Do slepých ramen řek se díky přečištěné vodě znovu vrací hmyz. Dokládá to městský projekt v Arizoně

Experiment s přečištěnou odpadní vodou v Arizoně dokládá, že do obnovených slepých ramen řek se i ve městech může brzy vrátit život. Na řece Santa Cruz poblíž centra amerického města Tucson se už první den po spuštění projektu u vody objevilo sedm druhů vážek a po 10 měsících více než 40 různých druhů tohoto hmyzu. Postupně se přidávaly i méně mobilní skupiny jako jsou jepice nebo chrostíci.

Tucson, Arizona Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Přečištěná odpadní voda vážkám v arizonské řece vůbec nevadí. | Zdroj: Fotobanka Pixabay

Řeka Santa Cruz poblíž města Tucson měla ještě na začátku 20. století řadu slepých ramen, která po regulaci vyschla. Když do nich město zavedlo bývalé splašky z dvou čistíren odpadních vod, život se tam začal rychle vracet.

Zajímavý městský experiment popisuje studie zveřejněná v odborném časopise PeerJ.

Přehrát

00:00 / 00:00

O vážkách, kterým nevadí splašky, o záhadné zkamenělině ze čtvrtohor a o aplikacích pro ochránce hmyzu. Debatují ekolog Ondřej Sedláček, entomolog Petr Šípek a hudebník a znalec vážek Dan Bárta. Moderuje Martina Mašková

Jde o součást projektu Santa Cruz River Heritage, jehož cílem je vytvořit nový kout přírody pro odpočinek a rodinné výlety místních obyvatel, včetně těch, kteří se zajímají o ekologii. Letos byl přítok dočasně pozastaven kvůli nutnosti odstranit nadměrné množství sedimentů, ale brzy se zase obnovil.

Mezi prvními druhy hmyzu se na slepém rameni řeky Santa Cruz objevily vážky. „Jsou to velice mobilní druhy, běžně uletí stovky metrů, často i několik kilometrů,“ vysvětluje entomolog Petr Šípek. Připomíná, že známe i tažné vážky, které dokážou urazit velké vzdálenosti.

„V Arizoně je krajina dost suchá a periodické vysychání vhodných biotopů je tak běžnou záležitostí, že všechny druhy hmyzu tam musí hledat místo pro život velmi aktivně,“ poznamenává hudebník Dan Bárta, který se dlouhodobě zabývá vážkami a kvůli nim vystudoval entomologii.

Pionýrské vážky

Vážka je masožravá, živí se menším hmyzem. Když objeví nový biotop, někde se u něj usídlí a čeká, zda jí nepřiletí kořist. Petr Šípek poukazuje na to, že taková nová stanoviště obvykle jako první osídlí dravci, k nimž masožravé vážky patří, nikoliv primární producenti.

Nejen v Tucsonu, ale i v Česku se najde spousta druhů, kterým se říká pionýrské. „Mezi vážkami jsou druhy, které se na jakoukoliv lesklou plochu vydají naklást vajíčka,“ popisuje situaci Dan Bárta.

Vymírání druhů je poprvé důsledkem činnosti živého organismu. ‚Myslí, že je inteligentní,‘ glosuje vědec

Číst článek

Ve splaškové vodě můžou zůstávat zbytky polyfluorovaných látek, léků, hormonální antikoncepce a dalších chemikálií, které negativně působí na živé organismy.

„Přečištěná voda může být opticky čistá, ale přitom plná látek, které organismům vadí,“ varuje ekolog a entomolog Ondřej Sedláček. Velkou pomocí je, že dnešní technologie z vody odstraní velkou část škodlivin.

Autoři studie ale poukazují na to, že je ještě brzy na závěry. Po deseti měsících ještě nevědí, zda se organismům v novém prostředí podaří dlouhodobě přežít a zdárně se rozmnožovat. „U vážek vývoj trvá i několik let,“ upozorňuje vědec.

Zdroj biodiverzity

Přečištěné odpadní vody se můžou stát perspektivním zdrojem biodiverzity, a to nejen v suchých oblastech, jako je americký stát Arizona.

Děje se to i ve středoevropských lokalitách. V jedné z nich, u Příbrami, se například vážky drží i u odkaliště silně radioaktivního odpadu. „Vážky tam žijí zvláště proto, že jim vyhovuje absence ryb, které jsou jejich predátory,“ vysvětluje ekolog.

„Rozhodně špatně se jim daří v rybnících, které připomínají žumpy, kádě na hnůj, ve kterých by se nikdo nevykoupal. Vážkám se to nelíbí, i když je to organický odpad nebo splach z polí,“ říká Ondřej Sedláček.

V suchých oblastech poblíž amerických měst na americkém Jihozápadě můžou být odpadní vody novým zdrojem biodiverzity. Neplatí to ale u všech typů odpadů.

Odborníci poukazují na to, že vážky podobně jako další vodní organismy jsou většinou velmi mobilní, a to nejen v Arizoně. Jsou zvyklé na dynamiku v krajině. Podle biologů bychom proto měli myslet na to, jak i jim vytvořit prostředí pro život.

„Když si vyhrábnete tůňku na relativně slušném místě, které nebude uprostřed pole v kejdě a nebude v něm hned sumeček americký, může hostit už první dva tři roky úžasné hmyzí společenstvo,“ říká Petr Šípek. Podle něj není tak důležité, zda vznikne taková nová tůňka na venkově či ve městě.

Pestrý biotop

Různé druhy vážek mají v oblibě různá mikrostanoviště. Většinu života přitom prožije vážka jako larva skrytá v hrabance nebo písku pod kameny. „Bohatě stačí, když je náhradní biotop dostatečně pestrý,“ říká Dan Bárta.

Vědci odhalili, jak hmyz hospodaří s květy. Hladoví čmeláci okusováním rostlin urychlují jejich růst

Číst článek

Podle něj je dobré, když nová tůňka umožňuje střídání pomalejšího i rychlejšího proudění a najde se v ní jemnozrnné a hrubozrnné dno.

Když nad novým rybníčkem zahlédneme vážku, ještě to neznamená, že je v něm doma. Mohla se vypravit za komáry, pakomáry či jiným hmyzem třeba i dvacet kilometrů od vody, u níž žije. „Vidět létat dospělce je pro nás odměna, ta ale nevypovídá o tom, že se tam vážka líhne,“ upozorňuje Bárta.

O vážkách, kterým nevadí splašky, o záhadné zkamenělině ze čtvrtohor a o aplikacích pro ochránce hmyzu. Debatují ekolog Ondřej Sedláček, entomolog Petr Šípek a hudebník a znalec vážek Dan Bárta.

Moderuje Martina Mašková. 

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme