Srpen '68 očima okupantů. V novém dokumentu se objeví i generál, který dojel s tanky do Plzně
Mezinárodní filmový štáb natáčel dokument o vojácích, kteří 21. srpna roku 1968 obsadili Československo. Je součásti pětidílného cyklu Okupace 1968 a právě jedna jeho část vznikala na Letišti v Praze. Její autorkou je ruská novinářka a režisérka Evdokia Moskvinavová. Pro svůj film si film zvolila hlavní postavu generála Ermakova, který se po půl století setkává jak s dalšími vojáky Varšavské smlouvy, tak s lidmi, kteří stáli v opozici.
„Cestovali jsme z Oděsy na Ukrajině přes Kyjev do Minsku a z Minsku do Moskvy. Ta trasa trvala zhruba 20 dní. Jeli jsme dodávkami, auty, vlaky, takže jsme vystřídali všechny možné způsoby dopravy. Bylo to poměrně náročné. Jeli jsme s bývalými generály. Byla mezi nimi i pětasedmdesátiletá sestra, která je doprovázela v šedesátém osmém,“ vypráví Radiožurnálu zvukař Michal Gábor, který se podílel na natáčení dokumentu.
V Praze se natáčela jedna část pětidílného dokumentu Okupace 1968. Více si poslechněte v reportáži Ondřeje Bambase.
Podle něj si hlavní aktéři, které filmový štáb sledoval, neuvědomují, jaký postoj Češi k událostem ze srpna 1968 mají. Během natáčení zažil i několik nebezpečných situací.
„Byli jsme v Oděse. V současnosti pětaosmdesátiletý penzionovaný generál učil svého vnuka střílet. Šli jsme na parkoviště u tenisového klubu. Dal PET lahve na takovou betonovou zídku, která nebyla vzdálenější patnácti metrů. Vytáhnul staré sovětské náboje z roku 1985 a svého desetiletého vnuka se jal učit střílet. Říkal: Nesmíš mířit na lidi. Dal tam první náboj, ten se zasekl. Generál s vnukem se začali přetahovat o pušku, kdo náboj uvolní. Vyšla rána, úplně neznámo kam. Od té chvíle jsme já i kameraman měli velký strach o život,“ popisuje Gábor.
Připravovaný dokument pojala režisérka Evdokia Moskvinovová jako road trip. Cestou poznává divák velící důstojníky z různých zemí bývalého Sovětského svazu. Příběh pokračuje i v Praze. Sem přiletěli filmaři 21. srpna.
„Mě velice zaujal jeden příběh. Na Ruzyni přistálo civilní letadlo, v něm ale byli vojáci. Je to tak určitá alegorie k příběhu o darovaném koni, který ale není skutečný. Seznámila jsem se s generálem Gorelovem, kterému je 95 let a který žije v Oděse. Ten vymyslel celý tento vstup. Jeho prostřednictvím se mi podařilo spojit se s jeho podřízenými, se kterými natáčím,“ popisuje režisérka Moskvinovová.
Srpen '68 na unikátních barevných fotografiích. Polskému geologovi ležely desítky let v šuplíku
Číst článek
Jedním z nich byl i generálmajor Jurij Ermakov. „Ten stál v čele roty směřující z východního Německa jižním směrem přes Most, Rakovník až k letišti u Plzně,“ říká Moskvinovová.
„Velké věci jsou nejlépe vidět na dálku, jak se u nás říká. Ale i v roce 2017 je hodně těžké hodnotit to, co se stalo v roce 1968. Ta doba byla úplně jiná, jinak jsme mysleli, chápání světa bylo naprosto rozdílné. Jedno je ale naprosto jisté, vždycky je lepší řešit věci bez přítomnosti armád a vojsk,“ říká dnes Jurij Ermakov.
Ve filmu se kromě okupantů objeví i lidé, kteří stáli na druhé straně, jako například pan Karel Dvořák. „Momentálně jsem v důchodu, protože za dva měsíce mi bude 90,“ vysvětluje. Čtyřicet let pracoval jako letový dispečer. V noci z 21. na 22. srpna byl doma, v bytě umístěném u vstupu na letiště.
„Jak vidíte, tady bydlím v tomhle domku. A v tom domku tehdy byla i vrátnice. V noci v půl druhé mě vzbudili právě ti strážní a řekli mně, že tady přistávají cizí letadla, protože věděli, že já jsem člověk, který pracuje na věži. Snažil jsem se dostat na věž. Tam dispečer neodpovídal, jako že nechce mluvit. Tak jsem říkal: Ty nechceš mluvit? Ty nemůžeš mluvit? A on říká, že jo. Tak mi bylo jasné, že nad ním stojí někdo. Že nesmí mluvit. Tak jsem zavolal hned vedoucího na přibližovací kontrole a tam už to vzal ruský voják. Tak jsem říkal: Dejte mi dispečera. A on mi říká: Dispečer zaměstnán, a položil to. Než jsem se oblékl, tak už před vchodem stáli vojáci se samopaly a nesměl jsem ven,“ popisuje Dvořák.
Šestadvacetiminutový snímek je součástí pětidílné série. Pro její natočení oslovili producenti režiséry z pěti různých zemí Varšavské smlouvy. Výsledný dokument by měli vidět diváci poprvé v únoru 2018.
