Nebýt Vítězného února, byli bychom na tom dnes hospodářsky jako Rakousko, míní historik
Po únoru 1948 komunistický režim stavěl vysoké pece a ocelárny, rozorával meze a likvidoval živnostníky. Takový byl zjednodušeně program komunistické strany, která řídila znárodněnou ekonomiku podle ústředního plánu, přičemž politické cíle měly většinou přednost před hospodářskými. Československo brzy začalo za vyspělými zeměmi zaostávat.
Nebýt vývoje po roce 1945, který vedl k únorovým událostem roku 1948, mohli bychom dnes být na podobné hospodářské úrovni jako Rakousko, myslí si Petr Chalupecký z Vysoké školy ekonomické v Praze.
Nebýt Vítězného února, byli bychom na tom dnes hospodářsky jako Rakousko, míní historik Petr Chalupecký
S těžkým průmyslem na věčné časy
Československé hospodářství řídil rozsáhlý byrokratický aparát prostřednictvím pětiletých hospodářských plánů. První začal v roce 1949 a prosazoval rozvoj těžkého průmyslu.
„Představa režimu byla, že se nám na východě otevírá široký trh ekonomicky zaostalých států, které se chystají industrializovat své ekonomiky a budovat svůj průmysl,“ vysvětluje Chalupecký Radiožurnálu s tím, že Československo mělo vyplnit jejich poptávku po výrobcích těžkého strojírenství.
Výrazné zaměření na těžké strojírenství vedlo k zaostávání spotřebního průmyslu a služeb a neblaze se projevovalo jak v životní úrovni obyvatelstva, tak i ve stavu životního prostředí.
Pryč s kapitalistickou mentalitou
Kolektivizace zemědělství měla vzor v Sovětském svazu. Provázel ji politický a ekonomický tlak na rolníky, aby vstupovali do JZD. Větší vlastníky půdy považoval komunistický režim za kulaky a tvrdě je šikanoval.
Drobné živnostníky, obchodníky a řemeslníky, režim řadou nátlakových akcí přinutil ke vstupu do obchodních a výrobních družstev, kde se stávali zaměstnanci.
Důvody přitom nebyly ani tak ekonomické, jako spíš politické. Cílem režimu bylo „vykořenění kapitalistické mentality“, řečeno slovníkem tehdejší doby.
Boj s větrnými mlýny
První pokusy o reformy plánovitého hospodářství se objevily už v 50. letech. Ve druhé polovině 60. let se o reformu pokusil ekonom Ota Šik, který se stal místopředsedou vlády a jednou z hlavních postav pražského jara.
Marshallův plán místo února? To překračovalo mentální horizont politiků, tvrdí historik
Číst článek
Rok 1968 vytvořil prostor pro liberalizaci ekonomiky prostřednictvím tzv. rad pracujících. Reformy započaté v této době směřovaly k opouštění centrálního plánování.
„Tržní prostředí mělo být dominantní a plán měl být jen jakousi dlouhodobou představou hospodářské politiky, ne direktivním určením její struktury,“ dodává ekonom Chalupecký z VŠE.
Ale československé hospodářství zaostávalo i po nejrůznějších „přestavbách“ na konci 80. let. „Byl to neustálý neúspěšný zápas o efektivní fungování centrálně plánované ekonomiky,“ shrnuje snahy tehdejších ekonomů Petr Chalupecký.
Zásadní transformací prošlo československé hospodářství až po roce 1989.
