Tři z deseti mrtvých slonů ve střední Africe nesou známky pytláctví. Někde jsou na pokraji vyhynutí
Mohutné kly slonů afrických můžou dorůstat až tří metrů. Velká část zuboviny přitom není vidět, protože je překrytá svalovinou a kůží. Proto sloni útok pytláků nemohou přežít. Jen za loňský listopad zadržel Interpol a Světová celní unie téměř tunu slonoviny a předmětů z ní vyrobených. Zatímco v některých zemích se daří díky ochraně přírody počty slonů stabilizovat, v jiných regionech jsou na pokraji vyhynutí.
„Pytláctví je hlavní hnací silou úbytku populace slonů savanových a pralesních ve střední Africe,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus Arthur F. Sniegon - třinecký rodák, biolog a zakladatel organizace Save Elephants. „V roce 2011 a 2012 kulminovala míra, s jakou pytláci zabíjeli slony. Slonů v tamní volné přírodě bylo víc, ale ubývalo jich rychleji než dnes.“
Už přibližně dvacet let funguje v Africe systém MIKE – monitoring nelegálního lovu divokých slonů. Ten každoročně zveřejňuje index PIKE, který vypočítává podíl upytlačených slonů. Podle tohoto indexu neslo v letech 2011 a 2012 devět z deseti mrtvých slonů ve střední Africe známky pytláctví. Dnes čísla působí lépe. Stopy pytláctví nesou tři z deseti nalezených mršin. Slonů v regionu ale ubylo.
‚Záporáci a srdcaři‘
Ochránci přírody musí při operacích proti pytlákům, pašerákům a překupníkům koordinovat kroky s místními správními a bezpečnostními složkami.
Vybírají si přitom jejich zástupce, se kterými už mají dobré zkušenosti. „Znám několik záporáků, o kterých by měl vzniknout film dokumentárního typu, který by rozkryl, jak na svých postech dělají pravý opak, než by měli. Ale znám i srdcaře, kteří by pro africkou přírodu dali život. Někteří ho taky dali,“ popisuje v pořadu Za obzorem Sniegon své zkušenosti z příprav operací. V Africe ale stačí málo a zátah se nemusí vydařit.
Save Elephants se nevěnuje pouze ochraně slonů. Pytláci a lovci totiž zabíjejí i jiná divoká zvířata jako například luskouny, krokodýly, primáty nebo i kaloně. Některé si žádají tradiční medicíny, jiní tvorové slouží jako potrava.
„Když jsme v roce 2014 zakládali hlídky detekčních psů, tak se záhy ukázalo, že mnohonásobně větší objemy toho, co zabavovaly, byly různé druhy bushmeatu.“
Bushmeat není specifikem střední Afriky. Je ale významným problém i díky rostoucí populaci. Snahou Arthura Sniegona a jeho kolegů je nabídnout místním alternativní formu bílkovin.
„Bylo by dobré přesvědčit část lidí, aby se soustředili na rostlinnou složku potravy. Zároveň je ale jasné, že maso je nenahraditelné. Je ho ale nutné produkovat místně a formou malochovu, ideálně, jak se to dělalo dřív u nás třeba formou holubníků, králíkáren či chovem ovečky a prasete za domem,“ říká.
Hledání partnerů
Organizace Save Elephants se také podílí na tvorbě včelích bariér. „Včela je opravdu dobrým přítelem lidí. Je zdrojem medu, ale také obrannou. Africká včela je velmi agresivní a díky tomu je schopná ochránit obdělávaná políčka, na kterých by jinak slon mohl hledat obživu.“
Když se slon pokusí projít přes takový živý plot, minimálně jeden roj ho napadne. „Slon je navíc chytré zvíře, kterému taková zkušenost stačí jednou a je se o ní schopen podělit s ostatními,“ dodává.
Ochránci přírody a organizace včetně Save Elephants jsou také otevření různým aktivitám vedoucím k praktickému řešení situace.
Jak dodává Sniegon: „Jsme otevření nápadům chytrých českých ale i zahraničních hlav, které by šly aplikovat v těchto zemích. Nápadům, které by se týkaly třeba udržitelného zemědělství, zpracovatelského průmyslu a tak podobně.“
Celý pořad Za obzorem Kateřiny Havlíkové najdete v audizáznamu.
