Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy

Jednou rázná traktoristka, pak mlčenlivá puťka. Obraz ženy v populární kultuře i médiích procházel změnami. Dnes ovládá veřejný prostor trend zobrazovat ženy takové, jaké skutečně bývají. Tedy nejen ty krásné a mladé, ale i ty starší, nesouměrné nebo s nadváhou. Hrdinky filmů mívají podobně různorodý charakter. Vždycky to ale tak nebylo. Změnám zobrazovacího stereotypu v českých zemích zhruba od druhé poloviny 20. století se věnuje Téma Plus.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Žena v kuchyni (ilustrační foto)

Žena v kuchyni (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Pixabay | CC0 1.0

Pro předválečnou dobu byl typický stereotyp moderní, emancipující se dívky, která je pohledná, nezávislá a vtipná; a muži se musí dost snažit, aby ji zaujali. S protektorátem přišel nacistický vzor – žena-matka, která štěstí nalézá pouze ve starosti o rodinu a domácnost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se měnilo zobrazování ženy? Jak se z emancipovaných dívek stávaly matky a z traktoristek manželky? Poslechněte si Téma Plus

Zcela nový obraz přinesl nástup komunistické diktatury v roce 1948. Souvisel s marxistickým požadavkem na rovnoprávnost žen vycházející z ekonomické nezávislosti a také s pokusy rozbít tradiční rodinu a její funkce převést na stát.

Žena je proto zobrazována v první řadě jako pracující, nikoli jako matka. Objevují se fotografie žen v pracovních kombinézách, v továrně, na traktoru. To, co určuje kvalitu ženy, je její vztah k práci a tím pádem k budování socialistické společnosti. Její mateřství je marginalizováno pouze na biologickou stránku, o výchovu, stejně jako o domácnost se má postarat stát.

Tato nová žena se pochopitelně nijak zvlášť nestará o svůj zevnějšek. Zdobí ji nadšení a pracovní úspěchy. A montérky. Slušivé a elegantní šaty dostávají punc buržoazního přežitku.

Mezinárodní den žen za socialismu: budovatelky, matky i hospodyňky

Číst článek

Zpátky k plotně. Ale až po práci

Tento progresivní typ se kolem poloviny padesátých let začal vytrácet. Ukázalo se, že komunistický režim není schopen zajistit nejen dostatek míst v jeslích a školkách, ale ani služby, které by ulehčovaly starost o domácnost. K tomu se připojila i špatná ekonomická situace.

Jak vysvětluje historička Denisa Nečasová, režim proto musel ubrat ze svého emancipačního étosu a obrátit pozornost žen znovu k domácnosti. Pěkné oblečení a starost o zevnějšek také přestal být nežádoucí. Z médií i filmu mizely ženy v montérkách.

Jedním z důvodů byl podle historičky Konstantiny Hlaváčkové i fakt, že dělnické ženy si chtěly užít zlepšení svého společenského postavení a chtěly se proto také lépe oblékat. Ty, v jejichž jméně byly ženy nuceny vzdávat se rukaviček, klobouků a líčení, náhle také chtěly, aby jim to slušelo.

Tento vývoj se odrazil i v kinematografii. Zatímco ve filmu z přelomu 40. a 50. let vystupují ženy, které samostatně řeší pracovní potíže a soupeří s muži, od druhé poloviny padesátých let se objevují takové, jejichž hlavní starostí je rodina a které poslouchají své otce a muže.

Teoložky vydaly Bibli žen. Původní je podle nich zastaralá v pohledu na rovnost žen a mužů

Číst článek

Ovšem nešlo o návrat ke starému modelu ženy v domácnosti. Domácí i pracovní povinnosti měla žena zvládat zároveň.

Od sedmikrásky k manželce tajemníka

S výjimkou epizody konce 60. let, kdy se setkáváme s kritikou postavení žen, tento stereotyp přežil následující desetiletí. I ze Svazu žen se totiž na konci 60. let ozývaly hlasy, že ženy dostávají za tutéž práci poloviční plat, že jsou jim kladeny překážky při získávání vedoucích pracovních pozic a že kromě pracovních povinností na nich leží celá domácnost.

Tehdy vzniklo i několik filmů, ve kterých je obraz ženy docela jiný než dosud. V první řadě jsou to Sedmikrásky Věry Chytilové, kde hlavní hrdinky vůbec nedbají na konvence. Do jisté míry jsou kritikou i Lásky jedné plavovlásky.

Spolu s nastolením husákovského režimu po roce 1969 byly kritické hlasy umlčeny. Popkulturní prostor opanovaly pasivní ženy a dívky, které jsou stafáží aktivním mužům. Jak upozorňuje historik Jakub Machek, například oblíbené televizní seriály ze 70. a 80. let se jimi jenom hemží.

Ženy tu hrají druhé housle, jsou jen dcerami a ženami, popřípadě sekretářkami hlavních hrdinů: stranických tajemníků, předsedů národních výborů, ředitelů továren. Často vůbec nevíme, jestli a jaké mají tyto ženy zaměstnání.

Nikdy se nevyjadřují k politickým nebo pracovním věcem. Pokud už o něčem hovoří, tak jen o rodinných nebo vztahových záležitostech. Objeví-li se přece jen žena, která dělá kariéru nebo má nějakou důležitější práci, zpravidla nemá rodinu.

Více si poslechněte v dalším Tématu Plus. 

Veronika Kindlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme