Vikingové byli v Americe v roce 1021. Archeologové to odvodili z letokruhů dřeva a sluneční bouře

Archeologům se podařilo výrazně upřesnit historické datum, kdy Vikingové dorazili do Ameriky. Na ostrově Newfoundland prokazatelně pobývali v roce 1021. Výzkum publikovaný shodou okolností tisíc let poté vyšel v odborném časopise Nature a vědci při určování přesného data zkombinovali znalosti vesmíru, rostlin a radioaktivního rozpadu uhlíku.

Tento článek je více než rok starý.

Věda Plus Ottawa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vikingové

Zpřesnit údaje na jeden rok se vědcům podařilo díky poznatkům z vesmíru. Ilustrační foto | Zdroj: Shutterstock

Na Newfoundlandu po sobě Vikingové zanechali hodně dřevěných pozůstatků. A právě dřevo je ústředním materiálem v nové metodě. Jde o vylepšenou radiokarbonovou neboli radiouhlíkovou metodu, kterou archeologové používají desítky let.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si všechny novinky ze světa vědy a ochrany přírody

Ta vychází z toho, že v atmosféře, ve vzduchu, vlivem kosmického záření neustále vzniká malé množství radioaktivní formy uhlíku a ten se ve formě oxidu uhličitého dostává do rostlin. Jenže když rostlina odumře, třeba když Vikingové porazí strom, tak už další uhlík nepřijímá. Ten radioaktivní, který v sobě má, se postupně rozpadá, zatímco ostatní stabilní prvky zůstávají.

Podle podílu zbylého radioaktivního uhlíku se dá spočítat přibližná doba, kdy strom uhynul, s přesností asi tak na století. Takže co se týče pozůstatků dřeva Vikingů v Kanadě, původní radiouhlíková metoda určila stáří kolem roku 1000 našeho letopočtu.

Sluneční bouře a letokruhy

Zpřesnit údaje na jeden rok se vědcům podařilo díky poznatkům z vesmíru. Radioaktivní uhlík vzniká působením kosmického záření, tudíž jeho množství může v čase kolísat. Špička v tvorbě radioaktivního uhlíku může nastat jako následek velké sluneční bouře a taková událost se zapíše do dřeva stromů, protože přirůstají po jednotlivých letech.

Když vědci změří podíl radioaktivního uhlíku ne v celém kuse dřeva, ale v jednotlivých letokruzích, tak v jednom z nich ho mohou najít výrazně víc. Sluneční bouře se projevuje na letokruzích všech stromů, které tehdy rostly na Zemi. A různá měření letokruhů také patří k zavedeným vědeckým metodám.

Vědci tedy vzali vzorky dřeva z lépe probádaných míst, než byla vikinská naleziště, v jejich letokruzích proměřili podíl radiouhlíku, a spočítali, že „špička“ nastala v roce 993. Tehdy se podle vědců odehrála na Slunci mimořádně velká sluneční bouře. A z nalezených třísek potom dopočítali, že dotyčný strom někdo pokácel vikinskou sekerou na jaře 1021.

Více si poslechněte v souhrnu Vědy Plus.

Martin Srb, Jan Burda Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme