Za působení v Obraně národa 10 let za velezradu. Příběhy zapomenutých hrdinů odboje ukrývá archiv

Gabčík a Jan nebo Tři králové Balabán, Mašín a Morávek. Jména, která se stala symbolem hrdinství a odporu proti nacistickému teroru za druhé světové války. Další tisíce Čechů, kteří neváhali bojovat za svobodu, ale skončili v zapomnění. Jak připomenout jejich příběhy, zjišťovala reportérka Radiožurnálu Lucie Korcová, která se vydala po stopách svého pradědečka Jaroslava Maláka. Její pátrání ji přivedlo do Vojenského ústředního archivu.

Tento článek je více než rok starý.

FOTO Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jaroslav Malák na dobové fotografii

Jaroslav Malák na dobové fotografii | Foto: Lucie Korcová | Zdroj: Český rozhlas

„Do odbojové skupiny jsem byl zapojen Oldřichem Jednorožcem. Následujícího dne v noci jsem se zúčastnil převozu zbraní z Dejvic na Bílou horu do úkrytu. Stalo se tak Mašínovým autem, které mělo poznávací značku gestapa. Obdržel jsem vojenský revolver s 50 náboji.“ 

Jeden z mnoha zápisů mého pradědy Jaroslava Maláka, který jsem objevila v jeho složce ve Vojenském ústředním archivu. V odbojové organizaci Obrana národa působil od 20. dubna 1939 až do svého zatčení 13. listopadu 1941. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Za druhé světové války bojovali za naši svobodu, jejich jména ani činy si ale dnes už nikdo nepamatuje. Reportérka Lucie Korcová zjišťovala, jak připomenout příběhy Čechů, kteří se zapojili do druhého odboje. Do Vojenského ústředního archivu se vydala pát

„V Berlíně jsem byl odsouzen za velezradu k 10 letům vězení v káznici Amberg u Norimberku,“ píše dál praděda. 

O tom podzimním dni babička vyprávěla pokaždé, když jsem u ní byla na návštěvě. Popisovala, jak k nim do bytu přišlo gestapo i jak neuvěřitelně klidný byl pradědeček, když s nimi odcházel. Mojí babičce tehdy bylo osm let a svého tátu znovu viděla, až když druhá světová válka skončila.

On sám o svých zážitcích z té doby nikdy nemluvil. Celý příběh jsem se dozvěděla až díky Miroslavu Jelenovi, archiváři Vojenského ústředního archivu.

Svědecké výpovědi a vyznamenání

„Máme před sebou osobní spis účastníka národního boje za osvobození. Je to vlastně spis, který vznikl na základě toho, když si konkrétní osoba požádala o osvědčení podle zákona číslo 255/46 Sb.,“ popisuje archivář.

Číslo spisu jsem našla v online databázi na webových stránkách archivu. Stačilo znát jméno a datum narození. O osvědčení žádali ti, kteří se zapojili do domácího nebo zahraničního odboje v letech 1939 až 1945. K žádosti museli přiložit tři svědecké výpovědi, které jejich odbojovou činnost potvrzovaly. O vydání osvědčení nebo naopak jeho zamítnutí rozhodovalo ministerstvo obrany.

„Ale tady to je nesporné. Váš pradědeček skutečně byl spolupracovníkem legendárních Tří králů – Balabána, Mašína, Morávka. Na tom nebylo co zpochybnit,“ vysvětluje Jelen.

Ve výpovědi jednoho ze svědků jsem si přečetla také, jaké odbojové činnosti se pradědeček konkrétně účastnil. Mimo jiné organizování bojových jednotek a sledování Černínského paláce, za druhé světové války sídla protektora.

K žádosti o osvědčení pradědeček přiložil i zatýkací protokol a rozsudek nacistického soudu. Díky tomu se všechno dochovalo v jeho složce, včetně záznamu o vyznamenáních.

„Válečný kříž dostal v roce 46, za rok potom ještě medaili Za zásluhy. Ta činnost musela být už významná, protože medaili Za zásluhy – ona byla ještě rozdělena na první a druhý stupeň, kdy první je ta významnější – nedostal jen tak někdo,“ upozorňuje Miroslav Jelen

Vojenský ústřední archiv spravuje zhruba 80 tisíc spisů týkajících se účastníků druhého odboje. Některé obsahují i poslední dopisy před popravou nacisty. Můj pradědeček měl štěstí. V Ambergu ho osvobodili Američané. Zpátky k rodině se vrátil 23. května 1945.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme