Vězení, výhrůžky a využití propagandou. Před 35 lety shodila trojice pankáčů v Teplicích sochu Gottwalda

Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás. To byl jeden ze sloganů komunistické propagandy namířený proti takzvané závadové mládeži v tehdejším Československu. Na mušce komunisté neměli jen vlasaté máničky, vadili jim taky třeba příznivci punkového hnutí. Přesně před 35 lety, 11. března 1988, shodila trojice pankáčů v Teplicích sochu bývalého prezidenta Klementa Gottwalda. Skončila za to ve vězení, a i tento případ využili komunisté k propagandě.

Teplice Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

a_221117-222922_afo.jpg

Za shození sochy skončili ve vězení Kamil Krůta, Jaroslav Dvořák a tehdy teprve sedmnáctiletá Andrea Bredlová | Foto: Robin Röhrich | Zdroj: Český rozhlas

„Už během několika dnů po svržení sochy se objevily články například v Rudém Právu a v dalších tiskovinách. I v lednu 1989 byl vydán rozsáhlejší text v časopise Signál, který vedl jako šéfredaktor podplukovník Pavel Minařík, velmi známá osoba,“ říká historik Michal Louč z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž Ľubomíra Smatany

„Zajímavé je, že ve spisu se dochovala i žádost Minaříka, aby mohli v článku uvést jména všech zúčastněných, v době, kdy ještě nebyli odsouzeni. Je to hezká ukázka toho, jak se s tím případem propagandisticky pracovalo,“ dodává Louč.

Za shození sochy skončili ve vězení Kamil Krůta, Jaroslav Dvořák a tehdy teprve sedmnáctiletá Andrea Bredlová. Nezdolná i za mřížemi v Pardubicích.

„Já vím, že pořád půjdu za svým názorem. Nemůžu říct, že nebudu ještě někdy zavřená,“ říká Bredlová na unikátních záběrech z archivu dokumentaristky Heleny Třeštíkové, která náhodou narazila na odsouzenou dívku při natáčení o mladistvých delikventech.

„Jako jediná tam byla jako politická vězeňkyně. Jinak tam byly zlodějky, narkomanky a podobně. Ona byla součástí punkové scény v Teplicích a být proti bylo skoro její heslo. Asi to brala jako součást svého osudu,“ říká Třeštíková. 

Andrea Bredlová a Jaroslav Dvořák v roce 2022 | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

Hlavní postavou byl ale Kamil Krůta, který se na komunistické zábavě pral s příslušníky veřejné bezpečnosti, utekl ilegálně do Polska a pád sochy byla hlavně jeho práce.

„Byl jsem opilý a říkal jsem Gottwaldovi, že poslední dobou strašně piju a začínám při svém mládí tloustnout. A on mi říkal, že by taky potřeboval shodit. Dal jsem soše jen trochu a protože nebyla správně zamontovaná do podstavce, tak se zahýbala a bylo jasné, že to půjde. A ona šla,“ popsal Krůta. 

„Vyhrožovali nám, vyšetřovali nás deset měsíců na vazbě. Hrozili nám. Tím že jsme tři, že jsme organizovaná skupina, tam byl trest od 12 do 15 let. Co si pamatuji, tak jsem dva měsíce žil v tom, že dostanu tolik,“ říká třetí ze souzených Jaroslav Dvořák.

‚Závadová mládež‘

Kamil Krůta (vlevo) | Foto: Robin Röhrich

Celý proces bedlivě sledovala Státní bezpečnost a obsáhlý spis objevil v Archivu bezpečnostních složek historik Michal Louč.

„Ve spisu se objevují klasické obraty, že představovali závadovou mládež. Byli to mladí lidé, kteří nebyli podchyceni v masových organizacích. To se spisem line jako červená nit,“ říká Louč.

Případ tří teplických pankáčů patří mezi ty málo známé, mezi okruh disidentů a tehdejších obránců lidských práv v Praze nebo dokonce v zahraničí se vůbec nedostal. Českému rozhlasu se ho ale podařilo rekonstruovat, vznikl hodinový dokument nazvaný Gottwald na hanbě.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme