Práce na vykopávkách v Egyptě jsou po covidu opět v plném proudu. Češi zkoumají šachtové hroby
Čeští egyptologové důkladně zkoumají unikátní šachtové hrobky z konce faraónské doby. Po problémech způsobených pandemií koronaviru už v Egyptě pracují zase skoro tak, jak byli zvyklí. A právě na šachtové hrobky se soustředila i současná expedice. V těchto dnech se pomalu balí a chystá se utéct domů před sílícím egyptským sluncem.
„Každý si připraví sendvič z toho, co má rád, přinesou nám sem sedm, osm misek s ingrediencemi, oběd trvá půl hodiny, zakončí se čajem. Je to takový plnohodnotný egyptský oběd, jaký je tu zvykem,“ popisuje archeoložka Květa Smoláriková.
Až 20 metrů hluboké jsou šachtové hrobky v Abúsíru, kterým se věnují čeští egyptologové. Více si poslechněte v reportáži Štěpána Macháčka
S pěti kolegy právě zasedli ke stolu ve stanu uprostřed pouště, Egypťané, kteří s českou misí pracují, přinesli chlebové placky, vařené boby, faláfel, tuňáka či bílý sýr. A předáci místních dělníků Čechy často sami popohánějí: „Když máme hodně práce, tak nás dokonce rejjis Saíd přijde popohnat, abychom už skončili.“
Egyptské úřady uplatňují informační embargo na právě prováděné výzkumy, takže ani čeští egyptologové nesmějí zveřejnit, co právě kopou. Můžu proto jen prozradit, že právě končící sezona se odehrává mezi unikátními šachtovými hrobkami, kterých tu už čeští a slovenští archeologové objevili několik.
O šachtových hrobkách z pozdní doby jsem si povídal s ředitelem Českého egyptologického ústavu Jiřím Janákem, který se letošních vykopávek účastní: „Z velkých a krásně zdobených šachtových hrobek, které jsme tu vykopávali od sedmdesátých let, jediná nevykradená byla Iufaaova, ta byla naprosto intaktní, nedotčená.“
Hrobka bez cenností
Vykrást šachtovou hrobku stálo tehdejší lupiče stejné úsilí, jako vykopání dnešní archeology: „Ale my moc dobře víme, že se lupiči pokoušeli i o tuto hrobku. Pokoušeli se ji vykrást a shodou okolností se zastavili asi 1,5 metru před vstupem do pohřební komory. Nejspíš jim hrozilo, že jim uměle vykopaný tunel spadne na hlavu. Tehdy stálo lupičům za to, pokusit se dostat do pohřební komory, přestože dnes víme, že pohřební výbava neobsahovala zlato nebo nějaké velké množství cenností. Hrobky se nacházely třeba 20 metrů podzemí v obrovských šachtách. Museli tak vytěžit mnohdy obrovské množství písku a kamení.“
Nově otevřené Muzeum egyptské civilizace zatím láká hlavně místní. Mumie faraonů čeká sterilizace
Číst článek
Stojíme s Jiřím Janákem u jednoho ze šachtových hrobů, je tu ale jen takový kráter zasypaný pískem a navátými odpadky, kolem něj je zrezavělý ostnatý drát. Hrobky se po objevení a zdokumentování znovu zasypávají pískem.
A zasypání zažily hroby během své existence už několikrát: „Předpokládáme, že poté, co byla obří šachta vytěžená, zhotovená, tak na jejím dně se připravila pohřební komora a začal se tam připravovat pohřeb. A šachta byla znovu naplněná pískem, na jehož vrcholek se posadil sarkofág, který se pomocí odebírání písku okolo sarkofágu spouštěl níž a níž, až dosáhl na dno.“
Ještě se vrátím k hrobce Iufaa, která je už de facto čtvrt století objevená, vykopaná, a stále ještě jste nedokončili své výzkumné práce. „Hrobka je naprosto ojedinělá svou výzdobou nejen mezi šachtovými hrobkami. Veškerý využitý prostor v komoře, ve které spočíval Iufaa, i součásti pohřební komory byly zaplněné texty a zobrazeními. Ty texty jsou ojedinělé a nemáme k nim paralely, takže výzkum trvá opravdu dlouho. Už několik desítek let zpracováváme texty, kterými se Iufaa obklopil a které mu měly zajistit bezproblémový vstup na onen svět,“ vysvětluje Jiří Janák, ředitel Českého egyptologického ústavu.
Dodává, že při takové práci je jednou nutné si říct dost a dosavadní poznatky komplexně publikovat, což se zřejmě brzy stane. Zkoumání totiž může trvat donekonečna.
