Jak Češi (ne)válčili v Iráku. Šlo o diplomatický 'majstrštyk', hodnotí to po letech politici
Před 15 lety byla americká invaze do Iráku v plném proudu. Spojené státy oficiálně zařadily Česko do mezinárodní koalice. Václav Havel jako dosluhující prezident podepsal spolu se sedmi premiéry jiných evropských zemí takzvaný „Dopis osmi“, který Američany podpořil. Udělal to však bez vědomí a souhlasu vlády, kterou válka v Iráku rozdělila.
Česko sice vyslalo do Kuvajtu vojenskou protichemickou jednotku, ale ta nedostala od parlamentu mandát vstoupit na irácké území. Dal jí ho až v polovině dubna 2003, kdy už byli Američané dávno v Bagdádu a bylo fakticky dobojováno.
Skanzen polní nemocnice
V médiích se zažilo přirovnání české zahraniční politiky k chytré horákyni: poslala do oblasti vojáky, ale ti nesměli bojovat. Česko bylo oficiálně součástí Američany vedené koalice, současně ale - například na rozdíl od Polska - neriskovali životy svých občanů.
Praha poslala do irácké Basry vojenskou polní nemocnici. Když ji ale tehdejší šéf diplomacie Cyril Svoboda po nějaké době navštívil, byl podle vlastních slov „v šoku“, jak neplní svůj účel.
„Ta nemocnice byla úplně netknutá. Tam nebylo nic utrženého nebo poškrábaného. Moje představa byla taková, že přijdu do zařízení, kde bude úplně narváno, budou tam pacienti a třeba i fronta lidí žádajících ošetření. A měl jsem najednou pocit, že jsem na nějaké výstavě o tom, jak má vypadat polní nemocnice,“ vzpomínal.
Zvláštním a samostatným příběhem celé války by mohla být kauza české velvyslankyně v Kuvajtu Jany Hybáškové. Ta vystupovala na začátku války v českých i světových médiích, sršela optimismem ohledně výsledku invaze, a co to přinese pro české firmy.
Jenže pak se stále aktivněji angažovala v dobytém Iráku, který nebyl její zemí působení. Kritizovala dokonce vlastní vládu, když se liduprázdnou nemocnici v Basře rozhodla po několika měsících stáhnout domů.
Poslechněte si celý díl Historie Plus o výročí začátku invaze do Iráku. Pořad připravil očitý svědek tehdejších událostí Vít Pohanka
Nadstandardní vztahy s USA
Kabinet Vladimíra Špidly ztratil s hyperaktivní diplomatkou trpělivost, z Kuvajtu ji odvolal a tím v podstatě skončila kariéra Jany Hybáškové v české diplomacii. Později - po jednom volebním období v Evropském parlamentu - nastoupila do služeb Bruselu a dnes zastupuje Evropskou unii v africké Namibii.
Václav Klaus, který vystřídal Václava Havla v prezidentském úřadu těsně před zahájením války v Iráku, byl důrazně proti české účasti v americké koalici. Dnes je přesvědčený, že čas potvrdil správnost jeho odmítavého postoje.
V tomhle kontextu možná stojí za to malé srovnání: sousední Polsko podpořilo Američany v Iráku mnohem aktivněji. Poslalo do boje tisíce vojáků včetně elitních výsadkových jednotek, mělo dokonce pod svým velením část země. Víc než dvě desítky Poláků padly, zraněných bylo podstatně víc.
Sporný moment i nenaplněná naděje na obchod pro Česko. Před 15 lety USA zaútočily na Irák
Číst článek
Verbálně se sice dočkalo Polsko mnohokrát od Spojených států ujištění o nadstandardních vztazích. Možná je to maličkost, ale na rozdíl od Čechů nebo Slováků přitom Poláci dodnes potřebují i při turistických cestách do Ameriky vízum. A že by získali nějaký lepší přístup na irácké nebo americké trhy, není znát.
Někdejší premiér Vladimír Špidla hodnotí českou účast-neúčast na americké invazi do Iráku před 15 lety bezmála jako diplomatický „majstrštyk“: „Zachovali jsme dobré vztahy ke Spojeným státům, nedostali jsme se do žádného konfliktu s Evropskou unií. I v tom Iráku nás přijímali pozitivně, ne jako nějaké interventy. Takže když to analyzujete ze všech stran, zjistíte, že jsme úspěšně proklouzli pomyslnou myší dírou.“
