Masaryka poháněla touha být dobrý člověk, připomíná historik Pavel Kosatík
Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby byl v roce 1938 prezidentem stále ještě Tomáš Garrigue Masaryk, a ne Edvard Beneš? Historika Pavla Kosatíka taky. A v rozhovoru s Lucií Výbornou pro Radiožurnál říká: „Určitě by udělal něco jiného než Edvard Beneš. Nejde ale jen o rok 1938. Mnichov na řešení dával celých předchozích dvacet let.“
Tomáš Garrigue Masaryk byl nesmírně činorodý člověk. Psal, zakládal, přednášel, organizoval legie a zakládal republiku.
Popsat a kriticky zhodnotit takovou osobnost proto není pro historika nic jednoduchého. Pavel Kosatík se do toho pustil hned nadvakrát: jednou ve scénáři k filmu Hovory s TGM (na motivy slavné knihy Karla Čapka) a podruhé v životopisu s názvem Jiný TGM, který právě vychází.
„Měl jsem tu výhodu, že se Masarykem zabývám dlouho. Nejde ani tak o shromažďování faktů, ale o to, že člověk ho má dlouho uloženého v hlavě,“ zdůrazňuje Pavel Kosatík.
Kam zmizely elity?
Nemluví přitom o onom klasickém gymnaziálním obrazu Masaryka, který všichni známe ze školy. „Kromě náboženské víry Masaryka poháněla touha být dobrý člověk. V každém okamžiku si hlídal, aby se choval správně,“ shrnuje historik pro Radiožurnál.
Do kin právě teď, 100 let po vzniku republiky, vstupuje film Hovory s TGM, k němuž Pavel Kosatík napsal scénář na motivy slavné knihy Karla Čapka. Přiblíží oba slavné Čechy, muže, kteří byli mimo jiné členy klubu Pátečníků, tehdejší elity společnosti.
„V klubu Pátečníků nebyl Masaryk první mezi rovnými, ale král mezi asistenty,“ vysvětluje Kosatík.
„Později byly naše elity s přispěním dvou totalit rozvráceny. A po roce 1989 se dosud plně neprobraly. Lidí, od kterých byl očekával, že se budou ve veřejném prostoru angažovat – a já nebudu mít pocit, že jen sledují vlastní zájem – je dnes málo,“ uzavírá Pavel Kosatík.
