Čeští vědci zkoumají genetické informace ohrožené antilopy Derbyho. Slouží jim k tomu její trus
Vědci z České zemědělské univerzity v Praze zkoumají trus antilop Derbyho. Je největší antilopou Afriky a západní podruh tohoto kriticky ohroženého kopytníka žije už jen v Senegalu. Češi se o jeho záchranu snaží více než dvacet let.
„Naše vzorky jsme nasbírali v národním parku Niokolo-Koba, v jehož centrální části žije poslední populace antilop Derbyho,“ říká Karolína Brandlová z Fakulty tropického zemědělství. V ruce drží nosič se zkumavkami, ve kterých se nachází antilopí trus. Z něj mohou vědci zkoumat DNA, aby zjistili, v jakém stavu populace antilop je.
Poslechněte si reportáž o tom, jak se čeští vědci snaží zachránit antilopy Derbyho
Jak vysvětluje Brandlová, o antilopách Derbyho toho vědci ví zatím málo: „Antilopy je v parku velmi složité spatřit. Vypadá to, že jejich počty přibývají, ale jelikož jich tam dlouhou dobu bylo málo, tak nevíme, jestli nejsou vzájemně hodně příbuzné.“ K zjištění případným genetických problémů antilop vědcům pomůže právě výzkum její DNA.
Trus antilop vědci uchovávají ve speciálních podmínkách. „Ve zkumavkách jsou bobky v absolutním etanolu, které se poté uchovávají v mrazáku kolem -20 stupňů Celsia,“ říká technik laboratoře Petr Matějů. Dodává, že to je nejlepší způsob, jak DNA skladovat.
Jelikož v posledních letech bylo obtížné se přímo do afrického Senegalu dostat, část vzorků vědci uchovávají přímo tam. „Snažíme se rozvíjet spolupráci s experty přímo na místě, kteří tam dlouhodobě působí,“ říká Brandlová. Petr Matějů se odtud nedávno vrátil, a dovezl právě některé se vzorků, které se teď nacházejí v Praze.
Populace antilop ve třech rezervacích
V Niokolo-Koba žije asi tři sta antilop Derbyho, žijí ale i ve dvou dalších rezervacích. Do jedné ji dovezli čeští vědci, kde mají přirozené podmínky a nemohou je ohrozit pytláci.
Výzkumníci v současné době zkoumají, jak se od sebe populace z Niokolo-Koba a dvou přírodních rezervací liší. „Jelikož jsou ty populace v parcích malé, tak se od sebe mohou velmi výrazně lišit. Musíme vědět, jaké jedince, které bychom mohli vrátit do volné přírody, vybrat, aby jejich genetická struktura tu populaci posílila,“ vysvětluje Brandlová.
