V Terezíně byl lékařem i vězněm. Život chirurga popraveného v Osvětimi odkryl čtrnáctiletý student

Památníku Ticha se podařilo rozpoznat dalšího z lidí zachycených na fotografiích z terezínského ghetta v tzv. Albu GT, které se před rokem našlo v pozůstalosti novináře a rozhlasového redaktora Milana Weinera. Příběh doktora Jana Levita zpracoval čtrnáctiletý student Jáchym Štys.

Tento článek je více než rok starý.

Jméno ke snímku z Terezína Terezín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Levit při operaci s Otakarem Kukulou, 20. léta

Jan Levit při operaci s Otakarem Kukulou, 20. léta | Zdroj: archiv Městského muzea a galerie v Hořicích

Jáchym Štys strávil ve snaze oživit příběh Jana Levita hodiny hledáním na internetu, v knížkách a v dostupných archivech. V době, kdy připravoval ročníkovou práci, ho ředitel gymnázia Přírodní škola odkázal na Památník Ticha. Tam Jáchym jméno židovského lékaře uslyšel poprvé. Při svém pátrání se dostal až do archivu města Hořice, odkud Levitovi pocházeli.

Opil se, bloudil a pak usnul v trávě. Probudila ho pohraniční stráž – a málem ho umlátila

Číst článek

„Tam byla pozůstalost rodiny Levitů. Byla to významná lékařská, židovská rodina. Zůstaly tam hlavně fotky, dopisy, i několik karikatur Jana Levita. Potom i výstřižky z novin o jejich rodině a tak. Měl několik významných přátel, například Vlastu Buriana, jehož žena k němu jezdila na převazy do Hořic,“ popisuje čtrnáctiletý student.

Jan Levit se narodil v roce 1884. Vystudoval lékařskou fakultu a stal se významným chirurgem. Za první světové války pracoval jako hlavní vojenský chirurg v Terezíně. Po válce se stal primářem chirurgického oddělení v pražské nemocnici na Bulovce.

„Potom ale, když vznikl protektorát, byl vyhozen z nemocnice na Bulovce a dokonce spolupracoval s odbojem, s generálem Bílým. Pravděpodobně ho někdo udal. 16. června 1942 tak byl transportován do Terezína. A zde taky působil ve Vrchlabských kasárnách jako chirurg,“ popisuje Levitův osud Štys.

„Tělo chátralo, že šedesátiletý učenec vypadal jako zničený bídník a vyděděnec. V rozšmachťaných polobotkách se ploužil bezútěšnými uličkami ghetta, zneuctěný a plný hrůzy z rakoviny, kterou poznával ve svém na kost vyhublém těle.“

Vít Levit, Jan Levit nepatří smrti

Deportace do Osvětimi

Na Jana Levita ale tvrdě dopadla tížívá atmosféra ghetta. Začaly se u něj projevovat deprese a další vážná onemocnění. Na to vzpomínal po válce v knize Jan Levit nepatří smrti jeho bratr Vít.

Na podzim 1944 se Jan Levit dobrovolně přihlásil do transportu na východ. 12. října ho nacisté deportovali do Osvětimi, kde ho podle dochovaných svědectví ihned po příjezdu zastřelil jeden z esesáků, dodává Jáchym Štys.

„Asi na mě nejvíc zapůsobil návrat do Terezína, stejně jsem pracovně pojmenoval i ten životopis. Zaujalo mě totiž, jak v první světové válce byl chirurg v Terezíně a potom za dalších dvacet let se tam ocitl v úplně jiné situaci. Jako vězeň. Někdy jsem si trochu připadal, jako kdybych se s tím člověkem znal, i když jsem ho nikdy v životě neviděl,“ popisuje.

Jáchym Štys požádal o to, aby doktora Levita stejně jako některé další oběti holocaustu připomínal takzvaný kámen zmizelých. Stolperstein s jeho jménem bude umístěn v Ječné ulici v Praze - před domem, kde lékař bydlel před transportem do Terezína.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme