Před 100 lety přijel do Prahy první československý prezident Masaryk. Vítaly ho davy lidí

V jednu hodinu po poledni dne 21. prosince roku 1918 bylo na pražském Wilsonově nádraží hodně těsno. Davy lidí se tlačily na peróně a nedočkavě vyhlížely jeden jediný vlak ze směru České Budějovice - Benešov. Ve vagoně seděl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Vracel se z exilu do vlasti.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Svou rodinu opustil a do exilu odešel Masaryk čtyři roky před svým triumfálním návratem do Prahy 21. prosince 1918. Přijel už jako prezident jeho zásluhou vzniklého Československa. Do funkce hlavy státu jej Revoluční národní shromáždění zvolilo již na své první schůzi 14. listopadu, kdy Masaryk pobýval v Americe.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 100 lety přijel do Prahy první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Více si poslechněte v reportáži Michaely Veteškové

Do Evropy odplul o týden později, cesta lodí do Velké Británie a později vlakem přes Francii, Itálii a Rakousko mu ale zabrala skoro měsíc.

Hranice republiky překročil Masarykův vlak 20. prosince 1918 v Dolním Dvořišti a jeho cestu bedlivě sledoval tehdejší tisk. „V pravdě triumfální byl vjezd našeho presidenta na půdu naší, jím osvobozené vlasti československé republiky. Ale nejen na půdě naší, nýbrž již na své cestě cizinou projížděl president dr. Masaryk jako suverén československé republiky, jemuž také vzdávány všecky příslušné pocty, odpovídající jeho prestyži,“ psala tehdy Československá tisková kancelář.

Před 100 lety vyrazil Masaryk z New Yorku do Prahy. Parníkem už plul jako prezident nového státu

Číst článek

Do Prahy dorazil TGM po přenocování v Českých Budějovicích. Na pražské nádraží, nesoucí ještě nedlouho předtím jméno císaře Františka Josefa, přijel zvláštní vlak ve čtvrt na dvě odpoledne.

Z nádraží, kde jej přivítali představitelé včetně premiéra Karla Kramáře, ale i členové rodiny, zamířil Masaryk ve slavnostně vyzdobeném automobilu před poslance, kde složil svůj slib. Poté navštívil manželku Charlottu v sanatoriu na Veleslavíně, odkud ji odvezl domů. Tím jeho první den v Praze skončil.

Černobílý němý film

Jak příjezd vypadal, víme poměrně přesně - zachytily to kamery tehdejších filmařů. Jedinečné snímky jsou uchovány v Národním filmovém archivu, kde se o ně stará restaurátorka Eva Smělá.

‚Na googlu by byl pořád.‘ Masaryk se v USA o svém zvolení prezidentem dozvěděl až o dva dny později

Číst článek

Usměvavá drobná plavovláska v bílém plášti vyndává z plastové zelené krabice asi tříkilogramový filmový pás a nasazuje jej na speciální převíjecí stůl. Mimo čtyř kotoučů jsou u něj po stranách připevněné reprobedny. Uprostřed stolu je umístěná obrazovka, na které je obsah filmu vidět.

„Je to film Návrat prezidenta T. G. Masaryka do vlasti v roce 1918. Je to film němý s mezititulky,“ popisuje Radiožurnálu Eva Smělá. Několik desítek asi dvouminutových černobílých záběrů pořídil jeden z bratrů Deglových.

Karel Degl se od roku 1916 věnoval režii a pracoval pro filmové laboratoře Lucerna Film. O tři roky později založil společně s bratrem Emanuelem rodinnou firmu. Už od roku 1918 zaznamenávali společenské i politické dění v době první republiky.

Před sto lety se stal Masaryk československým prezidentem. Jak vypadalo jeho ‚zvolení‘?

Číst článek

„Tento film jest jediný o návratu prezidenta TG. Masaryka. Místy tmavší fotografii třeba vysvětliti špatným počasím a tehdejším stupněm teprve se rozvíjejícího českého umění filmového,“ píše se na začátku filmu (v citacích z tehdejší doby jsme ponechali doslovné znění včetně psaní TG., pozn. red.).

Tomáš Garrigue Masaryk jel vlakem a postupně navštěvoval České Budějovice, Tábor, Benešov. Na nádraží ho vítali stovky lidí, zástupci města, vojenští hodnostáři i řadoví vojáci.

Stejně tak 21. prosince 1918, když vystoupil na pražském Wilsonově (dnes hlavním) nádraží. Na záběru má oblečený tmavý zimní kabát a klobouk. Jakmile vystoupí z vagonu, smekne ho a pozdraví zástupce města. Dokument, na který se s Evou Smělou dívala reportérka radiožurnálu Národní filmový archiv nepůjčuje. Záběry běžně k vidění nejsou. Film s dokumentárními záběry trval asi 15 minut.

Michaela Vetešková, Petr Jadrný, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme