Do studia vpochodoval houfec ruských vojáků, vzpomíná na srpen 1968 Věra Štovíčková

Začátek okupace země vojsky pěti armád Varšavské smlouvy strávila Věra Šťovíčková za mikrofonem v živém vysílání. Do rozhlasu nastoupila na přelomu 40. a 50. let a byla jednou z našich prvních zahraničních zpravodajek. Jejím působištěm byla Afrika a Blízký východ. Na svých misích se Věra Šťovíčková několikrát dostala i do velmi nebezpečných situací.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Věra Šťovíčková - Heroldová

Věra Šťovíčková - Heroldová | Foto: Marek Illiaš

„Demonstrace v Jemenu byl myslím můj nejdramatičtější okamžik, kdy jsem šla v první řadě s demonstranty a proti nám náhle vyrazila policie a spustila střelbu…“ popisuje Šťovíčková.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zažila střelbu do lidí v arabském Jemenu a nikdy by nečekala, že bude v živém rozhlasovém vysílání mluvit o střelbě sovětských vojáků do lidí v Československu. Mluvíme o Věře Šťovíčkové.

Dne 21. srpna 1968 byla Věra Šťovíčková od ranních hodin před mikrofonem a spolu s dalšími kolegy informovali veřejnost o všem, co se děje. Přečetla i prohlášení pracovníků rozhlasu.

Desítky lidí přišly rozhlas spontánně bránit, na Vinohradské třídě dokonce vznikla barikáda. Hlasatelé ale museli aktivitu lidí mírnit, protože si uvědomovali, že jde o život. Dokazuje to autentický záznam vysílání, kdy je za slovy redaktora slyšet střelba.

„Rozrazily se dveře a pod vedením jednoho zrádného technika do studia vpochodoval houfec ruských vojáků.“

Věra Šťovíčková

Věra Šťovíčková vytrvala u mikrofonu až do poslední chvíle, kdy ještě bylo možné vysílat.

„Řekla jsem: Milí posluchači, pod okny rozhlasu se střílí. Až uslyšíte československou hymnu, tak my budeme muset končit…“ popisuje.

V dalších dnech se ale rozhlasáci přesunuli na jiná provizorní pracoviště a vysílali dál.

Za toto hrdinství bylo mnoho statečných lidí na začátku normalizace potrestáno vyhazovem. Mezi nimi i Věra Šťovíčková. „Napřed mi zakázali vysílat, tedy psát, hovořit. Potom mi sdělili, že mám zakázaný přístup do rozhlasu, abych čekala doma na vyrozumění…“ vzpomíná.

Pracovala pak jako uklízečka a skladnice. Pod cizími jmény ale překládala knihy z angličtiny a francouzštiny. Do rozhlasu se Věra Šťovíčková vrátila jako externistka až po roce 1990.

Jan Herget, Prokop Havel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme