou službu
Číst článek
„Je to velmi různorodé. Jsou tam lidé, kteří třeba udělali i chybu, neuposlechli rozkaz, použili zbraň proti svému nadřízenému a potom se dostali na druhou stranu, přičemž sami uvědomělí nepřátelé nebyli,“ vysvětluje Prokop Tomek. Ne všichni popravení tak budou mít na desce své místo.
„Ale pak tam jsou lidé, jako třeba František Havlíček in memoriam generálmajor - to byl poměrně vysoký důstojník Sboru národní bezpečnosti. A zároveň vědomý oponent komunistického režimu, který spolupracoval s Američany, dodával jim informace a tak dále,“ dodává Tomek.
Další jsou bývalí četníci, kteří se zapojili do skupiny později infiltrované komunistickou státní bezpečností. „Pouze četli a možná distribuovali časopis, který vyráběla sama státní bezpečnost a sbírali peníze pro rodiny uvězněných. Nicméně potom díky agentům, kteří de facto vytvořili tu skupinu, byli zatčeni a popraveni i pro výstrahu.“
Seznam jmen, která by měla být na nové desce, teď posoudí historici z policejního muzea.
