Svatého Václava známe jako asketu, protože příběhy o něm psali mniši, vysvětluje historik Kubín
O svatém Václavovi toho stále moc nevíme. Ani jeho obraz asketického celibátníka nemusí být přesný, jak upozorňuje v Interview Plus historik Petr Kubín z Katolické teologické fakulty při Univerzitě Karlově. „Čerpáme z legend a ty sloužily jako návod, jak se dostat do nebe,“ vysvětluje.
Odborníci mají k dispozici při mapování života svatého Václava prakticky jen legendy, které ale nemusí čtenáři předkládat historická fakta. Za ty lze považovat pouhé dvě zmínky v kronice saského kronikáře Widukinda.
Od něj se dozvídáme jednak to, že Václava porazil král a římský císař Jindřich Ptáčník, kterému český kníže později musel odvádět tribut.
Petr Kubín: Boleslav I. zřejmě nakonec litoval zabití bratra Václava, svatořečit ho ale nenechal (repríza)
„A později se objevuje ještě zpráva, že ho zabil jeho bratr Boleslav a že se o tomto knížeti Čechů – jehož neuvádí jménem – vypráví nějaké zázraky,“ shrnuje Kubín.
Dalšími zdroji jsou pak například archeologické nálezy nebo genealogie rodu Přemyslovců. „Nepochybně to byl on, kdo založil pražskou rotundu svatého Víta, pozdější katedrálu, a nepochybně byl také synem knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry i vnukem Ludmily,“ vypočítává další informace, na které lze spoléhat.
Sporné už je ale to, zda Drahomíra byla pohankou, dodává Kubín.
Přímo kolem postavy Václava panují další nejasnosti – nevíme třeba jistě, jestli byl ženatý. Některé legendy dokonce mluví o nemanželském synovi Zbraslavovi.
„Kníže samozřejmě v té době musel být ženatý, protože měl za úkol zajistit potomstvo. Ale většina legend ho představuje jako mnicha,“ říká v Interview Plus Kubín.
Vysvětlení, proč legendy viděly Václava jako asketu a celibátníka, můžeme hledat u samotných autorů. Těmi byli totiž právě mniši a legendistické texty psali zejména pro vlastní potřebu. Proto do příběhů promítali ctnosti, které by jim měly být vzorem.
Záměrem nebylo popisovat život tehdejších lidí. Legendy byly psány primárně jako jakýsi „návod, jak se dostat do nebe“.
Kult světce
„Výjimkou je záhadná Kristiánova legenda,“ upozorňuje Petr Kubín, který je zastáncem teorie, že spis pochází z dvanáctého století. Spekuluje se ale i o století desátém nebo dokonce čtrnáctém.
„Kristián spojil příběh svatého Václava s příběhem svaté Ludmily, ale také Cyrila a Metoděje. Jde o první text, který říká, že křesťanství k nám přichází z Moravy a chválí slovanskou liturgii.“
Unikátní hlava Kelta se vrací do oblasti, kde ji našli. Lidé si ji mohou prohlédnout v muzeu na Rakovnicku
Číst článek
Psaní legend a zakládání kostelů s sebou neslo ve středověku vytváření kultu světce. Někdy šlo o „raketovou akci“ – třeba v případě svatého Vojtěcha se začalo jednat už po půl roce od jeho násilné smrti.
Proces kanonizace svatého Václava ale trval několik desetiletí. Důvodem je podle Kubína to, že na Václavovo místo nastoupil jeho vrah, bratr Boleslav. „Těžko ho mohl vyhlásit za světce, aniž by zcela zničil svou vlastní pověst,“ míní Kubín.
Boleslav I. nicméně nechal přenést bratrovy ostatky do Prahy a některé legendy naznačují, že se za svůj čin skutečně kál. „Za nějakou dobu po vraždě učinil veřejné pokání. Ale ke svatořečení došlo zřejmě až po roce 973, po vzniku pražského biskupství,“ shrnuje historik Kubín.
Tou dobou už byl Boleslav I. po smrti a na kněžském stolci ho vystřídal jeho syn Boleslav II.
Poslechněte si celý audiozáznam rozhovoru s Petrem Kubínem.
