Světová válka na dotek. Belgie si připomíná sto let od bitvy u Yper

Bitva u Yper během první světové války je dodnes symbolem barbarského válčení pomocí smrtelných bojových plynů. Její nejkrvavější, třetí část, se začala odehrávat přesně před sto lety. V místech bojů se v den výročí konají pietní akce. Součástí vzpomínkových akcí je i možnost zažít na vlastní kůži bojové podmínky na bitevním poli.

Zonnebeke/Belgie Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na půl milionu mrtvých při bojích na západě Belgie si připomínají zástupci obou válčících stran a jejich potomci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Od bitvy u Yper uplynulo 100 let

Dunění bomb, díry v zemi, ostnatý drát, zákopy a v nich špinaví unavení vojáci bojující o kus zcela zničené rozbahněné země. Tak vypadala první světová válka před sto lety u belgického městečka Passendale, známějšího pod anglickým názvem Passchendaele. Právě o něj se v třetí bitvě u Yper bojovalo.

Měsíční krajina

„Musíte si představit, že tady nezůstalo stát vůbec nic. Všechno bylo rozbombardované. Celý region byla jedna velká bažina a vypadal jako měsíční krajina. Výstižnější je ale spíš jako peklo,“ popisuje pro Radiožurnál ředitel válečného muzea v sousedním Zonnebeke Steven Vandenbussche.

Muzeum stojí v místech tehdejší bitvy a k jejímu stému výročí vybudovalo ve svém okolí věrnou kopii bitevního pole. Návštěvníci jím mohou procházet po úzké dřevěné cestičce, zatímco okolo nich se členové historických klubů v dobových uniformách plazí po bojišti a znovu svádějí boje mezi britskou a německou armádou.

„Vlastní prožitek považujeme za hrozně důležitý. V našem muzeu si můžete také vyzkoušet, jaké to bylo žít v zákopech nebo ve válečném bunkru. Domníváme se, že návštěvníci díky tomu lépe pochopí, jaký byl život vojáka ve válce.“

Před sto lety to na vlastní kůži poznal i mladý Brit Michael Horner. Z válečných jatek na západě Belgie se nevrátil a nikdy se nenašlo ani jeho tělo. Jeho jméno je zapsáno s tisíci dalšími spolubojovníky se stejným osudem na zdi nedalekého válečného hřbitova Tyne Cot.

Vzpomenout na něj přijel jeho prasynovec, 85letý John Downing. „Jsem první z naší rodiny, kdo sem přijel. Nikdo z mých předků si to nemohl dovolit. Michael tady přišel úplně zbytečně o život jen kvůli soupeření tehdejších velmocí,“ říká vojákův příbuzný.

Polévka i pro Němce

„Tenhle konflikt se dotknul prakticky každé rodiny v Británii a každá k němu má svůj osobní vztah. Přes tenhle osobní příběh se většina Britů na první světovou válku dívá. Zajímá je, co jejich příbuzní dělali, kde bojovali. A proto jich také tolik přijíždí na místa, jako je toto,“ vysvětluje 19letý Jack Simm v dobové uniformě britského armádního kuchaře.

Utrpení vojáků bylo enormní. Před 100 lety Němci v Belgii poprvé použili yperit

Číst článek

S kolegy z klubu vojenské historie obsluhuje polní kuchyni. Na rozdíl od svých předchůdců ochotně nalévá polévku také nepřátelským vojákům v německých uniformách.

Na sobě ji má i Ralf Bäuerle ze Stuttgartu. „Naším hlavním cílem tady není předvádět válku, ale upozorňovat na její hrůzy a přispět k porozumění mezi národy.“

Ukázkou těchto hrůz spojených s užíváním bojových plynů a zároveň příkladem zbytečně promrhaných stovek tisíc lidských životů byla podle historiků právě třetí bitva u Yper v roce 1917.

„Pro Brity to bylo symbolické vítězství, které ale ve skutečnosti žádným vítězstvím nebylo. Navzdory obrovským ztrátám získali jen osm kilometrů území a za půl roku o něj znovu přišli. V důsledku to tak byla spíš velká prohra,“ vysvětlil pro Radiožurnál ředitel válečného muzea.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme