Po 17. listopadu se neřešily jen problémy ekonomiky a politiky, připomíná historik
V období socialistického Československa jsme v oblasti ochrany životního prostředí patřili k nejhorším státům Evropy. Lidé – a zvláště pak ti, kteří žili v nejvíc znečištěných oblastech na severu Čech či Moravy – byli dokonce v přímém ohrožení života. Dýchat znečištěný vzduch museli ale i naši sousedé za hranicemi, takže postupně vytvářeli tlak i na vedení státu.
Problémy postupně narůstaly, řešení „neexistovalo“, případně komunistický režim pouze předstíral, že ho ochrana životního prostředí už jen zajímá.
Mezi lidmi narůstaly obavy a postupně se začali bouřit. Docházelo k demonstracím, které byly policejně rozháněny, a demonstranti se dostávali na „seznam“ nepřátel socialistického státu.
Václav Havel v rozhovoru pro exilové Listy uvedl: „Celá bída našeho politického systému se projevuje velmi transparentně i v ekologii. Každá srážka v jedné konkrétní otázce životního prostředí se okamžitě stane politickou konfrontací.“
Proč tomu tak bylo, vysvětluje historik Miroslav Vaněk: „Tehdejší politický systém byl k ekologii přezíravý, vše se stavělo na tzv. železné koncepci. Naše prostředí bylo uzpůsobeno požadavkům Moskvy, RVHP a řešily se hlavně železné koncepce, uhlí, těžká chemie. V té době jsme se dostali na předposlední či poslední místo Evropy v oblasti ovzduší a vody.“
Každá kritická připomínka se pak stávala až protistátním aktem. Stejně tak snaha získat informace, protože právě jejich zatajování souviselo s bídnými výsledky. Alarmujícím příkladem byla havárie v Černobylu v roce 1986, kdy se lidé o nebezpečí dozvěděli až po několika dnech, navíc z vysílání zahraničních médií.
Praha oslaví 17. listopad. V programu jsou pietní akty, satirický průvod a koncert na Václavském náměstí
Číst článek
A problémy se kupily
70. léta bývají označována jako léta nehybnosti – a problémy se kupily. Devastace krajiny, narušená societa, migrace obyvatelstva a katastrofický stav vody či vzduchu. A nic se nedělo – až v polovině 80. let do celé situace vstoupil předseda tehdejší federální vlády Lubomír Štrougal.
„Štrougal se v té době potýkal se zdravotními problémy a najednou ho začalo zajímat, čím to asi je. Dozvěděl se, že by za tím mohl být stav životního prostředí. A tak byly požádány největší kapacity tehdejší Akademie věd,“ říká historik Vaněk.
Výsledkem pak byla zpráva, a to velmi kritická. V rámci utajení byla vyhotovena pouze ve 20 výtiscích, takže se neměla dostat „ven“ k „nepovolaným“. Jeden výtisk ale unikl a dostal se mezi chartisty a pak i do zahraničních médií. Ostuda státu byla rázem nebývalá, vyšetřování estébáků nabralo obrátky – kdo si dovolil tyto informace vynést? Problémem tedy nebyl obsah, ale to, kdo tyto informace zveřejnil.
Všude samá krása a Samet blues. Vycházejí povídky romských autorů o sametové revoluci
Číst článek
Především druhá polovina 80. let s sebou přinesla zvýšený zájem lidí o věci veřejné. Objevily se různé nezávislé iniciativy či periodika typu Ekologický bulletin, kde se objevovaly texty lidí, jako byli Ivan Dejmal, Josef Vavroušek či Lenka Marečková.
V roce 1989 se pod tlakem sousedních států, především tehdy ještě stále západního Německa či Rakouska, v Praze konala schůzka představitelů cizích států a tématem bylo právě životní prostředí. Akce využily k hned několika protestům a demonstracím Pražské matky, které s dětmi v kočárcích upozorňovaly na děsný stav životního prostředí, ve kterých byly nuceny vychovávat své děti.
Rozbuška: Teplice
Rozbuškou změn se pak staly severní Čechy, konkrétně Teplice. Nejprve jen místní demonstrace postupně nabíraly na síle, a když přišel 17. listopad, protnuly se snahy o lepší místo pro život i s požadavky na změnu ve vedení skomírajícího totalitního Československa.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli ekologové přispěli k pádu komunismu v Československu, Miroslav Vaněk odpovídá:
„Určitě ano, bylo to vidět jak před samotným 17. listopadem 1989, a to až do konce roku. Na všech tribunách, všude kde se mluvilo o politice a poměrech ve státě, se pokaždé objevily i otázky řešení životního prostředí. Byl to reálný problém, který tížil obyvatele. A domnívám se, že vedle ekonomiky a politiky, byla ekologie tím jazýčkem na vahách, který ovlivnil další dění v Československu.“
Celý pořad najdete v audiozáznamu.
