Vyměněné žezlo a prokletí Heydricha. Hrad po letech vystavuje český poklad

Máme za sebou dvě prezidentské epizody, tak teď je namístě začít s královským dílem. Jsme v mezičase volby prezidenta republiky a Miloši Zemanovi končí v březnu mandát. Nejde to chápat tak, že si teď chce závěrem svého prezidnetství trochu vylepšit své jméno? Protože korunovační klenoty, to je velká věc, když se už ukážou lidem.
Mohlo by to tak vypadat s tím načasováním, ale tak to úplně není. My si také teď v lednu připomínáme třicáté výročí vzniku samostatné České republiky, takže ty klenoty se vystavují u této příležitosti, stejně jako v roce 1993 je vystavil prezident Václav Havel. Většinou se vystavují na ta trojková a osmičková výročí, tedy u příležitosti samostatné České republiky a u příležitosti vzniku Československé republiky. 

Abych stále ještě spojil téma královské klenoty a prezidentský úřad - prezident je jedním z těch, kteří mají klíč k místu, kde jsou klenoty uschované. Kde bývají po čas té doby, kdy nejsou vystavené, a kdo všechno je potřeba k tomu, aby otevřel tu místnost a nechal je vynést ven?
Klenoty jsou uschovány v takové, chtělo by se říci, tajemné komnatě, je to nejstřeženější místo v České republice. Korunní komora je v katedrále svatého Víta na Pražském hradě, je nad Zlatou bránou, kterou se také vstupuje do katedrály. Klíčů, které odemykají dveře k té komnatě, a pak odemykají i samotnou skříň s klenoty, je sedm. Jak už jsi říkal, má je prezident republiky, premiér, předseda Senátu a předseda Poslanecké sněmovny, primátor hlavního města Prahy a pak příslušníci církve, tedy arcibiskup pražský a děkan metropolitní kapituly.

Když už dojde k tomu, že těchto sedm klíčů se sejde na jednom místě a otevře se ta komnata, tak jak velká práce je s tím, aby se klenoty dostaly ven a vystavily se? Předpokládám, že je tam spousta bezpečnostních opatření...
Co přímo se odehrává v té komnatě, nikdo nevíme. Říkám, je to nejstřeženější místo, tam se dostanou opravdu jenom klíčníci. Ale samozřejmě je to velká sláva. Sejdou se vždycky den před tím, než se klenoty vystavují, odemknou jednotlivé zámky, jdou nahoru pro klenoty, ty se snesou o patro níž, kde už můžou být média, kamery, tam se vyndají z těch svých obalů a každý z klíčníků se klenotům pokloní. To je vlastně v rámci toho ceremoniálu. Zazní také Svatováclavská píseň věnovaná svatému Václavovi, protože  koruna je svatováclavská, Karel IV. ji věnoval svatému Václavovi. Poté přichází na řadu odborníci památkové péče, kteří klenoty prohlédnou. Na začátku při vystavování je to taková hodně zběžná kontrola, protože klenoty byly uschovány v té komnatě pět let, nikdo tam nesměl, a tak se nepředpokládá, že by se s nimi něco mohlo stát. Navíc třeba koruna je z ryzího zlata, takže tam nějaká koroze nebo něco takového vůbec nepřipadá v úvahu. Následně vojáci odnesou korunu dolů do vitríny, kam se uloží, našteluje, aby si ji lidé potom mohli prohlédnout, a pak tedy, což mě hrozně zaujalo, korunu stráží vojáci. Jsou jak uvnitř katedrály, tak venku kolem katedrály a jsou tam dvacet čtyři hodin denně po dobu výstavy, aby nemohlo dojít vůbec k žádným incidentům.

Takže klenoty mají vlastní bodyguardy. Pečuje se o ně nějak potom v těch vitrínách?
Samozřejmě jsem k tomu přizváni šperkaři. Od roku 1965 to byl rod Beldových, jejich pobočku v Turnově založil na začátku 20. století jejich předek a od té doby tam sídlí, mají tam dílnu, já jsem se tam byla podívat a mají to tam opravdu moc hezké. Ale co mi říkal Jiří Belda, který byl zatím poslední z rodu, který se o klenoty staral a přizval k tomu i svoji dceru Viktorii, tak ta podrobnější kontrola následuje při ukládání klenotů, zda se s nimi něco nestalo po dobu výstavy. Ale nějaké zásahy moc nejsou možné, přece jenom je to nejvýznamnější nebo nejhodnotnější památka, takže úplně do ní nějakým způsobem zasahovat by nebylo vhodné. Navíc já jsem si to představovala tak, že budou s korunou sami, že si ji budou moct opečovávat, a on mi říkal, že to tak úplně není, že to je malinko ne úplně stres, ale takový mumraj, protože tam je spoustu ať už vojáků, církevních hodnostářů nebo politiků. Oni na to mají třeba hodinu, dvě, aby se na korunu a ostatní korunovační klenoty podívali zblízka, jestli všechno sedí. Ale není to tak, jak jsem si to představovala, že máš tu intimní chvilku s korunou sám, tak to ne.

Otázkou zůstává, jestli se pan Belda bude o klenoty starat i letos. Ptala se ho na to Jana Peroutková z České televize.

Když říkáš koruna, tak ona není jediný korunovační klenot. Pokud vím, patří do nich ještě jablko a žezlo.
Je to tak; a ještě korunovační plášť, ale to už jsou takové ty věci mimo. Hlavně se mluví o koruně, žezlu a jablku.

Mají korunovační klenoty nějaká specifická jména? Svatováclavská koruna, žezlo...
Žezlo, jablko... K tomu se váže hrozně hezký příběh. Ten jsem se dozvěděla, když jsem natáčela seriál pro Radiožurnál. S Petrem Kroupou, ředitelem Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, jsme se dostali i na téma jablka a žezla, protože o té koruně se toho možná ví nejvíc, nejvíc se o ní hovoří, protože je nejvzácnější. Mě zaujalo, že původní žezlo a jablko vznikly také někdy zhruba ve 14. století, ale na rozdíl od koruny byly z nějakého pozlaceného stříbra. Habsburkové byli nejdřív voleni, pak po Bílé hoře byli dědičnými českými králi a asi usoudili, že se jim to žezlo a jablko nepozdává. Koruna je krásná, ta se jim líbila moc, ale ten zbytek už asi pro ně moc neznamenal. Oni naopak měli svoje říšské symboly, říšské jablko a říšské žezlo. Ty měly prý uschované někde v domě Habsburků, on to pan Kroupa popisoval moc hezky, že tak jako sáhli do skříně, co tam mají nejpěknějšího, a první, kdo sáhl do skříně, byl Karel VI., otec Marie Terezie. Ten to jako první spojil a nechal se korunovat svatováclavskou českou korunou, ale s říšskými symboly. Co mě zaujalo, to jsou dneska české korunovační klenoty, to jsou ty, které my máme uložené na Hradě. České jablko a české žezlo by nejspíš měly být někde ve Vídni, v domě Habsburků. 

Aha, takže to nejsou originály? To není původní žezlo ani původní jablko?
Nějakým způsobem původní jsou, ale jsou původně říšské. To mi Petr Kroupa vyprávěl a mně to přišlo úplně geniální. On mi říkal: představte si toho Habsburka, jak tam jde...

Na korunovaci císařem vždycky chodili oblečení jinak, než je převlékli do toho císařského. A protože pro Habsburky byl nejvyšším titulem český král, tak chodili oblečení jako čeští králové akorát s říšskými symboly, které jim asi připadaly vznešenější. 

Když jsi říkala, že o svatováclavské koruně se toho ví nejvíc, tak možná dejme takový rychlý exkurz - kdo ji nechal vyrobit, jak vznikala? Že je z ryzího zlata, to už jsi řekla, ale jak přesně vypadá, jak je těžká?
Korunu nechal vyrobit Karel IV. v roce 1346 a okamžitě zažádal o papežskou bulu, protože chtěl, aby koruna opravdu byla vlastnictvím svatého Václava, který samozřejmě už byl dávno po smrti v té době, ale jako patron českých zemí. Koruna měla být jeho, proto svatováclavská koruna. Čeští panovníci si ji můžou pouze půjčovat a musí ji zase vracet. On sám se tou korunou nechal korunovat českým králem v roce 1347, tedy o rok později. Ty víš, že já jsem milovník druhé světové války, takže si neodpustím… 

Já jsem si říkal, že ten příběh přijde…
Ten si nemůže odpustit, je to asi nejznámější legenda, která se k svatováclavské koruně váže. Říká se, že ji obestírá taková temná legenda a souvisí to i se svatým Václavem, který je majitel. Kdo si ji nasadí na hlavu neoprávněně, tedy není českým panovníkem, nezapůjčuje si ji, tak do roka zemře. Když se Reinhard Heydrich stal v roce 1941 zastupujícím říšským protektorem, tak se traduje, že měl všech těch sedm klíčů, které si vyžádal od Háchy, od tehdejšího prezidenta v protektorátu Čechy a Morava, a že tedy šel do komnaty a korunu si nasadil na hlavu. Jak už víme, 27. května 1942 Josef Gabčík a Jan Kubiš zaútočili na zastupujícího říšského protektora v Kobylisích a on na následky zranění zemřel. Ta legenda je jistě pěkná, ale jak historici, tak i církevní hodnostáři se shodují v tom, že je velice nepravděpodobná. Za prvé jako každá dobrá legenda nejspíš vznikla až potom a za druhé Němci přes všechna ta zvěrstva, která potom spáchali, měli určitou úctu k historii a tradici Svaté říše římské, Velkoněmecké říše. Takže historici a církev sami říkají, že on by si asi nedovolil na korunu ani sáhnout, natož aby si ji nasazoval na hlavu, protože by to bral jako nějaké zneuctění ne českého národa, ale té tradice, historie, která se váže i k německému národu.

Natož aby pak sahal na říšské jablko a říšské žezlo ještě k tomu.
Ještě toho trochu.

Znamená to tedy, že my nevíme, zda ji měl Heydrich na hlavě?
To nevíme, neexistují pro to žádné důkazy, že by ji vůbec na hlavě měl.

Pokud nevíme, zda ji měl, nebo neměl na hlavě, kdo byl patrně poslední, kdo ji doloženě na hlavě měl, kdo korunu použil? 
Poslední, kdo ji měl na hlavě, byl samozřejmě z rodu Habsburků, byl to Ferdinand I. Dobrotivý. Korunovace českým králem byla 1836. Já jsem se o něm dočetla, že měl velké hudební nadání, ale zároveň, tuším, že trpěl epilepsií a jeho život se vůbec váže k českým zemím, protože v roce 1848 abdikoval v Olomouci ve prospěch synovce Františka Josefa I., ale zbytek života strávil v Praze. Dokonce mu snad vyhradili nějaké křídlo, pokoj by byl málo, na Pražském hradě a tam i se svojí manželkou dožil.

Já se doptám ještě na předešlou otázku. Totiž my jsme rozebrali krásné příběhy, zajímavé, ale nedostali jsme se ještě přímo k popisu koruny, takže diamanty, zlato... Co na ní všechno je?
Ano, tam jsou drahé kameny, základ koruny tvoří takové čtyři části s liliemi. Ty jsou spojené do jedné čelenky, je to osázeno kameny, každý je jiný. Ty dva pásky co ji spojují, co se kříží a uprostřed je ten křížek, tak ty údajně pochází z opasku Blanky z Valois, první manželky Karla IV. To mi přišlo moc hezké, že jak Karel, tak jeho žena jsou v koruně otisknuti. Mimochodem u toho křížku, když jsme nahoře, tak to je vlastně místo, které badatele zajímá nejvíc.

O tom se v poslední době docela mluví, že jsou nějaké nové expertizy, nové moderní technologie, které zkoumají, co by v něm nebo pod ním mohlo být skryto?
Co by někde v té koruně mělo být skryto, protože na koruně je nápis: „Zde leží trn z koruny Páně“, doufám, že to říkám správně. Teď se pořád zkoumá, kde ten trn je, ale rentgeny to úplně nedokáží odhalit. Teď se hodně diskutovalo, že by to mělo být v tom kříži, a pak zase někdo říkal podle pana Kroupy, že to je ale tavené zlato, že ten trn by to nepřežil. Pak zase ale zjistili, že je tam nějaká dutina, myslím, že to odhalili teď při tom posledním výzkumu.

Takže památkáři se shodují na tom, že trn tam je.

Trn z trnové koruny Ježíše Krista. Příběh krásný, asi to nikdo nikdy nezjistí, pokud by se neotevřela koruna a nezjistilo by se, jestli tam něco je nebo není...
Ano, tam je jediná šance tu korunu rozebrat. 

Což nikdo asi dělat nebude.
To určitě ne. 

Protože její historická hodnota je asi nevyčíslitelná, peněžní předpokládám taky.
To je asi ze všech aspektů, která nás můžou napadnout, nejhodnotnější věc, kterou v Česku máme. Takže určitě se do ní nikdo nebude vrtat, aby zjišťovali, jestli tam ten trn opravdu je, nebo není. Ale zatím všechny ty výzkumy ukazují na to, že tam je.

Hodnotné jsou i její kopie?
S kopiemi je to složitější. Samozřejmě existuje celá řada více a méně podařených. Sám Jiří Belda dělal, nebo jeho rodina, dělali tři kopie, první v roce 1965 pro světovou výstavu v Montrealu. Tak se vlastně i poprvé spojili s korunovačními klenoty, protože jeho tatínek jezdil na Hrad a udělal nejrozsáhlejší dokumentaci do té doby, protože tu korunu popisovali, měřili, měli ji k dispozici, myslím, že docela dlouhou dobu. On sám teď dělal tu poslední, třetí kopii. Už mi říkal, že ho museli hodně přemlouvat ze Středočeského kraje, protože ji vytvářel pro Středočeský kraj. Říkal, že další kopii už opravdu tvořit nechce, protože to považuje za morálně a eticky problematické, protože, jak jsme se o tom bavili, je to nejhodnotnější, co tady máme, váže se k tomu celá česká státnost. Jako český symbol, symbol české státnosti je vnímaná už někdy od 14. století a vytvářet pořád nějaké kopie a vystavovat je třeba v obchodním domě, pro příklad, mu připadá nedůstojné a má za to, že to devalvuje hodnotu koruny.

Jako kdybychom měli kopii vlajky nebo hymny.
Přesně tak.

Ale ještě si neodpustím historku o asi za mě nejslavnější kopii korunovační koruny: na začátku roku 1939 se v New Yorku chystala světová výstava, jejíž součástí měl být i československý pavilon. Jak ale všichni víme, přišel 15. březen 1939 a Wehrmacht obsadil zbytek českých zemí. Tím se zastavila práce na pavilonu a mělo to tak skončit, nemělo se o tom mluvit, všechno, co bylo české, bylo najednou německé, nebudeme na to upozorňovat. Tehdejší starosta New Yorku byl ale velký sympatizant s českým lidem a on se rozhodl, že to tak nenechá, a za podpory českých krajanů v New Yorku ten pavilon dostavěli a on tam pozval prezidenta Beneše, který v té době byl například Británií, která podepsala Mnichovskou dohodu, vnímán jako soukromý člověk. Ale New York ho tam pozval jako státníka, stále coby prezidenta, představitele, přijal ho se všemi státnickými poctami a newyorský starosta dokonce někde narychlo sehnal kopii svatováclavské koruny. Nebyla prý úplně zdařilá, což asi nevadilo, protože na černobílé fotografii, která následně v The New York Times obletěla celý svět, to asi nebylo úplně tak rozpoznatelné. Co mi vyprávěl Petr Kroupa z Odboru památkové péče, tak ta fotografie vyvolala malinko zděšení...

... protože když se přišli Němci podívat do té komnaty, tak koruna tam nebyla. Takže najednou zavládlo takové: Že by nám něco uteklo? Češi byli rádi, Němci trošku v křeči, samozřejmě potom ji našli. Zjistilo se, že ještě před Mnichovem koruna byla odvezena, tuším, do Žiliny, právě z toho důvodu, aby nepadla Němcům do ruky. Pak ale vznikl Slovenský štát, ještě předtím byla snad přivezena zpátky, v nějakých trezorech ukládaná, tam je to trošku spletité, ale Němci ji nakonec našli. Ale musím říct, že ten okamžik, kdy vešli do Korunní komory, koruna tam nebyla a Beneš ji na fotografii ukládal do vitríny v československém pavilonu v New Yorku, tak to musel být asi dobrý okamžik.

Muselo zavládnout zděšení. Kdo by si chtěl všechny tyto příběhy, o kterých jsme tady mluvili, o kterých Lucka vyprávěla, připomenout znovu a podívat se na korunovační klenoty naživo, tak může v následujících dnech. Ale je to skutečně jenom pár dnů.
Je to jen o pár dnů, do 21. ledna, pak se klenoty vrátí tam, kam patří, tedy do Korunní komory.

Kde budou vystaveny přesně?
Budou vystaveny ve svatovítské katedrále, což je taky krásný odkaz i k úplně první výstavě v Československu, která byla v roce 1929. Bylo to u příležitosti tisíce let od úmrtí svatého Václava, jemuž ta koruna patří, a pak byly už vystavovány různě jinde. Myslím, že i znovu v té svatovítské katedrále byly vystaveny, ale jinak to byl třeba Vladislavský sál, kde myslím, že byly naposledy, že to nebyla svatovítská katedrála. Teď se symbolicky vrací tam, kde čeští králové byli korunováni, a tam, kde leží ostatky svatého Václava, právoplatného majitele koruny. U toho roku 1929 bylo zajímavé, že Tomáš Garrigue Masaryk se na korunu nepřišel oficiálně podívat. On ji viděl předtím, asi když se vyndavala nebo možná ještě předtím, na to vyndavání poslal svého zástupce. Ale nebyl se oficiálně podívat, protože v té době byla republika strašně mladá, bylo jí nějakých jedenáct let a ty symboly tehdy možná pro něj ještě pořád představovaly tu nenáviděnou monarchii, které jsme se zbavili. Samozřejmě pak se k tomu začali stále víc odkazovat, ke svatému Václavovi a české státnosti, ale v té době to asi Masaryk vyhodnotil tak, že by nebylo úplně ideální jedenáct let od vzniku Československa obdivovat monarchistické symboly. 

Jak rychle si Češi navykli? 
Klenoty se za mě rychle staly symbolem české státnosti. Podruhé byly vystaveny, když se bavíme o Československu, v roce 1945, tedy po osvobození je nechal vystavit prezident Edvard Beneš a tehdy už to úplně jasně deklarovalo: „To jsme my, my jsme český národ, toto jsou naše symboly, které dokládají naši existenci po staletí. Nepřemohli nás, nezahubili nás, nezničili nás ani Němci za druhé světové války. My tady jsme stále dál a klenoty to dokládají. Dokládají to, že my, Češi, jako národ existujeme.“