Srpen '68 na unikátních barevných fotografiích. Polskému geologovi ležely desítky let v šuplíku

Nejviditelnější stopy včerejšího odporu potkáváme na začátku Vinohrad. Za bariérou tanků je spálený a rozježděný autobus, vedle je převrácená a rozstřílená tramvaj i malé auto, které je rozmáčknuté jen na plechy. Pokácené stromy. | Foto: Leszek Sawicki

Server iROZHLAS.cz přináší v Česku dosud nezveřejněné snímky z vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Barevné snímky srpnových událostí pořídil v ulicích Prahy polský geolog Leszek Sawicki, který tu byl na několikadenní vědecké konferenci. „Můj muž na to velmi často vzpomínal,“ říká manželka geologa Maria Sobolewská-Sawická, která publikaci fotek umožnila.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Barevné snímky poskytla serveru iROZHLAS.cz rodina geologa, který letos zemřel. Část z nich byla v roce 2014 publikovaná v Sawického knížce Pes a geolog po cestě nechodí. „Jinak nebyly nikde publikované,“ řekla serveru paní Sobolewská-Sawická.

„Manžel byl na několikadenní geologické konferenci. A pár dní byl v Praze uvězněný, protože nemohli z města odjet. Nevěděli, co udělat,“ popisuje okolnosti pořízení snímků okupace autorova manželka.

Sawicki byl členem stopadesátičlenné polské delegace, která do Prahy přijela pár dní před 21. srpnem na Mezinárodní geologický kongres. Toho se účastnilo na 3500 akademiků z 90 zemí.

Po příjezdu vojsk se nemohl dorozumět s rodinou. „Nevěděli, kdy a jak pojedou zpátky do Polska,“ vzpomíná po letech jeho manželka.

„Můj muž měl na všechno fantastický reportérský pohled. Dělal krásné fotky a z každé cesty dělal geniální reportáže. A i tady ta reportáž vznikla. Měli volno, takže chodili po městě, udělali fotky a po několika dnech se vrátili do Polska,“ popsala Sobolewská-Sawická serveru iROZHLAS.cz

Pes a geolog po cestě nechodí

Svůj zážitek popsal Leszek Sawicki v knize Pes a geolog po cestě nechodí, kterou vydal v roce 2014 Polský geologický institut. Server iROZHLAS.cz zveřejňuje úryvky z knihy, které mu v rozhovoru přečetla paní Sobolewská-Sawická:

21. srpna 1968

Leszek Sawicki

Narodil se v roce 1926 v ukrajinském Kopyčynci, vyrůstal ve Lvově. Za 2. sv. v. byl členem polské Zemské armády. Jako geolog se soustředil na výzkum oblasti zvané v polštině jako Sudety, česky Krkonošsko-jesenické subprovincie a Dolního Slezska. Je nositelem mnoha polských válečných vyznamenání i vyznamenání za zásluhy. Zemřel v únoru 2017 ve Vratislavi.

Před hotelem se shromáždily skupiny účastníků různých národností. Všichni diskutovali o tom, co dělat dál. Koupil jsem si zvláštní vydání deníku Rudé právo, ve kterém byla informace o vstupu vojsk SSSR, Polska, Bulharska, Maďarska a NDR, a to proti vůli vlády i ÚV KSČ. Nejezdily ani tramvaje ani autobusy, ve čtveřici jsme šli do centra. Přešli jsme přes Prašný most a došli na Hradčany.

Zástup vojáků s červenými barety a uniformami, zpod kterých čouhala námořnická trička, už zatarasil východ z malé Kanovnické uličky. U pasů měli pověšené nože. Z jejich strany k lidem rusky znělo: „Dva, tři dny a všechno bude v pořádku!“ Češi sedící naproti volali „Ostuda, hanba! My jsme chtěli v míru vytvořit socialismus. U nás přes 20 let nebyl kapitalismus a nebude!“ Bezprostředně pod Hradčany jsme narazili na stejnou diskusi. Na Václavském náměstí byla tichá demonstrace sedících Pražanů.

V půl druhé jsme byli na Karlově mostě. Odtud byl vidět velký sloupec dýmu nad Hlavním nádražím. Když se ptám mladých Pražanů na to, co tam hoří, odpovídají, že televizní vysílač. Zabili přinejmenším třicet lidí!

22. srpna 1968

V každém pokoji je rádio, tak posloucháme zprávy. „Pozor! Objevily se pirátské stanice Vltava a jiné. Poslouchejte jen vysílání, jehož heslem je Dubček, Císař, Smrkovský a Svoboda!“ Znovu jsme se vydali pěšky do centra. Kongres nezasedal. Když jeden z účastníků té procházky fotografoval tank, který blokoval ulici vedoucí k Hradčanům, vrhl se za ním voják se samopalem. Ten muž se schoval v trafice a oni zatarasili vojákovi cestu tak, aby mohl fotograf nějak utéct.

Potom jsme byli před budovou Národního muzea. Nejviditelnější stopy včerejšího odporu potkáváme na začátku Vinohrad. Za bariérou tanků je spálený a rozježděný autobus, vedle je převrácená a rozstřílená tramvaj i malé auto, které je rozmáčknuté jen na plechy. Pokácené stromy. Jdu blíž a fotografuji mladíka v helmě, stojícího se skloněnou hlavou. Zdá se mi, že přesně chápe situaci, do které byl postaven. Není lehké být vojákem.

"Jdu blíž a fotografuji mladíka v helmě, stojícího se skloněnou hlavou. Zdá se mi, že přesně chápe situaci, do které byl postaven. Není lehké být vojákem," píše Leszek Sawicki. | Foto: Leszek Sawicki

Opravdový stud máme na Václavském náměstí vedle Centra polské kultury. Tady čteme nápisy „Poláci, vy svině! Zapomněli jste na Katyň?“

Večer měl z Hlavního nádraží odjet první vlak do Polska. Nádraží jsme našli obklíčené tanky a transportéry. S naším odjíždějícím vlakem se loučila skupina nádražáků se zaťatými pěstmi. Ať žije Dubček a Svoboda! Jel jsem v kupé s vratislavskými kolegy. Panovala v něm ponurá nálada. Česká celnice byla při kontrole našich zavazadel velmi nazlobená a několik nakoupených suvenýrů zabavila. Povedlo se mi převézt promítačku na diapozitivy s tím, že je to model pro děti, a ty jsou osvobozené od cla.

Opravdový stud máme na Václavském náměstí vedle Centra polské kultury. Tady čteme nápisy „Poláci, vy svině! Zapomněli jste na Katyň?“ | Foto: Leszek Sawicki

Filip Harzer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme