Před 30 lety zanikl Sovětský svaz. Gorbačov se o rozpadu dozvěděl později než Bush
Přesně před třiceti lety se v loveckém zámečku Viskuli nedaleko běloruského Brestu psaly poslední okamžiky Sovětského svazu. Lídři Ruska, Ukrajiny a Běloruska – Boris Jelcin, Leonid Kravčuk a Stanislav Šuškevič – tam podpisem takzvané Bělověžské dohody stvrdili konec jeho existence a místo něj vzniklo Společenství nezávislých států. Někdejšímu ruskému prezidentu Borisu Jelcinovi to dodnes mnozí Rusové nemohou odpustit.
Bylo to pár tahů perem, které udělaly tečku za bezmála sedmdesátiletou historií Svazu sovětských socialistických republik. Jako subjekt mezinárodního práva přestal oficiálně existovat.
Před 30 lety zanikl Sovětský svaz. Více si poslechněte v reportáži zpravodajky Českého rozhlasu v Rusku Ivany Milenkovičové
Ještě pár měsíců předtím se přitom počítalo s jeho reformou ve federaci suverénních republik. Jak připomíná Alexandr Drozdov, výkonný ředitel prezidentského centra Borise Jelcina, v srpnu 1991 měla být podepsaná nová svazová dohoda. Podpis ale zmařil pokus konzervativních sil o převzetí moci v zemi.
„Když si po potlačení puče všechny hlavy republik sedly ke stolu, ukázalo se, že najít společnou řeč je velmi obtížné,“ vysvětluje Drozdov. „Všichni chápali, že prezident Sovětského svazu je oslabený, že prakticky ztratil kontrolu nad klíčovými nástroji státní moci a sjezdem lidových poslanců i nad armádou a bezpečnostními složkami, nad vládou.“
Koneckonců sovětský prezident Michail Gorbačov se o podpisu Bělověžské dohody dozvěděl dokonce později než jeho americký protějšek George Bush starší, kterému to oznámil Boris Jelcin po telefonu.
Přesně před 30 lety se v zámečku Viskuli, nedaleko běloruského Brestu, psaly posledních okamžiky SSSR. Lídři Ruska, Ukrajiny a Běloruska (Jelcin, Kravčuk a Šuškevič) tam podpisem Bělověžské dohody stvrdili konec jeho existence a místo něj vzniklo Společenství nezávislých států.
08:33 – 08. 12. 2021
Podle Alexandra Drozdova trojice lídrů slovanských republik v Bělověži předpokládala, že vyhlášení Společenství nezávislých států dá impulz dalším republikám přidružit se. Už tehdy ale zůstaly stranou pobaltské státy a Gruzie a i další se začaly postupně vzdalovat z moskevské orbity.
Největší geopolitická katastrofa
Současný ruský prezident Vladimir Putin o dekádu a půl později označil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu století.
Jak pravidelně vyplývá ze sociologických průzkumů, podobně dnes smýšlí víc než polovina Rusů. Jejich hněv proto dnes míří často na prezidentské centrum Borise Jelcina.
‚Nám dal svobodu, pro Rusy je zrádce.‘ Do kin přichází nový dokument o Michailu Gorbačovovi
Číst článek
Rusko v roce 2008, rok po jeho smrti, přijalo zákon, který ukotvil vznik prezidentských center, podobně jako ve Spojených státech. Moderní budova v centru Jekatěrinburgu, kde Jelcin v počátku své politické kariéry působil, funguje jako kulturní a společenské centrum, muzeum, knihovna a archiv zároveň.
„Samozřejmě tu tahle kritika zaznívá,“ připouští ředitel muzea Oleg Lutochin. „Zaznívá ale zpravidla od těch, kteří u nás nikdy nebyli a možná ani nikdy nepřijdou. A to prostě proto, že jejich obraz 90. let je spojený s traumatizujícím obdobím přeměn. Hodně dnes slyšíme kritiku 90. let z úst těch, kdo nebyl připravený přijmout svoji svobodu, svobodný trh a změnit svůj život.“
Roky, které přinesly svobodu
Jelcinovo prezidentské centrum zachycuje život a epochu prvního ruského prezidenta v ostrém kontrastu s tím, jak v dnešním Rusku bývá často vykreslovaná. Podává obraz doby, která přinesla zemi řadu příkoří spojených s novým řádem, ale také svobod.
Jak poukazuje vedoucí archivu Dmitrij Pušmin, veřejný obraz Jelcina už ve své době silně formovala média.
Před 30 lety skončila Varšavská smlouva, závěrečný protokol politici podepsali v Černínském paláci
Číst článek
„Objem, v jakém ukazovali Jelcina v televizi, si nikdo dřív nedokázal představit. Přitom vedle lídra státu to byl zároveň člověk. Kdybychom měli živé záběry z dači Stalina, měli bychom velký problém s tím, aby tu vznikl kult osobnosti,“ namítá.
„A to, že prakticky kterékoliv médium mohlo o prezidentovi něco napsat, aniž by někoho za to nechal pronásledovat, to byla zkrátka daná věc v 90. letech,“ dodává.
Zdejší archiv dnes eviduje okolo 35 tisíc položek, od nevelkých útržků s poznámkami až po prezidentskou limuzínu. Vyprávějí příběh jedné éry, která se završila jenom pár hodin před začátkem nového milénia. Jelcin se tehdy obracel k národu už s podlomeným zdravím i duchem.
Když posledního prosince 1999 oznamoval svoji rezignaci, omlouval se zároveň za to, že nesplnil všechna očekávání. Sám prý uvěřil, že skok ze šedé totalitní minulosti do světlé budoucnosti půjde snadno.
