‚Náš Vasil Biľak‘. V rodné obci nedají na svého souseda dopustit
Vysoký komunistický funkcionář Vasil Biľak hájil a podporoval invazi do Československa. Je podepsaný pod takzvaným „zvacím dopisem“, kterým Sovětský svaz vpád vojsk Varšavské smlouvy odůvodňoval. Biľak se narodil na východním Slovensku v obci Krajná Bystrá, kde mu vděční obyvatelé postavili i památník.
Úzká asfaltka šplhá do kopce mezi hustými bukovými lesy. Objevují se první domky, malá romská osada, na pravé straně obchůdek a po několika stovkách metrů vesnice končí. Dál vede jen lesní cesta na polskou hranici, kde už to patří jen vlkům a medvědům. „Jezdil sem, ale jeho rodný dům už nestojí. Mám i jeho fotografii,“ směje se penzistka Irena Nogová, rodačka z Krajné Bystré.
Jak na Vasila Biľaka vzpomínají jeho sousedé v rodné vsi? Poslechněte si reportáž L̕ubomíra Smatany.
Jedna země, dva národy. Jaký byl rok 1968 na Slovensku? A jak místní na události dnes vzpomínají? To mapuje seriál reportáží od Ľubomíra Smatany pro Radiožurnál.
Obyvatelé jsou Rusíni, vyznávají pravoslaví, a jediný, kdo to odtud někam dotáhl, byl Vasil Biľak. Jeho podpora okupace Československa paní Nogovou moc nezajímá. „Byl to vlastenec. Kdyby něco podepsal, tak ho zavřou. A nezavřeli.“
Z krejčího ideologem
Penzistka ukazuje do lesa, kde prý stojí Biľakova vila. Asi po kilometru jízdy hrbolatou cestou se objevuje mýtina, na které stojí velké zdemolovaná budova. Okna rozbitá, podlahy vytrhané, jen v krbu by se snad dalo zatopit.
Několik mužů zrovna kácí stromy, které se naklánějí nad děravou střechu. „Říká se tomu Biľakova chata, ale on sem nejezdil. Jenom funkcionáři. Teď to patří lesnímu závodu,“ vysvětluje chlapík s motorovou pilou v ruce. „Já o Biľakovi nic nevím, bydlím ve Svidníku,“ odráží dotaz a jde si po své práci.
Vasil Biľak prožil v Krajné Bystré těžké dětství. Oba rodiče mu brzy zemřeli, ze sedmi sourozenců přežil jen bratr. Vyučil se krejčím v Hradci Králové, politickou kariéru v komunistické straně začal už ve 30. letech minulého století.
Postupně se stal ideologem, měl pověst skalního stalinisty a členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl až do roku 1989. „Květiny mu sem nosí komunisté,“ říká muž v montérkách, který uklízí před obecním úřadem.
Umělé květiny leží pod dvoumetrovým památníkem, na kterém před třemi lety slavnostně odhalili bustu Vasila Biľaka. O pár dnů později ji ale výtvarníci z Košic polili rudou barvou. Pak busta zmizela. „Teď je tam aspoň jeho fotografie“, vysvětluje muž s koštětem, který nechce uvést své jméno. Jenže na podstavci žádná fotografie není. „To není možné, ještě včera tu byla,“ diví se a na další otázky neodpovídá.
Stíhání za kolaboraci slovenská justice zastavila
Krajná Bystrá leží vzdušnou čarou pět kilometrů od Dukelského průsmyku, kde za války padly při osvobozování Československa tisíce sovětských a československých vojáků. Cesty v okolí lemují památníky, tanky a děla z druhé světové války a hřbitovy. Hlavní silnice vede do Svidníku, kde sídlí Muzeum ukrajinské a tedy rusínské kultury.
„Žádné předměty ani dokumenty spojené s Vasilem Biľakem tady nemáme,“ říká kurátor muzea Ladislav Puškár. Ochotně vysvětluje historii Rusínů, ale na Vasila Bilaka prý nemá žádný názor. „Já to neřeším. Já jsem nebyl v komunistické straně, ale za socialismu jsem vystudoval, měl jsem levný internát, levnou stravu, takže mně socialismus neublížil.“
Za aktivní podporu invaze do Československa a kolaboraci se sovětskými vojsky byl komunistický ideolog po revoluci trestně stíhán jako vlastizrádce. Slovenská justice ale stíhání zastavila pro nedostatek svědků.
Vasil Biľak se za své postoje nikdy neomluvil. Konec života prožil ve vile v rezidenční čtvrti pod bratislavským Slavínem, kde se o něj staral jeho zeť a předseda Komunistické strany Slovenska Jozef Ševc.
Vasil Biľak zemřel roku 2014 v devadesáti šesti letech. Na jeho pohřeb přijeli třeba bývalý generální tajemník KSČ Miloš Jakeš nebo bývalý šéf komunistické státní bezpečnosti Alojz Lorenc.
