‚Manifestace schopnosti něco zorganizovat.‘ Na Palachův pohřeb přišlo před půl stoletím 200 000 lidí

Přesně před 50 lety zemřel Jan Palach. Svým hrdinským a zároveň tragickým činem se zapsal do dějin českého národa. Pohřbu se o pár dnů později - 25. ledna 1969 - zúčastnilo na 200 tisíc lidí. Stal se tichou manifestací za svobodu.

Seriál Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Matka Jana Palacha ve smutečním průvodu na pohřbu syna v lednu 1969. Podepírá ji syn Jiři a jejich kamarádka paní Horáková. | Zdroj: Profimedia

„To samozřejmě bylo doprovázeno tou hlubokou účastí těch přítomných, že. To bylo neuvěřitelné, jak to v celé společnosti zapůsobilo, že ani ti komunisté, vládnoucí, neudělali nic, že by tomu čelili,“ vybavuje si 25. leden před 50 lety evangelický farář Jakub S. Trojan, který vedl poslední rozloučení s Janem Palachem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Přesně před 50 lety zemřel Jan Palach. Na pohřeb dorazilo 200 000 lidí

„Mělo to volný průchod. Spontánně se ten smutek a ta zasaženost lidí projevila na veřejnosti,“ vzpomíná.

„Když ten pohřeb probíhal, tak samozřejmě bylo mnoho lidí na tom hřbitově, ale nakonec bylo obrovské množství lidí v ulicích, kudy ten pohřeb procházel. Bylo to velmi spontánní, ty statisíce lidí v ulicích.“

‚Těžké popálení plamenem.‘ Poslechněte si historické záznamy k Palachovu upálení, smrti a pohřbu

Číst článek

Nebyl to čin zoufalce

Akademická obec se se studentem Palachem rozloučila nádvoří Karolina.

„Jeho heroický i tragický čin je výrazem čistého srdce. Nejvyšší lásky k vlasti, pravdě, svobodě i demokracii. Jan Palach přinesl na oltář národa nejvyšší možnou oběť, která zůstane navždy zapsána nejen v paměti každého čestného a opravdového Čecha a Slováka, ale i milionů lidí po celém světě,“ uctil tehdy jeho památku rektor Univerzity Karlovy Oldřich Starý.

„Čin Jana Palacha není činem zoufalce, jak to chtějí někteří vykládat. Je to uvědomělý protest a hrdinský skutek, který byl vykonán pro život. Obětoval se proto, aby otřásl svědomím všech, to znamená také těch, kteří tuto zemi a tento národ uvrhli do poroby, se kterou se lid této země, a zejména mladé pokolení, nikdy nesmíří,“ hovořil o beznaději a odevzdanosti většiny obyvatel země, kteří v zajetí sovětských tanků ztratili nejen iluze o lepší budoucnosti, ale i odhodlání za ni bojovat.

Zajíc, Hlavatý, Rips nebo Siwiec. Jan Palach nebyl jedinou ‚živou pochodní‘

Číst článek

„Jeho smrt byla namířena proti všem, kteří se podrobují stavu, kdy vládne hrubá síla, a kdy není respektována vůle lidu, kdy se šlape po základních právech lidí, právech národa na státní suverenitu, na řízení vlastních věcí svobodně zvolenými zástupci, po právu každého občana na svobodu slova, shromažďování, spolčování, na jistotu právní uskutečňovat život podle nejlepších představ a ideálů.“

Žádná politická hesla

Právě k odhodlání bojovat za lepší budoucnost chtěl Palach svým činem společnost vyburcovat.

„Pohřeb vlastně neobsahoval žádná politická hesla. Nikdo nic neskandoval. Samozřejmě ty davy v ulicích čítaly 200 000 lidí, čili byla to manifestace schopnosti něco zorganizovat. Byla to manifestace toho, že společnost není netečná a že ji ten čin opravdu vyburcoval, ale řekl bych, že naproti tomu, co Palach očekával, že ten čin bude mít za následek - nějakou politickou akci, to ten pohřeb žádnou politickou akcí nebyl,“ dodává pro Radiožurnál historik Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma.

Život a tragický čin Jana Palacha má připomínat muzeum ve Všetatech.

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme