Z Vlkoše do Brookwoodu. Vojenský hřbitov s československými veterány zdobí vzpomínková lavička
Vzpomínková lavička zdobí od soboty vojenský hřbitov v Brookwoodu ve Spojeném království. Z jihomoravské obce Vlkoš ji tam přivezla skupina tamních nadšenců. Jako připomínku Dne veteránů.
Pod mohutnými stromy uprostřed hřbitova montují muži dřevěnou lavičku. Stačí ještě připevnit cedulky se jmény a je hotovo. Lavička z borového dřeva má pořadové číslo 48. A proč je právě tady?
Jako připomínku Dne veteránů přivezli na vojenský hřbitov v britském Brookwoodu dobrovolníci z jižní Moravy vzpomínkovou lavičku. Více si poslechněte v reportáži Jaromíra Marka.
„Kde jinde by měla být, než u těch, kteří si to nejvíc zaslouží, což jsou ti, co tady nalezli svůj poslední klid. Vojáci, kteří se účastnili jednak bitvy o Anglii a samozřejmě i celé druhé světové války,“ vysvětluje Radiožurnálu autor myšlenky vzpomínkových laviček Petr Něnička.
„My jsme ji přivezli. Jeli jsme z České republiky až sem do Velké Británie naším vozem. Máme ho polepený, takže už po cestě nám lidé dávali najevo, jak je to úžasný. Obzvlášť tady v Anglii,“ nastiňuje Petra Kudová, jaký ohlas ve Spojeném království nápad vzbudil. Ona sama je v aktivní službě. Má za sebou tři zahraniční mise.
Nápad se zamlouvá i paní Jerry Manalasanová, ženě s českými kořeny, která se jako dobrovolnice stará o československý válečný hřbitov. „Lavička je skvělý nápad. Pomáhá vyprávět příběh a držet při životě památku hrdinů,“ myslí si Manalasanová.
O krvi z bojů se veteránům těžko mluví. Zažívají hrdinství, perzekuci i těžký návrat do života
Číst článek
Na vojenském hřbitově v Brookwoodu je pohřbeno 48 Čechů a Slováků, kteří padli ve druhé světové válce v britské uniformě. Desítky dalších veteránů, kteří zemřeli až v dobách míru, jsou pohřbeny v jejich sousedství.
Mezi nimi je i lékař Karel Antonín Macháček, který mládí prožil právě v jihomoravském Vlkoši. Odtud přijela s lavičkou i skupina nadšenců. „Mám takové přísloví: Poděkovat není slabost. A je to o tom, že co můžete udělat, je poděkovat. Jednak je to slušnost a další věc je, že u nás na vesnici do kterých vrat kopnete, tak tam byl válečný veterán,“ uzavírá Petr Něnička.
