Neznámé tváře února 1948: Nenápadný pomocník převratu Josef David
Hladký průběh komunistického převratu v únoru 1948 byl umožněn i tím, že se nesešli poslanci. Předseda tehdejšího Národního shromáždění Josef David je nesvolal. Dobrovolně, nebo pod nátlakem? Otázka pro historika Michala Pehra, na kterou odpovídá v pořadu Portréty v rámci speciálního cyklu Neznámé tváře února 1948.
Josef David (narozen 1884) do politiky vstoupil na přelomu 19. a 20. století, když se jako šestnáctiletý začal angažovat v národně sociálním hnutí ve Slezsku. Zaplatil za to vyloučením z opavského gymnázia.
V dalších letech se u něj prolínala politická práce s táborovým řečnictvím a publikační činností ve stranických tiskovinách.
Podílel se na kampani za všeobecné volební právo, za zřízení druhé české univerzity v Brně, angažoval se v zápase za práva českých menšin v Podkrušnohoří i v antimilitaristickém hnutí.
Zásadní změnu způsobila první světová válka. Josef David v květnu 1915 na haličské frontě přeběhl na ruskou stranu a začal být aktivní v legionářském politickém životě.
Od května 1918 byl členem Prozatímního výkonného výboru, dočasně nejvyššího orgánu československého odboje v Rusku. Do osvobozené vlasti se ze Sibiře nakrátko vrátil v prosinci 1918 a definitivně v květnu 1920.
Mezi místopředsedy z KSČ
Až do roku 1938 byl výkonným tajemníkem Československé obce legionářské, od roku 1921 poslancem v Národním shromáždění – nejprve za legionáře, v letech 1925 až 1939 za národně socialistickou stranu. V parlamentu se věnoval problematice armády a brannosti.
V ulicích už vládli komunisté, Vladimír Peška vedl studentskou demonstraci k Hradu
Číst článek
Na podzim 1939 utekl z protektorátu přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Jeruzaléma a od konce roku 1941 pobýval v Londýně.
Stal se členem exilové Státní rady a předsedou Svazu československých legionářů v Anglii. V březnu 1945 se účastnil jednání mezi zástupci londýnského odboje a komunistickou exilovou reprezentací v Moskvě o politickém uspořádání v osvobozeném Československu.
V poválečném Československu byl do roku 1948 místopředsedou Československé strany národně socialistické, ve které reprezentoval její levé křídlo. To navazovalo na tradice původního národně sociálního hnutí.
Od dubna do listopadu 1945 byl vicepremiérem, od října 1945 do června 1948 předsedou Národního shromáždění. Právě v této funkci jej zastihl i únor 1948.
Josef David se ocitl ve složité situaci: byl skeptický k demisi národně socialistických ministrů, současně hájil demokratické pozice a podporoval politickou linii prezidenta Beneše.
Coby předseda parlamentu byl izolován komunistickými místopředsedy a dalšími parlamentními činiteli, kteří zákulisními manévry s využitím procedurálních kliček znemožnili, aby David svolal parlament k jednání a mohl aktivně řešit politickou krizi – a toho se komunisté opravdu obávali.
David později spolupodepsal prohlášení akčního výboru obrozené Československé strany socialistické, s jejím vedením se však záhy rozešel.
Do konce volebního období, respektive do června 1948, zůstal v čele Ústavodárného národního shromáždění, následně odešel z politického a veřejného života a žil v ústraní v Praze. Zemřel v dubnu 1968.
Poslechněte si i další pořady z cyklu Neznámé tváře února 1948. Připravil David Hertl.
