Útlum uhlí v Česku už v roce 2030? ‚Teď se dají využít unijní fondy, pak už nebudou,‘ připomíná odborník

Většina tepláren v Česku může přestat spalovat uhlí do roku 2030. Potřebné investice na jejich transformaci se pohybují okolo 100 miliard korun. Vyplývá to ze studie vědců z Fakulty elektrotechnické ČVUT. U větších tepláren s výkonem nad 300 megawattů teď podle studie připadá v úvahu pouze přechod na spalování zemního plynu. Menší část zařízení může využívat udržitelně pěstovanou biomasu nebo odpad.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Teplárny spalující uhlí poskytují teplo asi dvěma pětinám obyvatel Česka | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Podle Michaely Valentové z Fakulty elektrotechnické ČVUT je jasné, že i když Česko zatím nestanovilo rok pro definitivní konec spalování uhlí, většinu tepláren čeká do deseti let.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si shrnutí Štěpána Sedláčka o možném odklonu českých tepláren od uhlí

„Ve studii ukazujeme, že 85 procent kapacit tepláren bude bez uhlí do roku 2030. Vzhledem k tomu velmi krátkému časovému horizontu a nedostatečné technologické a ekonomické vyspělosti jiných řešení budou přecházet zejména na zemní plyn. Ale musí být vnímán jako přechodné řešení s ohledem na konečný cíl, kterým je uhlíková neutralita,“ vysvětluje spoluautorka studie, na které se podíleli i zástupci Teplárenského sdružení.

Studie počítá s tím, že by se poslední uhelné teplárny mohly vypnout do roku 2035. Odchod od uhlí urychluje mimo jiné rostoucí cena emisních povolenek v Evropské unii. Ta už překročila hranici 45 eur (v přepočtu více než 1100 korun) za tunu oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší. Studie se věnuje pouze teplárnám s výkonem nad 20 megawattů.

Později dotace nebudou

Transformace tepláren si podle studie vyžádá investice zhruba za 100 miliard korun do konce roku 2030. Michaela Valentová připomíná, že to je několikanásobně víc oproti tomu, kolik peněz vynaložily v uplynulých letech.

„Investice do rekonstrukcí zařízení dosahovaly zhruba 33 miliard korun za posledních šest let. Teď se ten objem musí minimálně zdvojnásobit až ztrojnásobit. Myslím si, že technicky proveditelné to je, ale bude to určitě vyžadovat obrovský nápor na dodavatele,“ míní Valentová.

Velkou část z těchto peněz ovšem můžou teplárny získat z unijních dotací – především z nového Modernizačního fondu, který je financovaný z prodeje povolenek. Na transformaci českého teplárenství by z něj mohlo v příštích deseti letech plynout přes 50 miliard korun v závislosti na ceně povolenek. Možnost žádat o podporu na přestavbu tepláren z tohoto fondu se otevře 24. května.

Podle Jiřího Koželouha z nevládní organizace Hnutí DUHA teď mají provozovatelé tepláren jedinečnou příležitost:

„V tuto chvíli je tady velká a zároveň poslední šance, jak teplárenství může odejít od uhlí s podporou státu nebo Evropské unie. Později už to tak nebude. Že by teď někdo pokračoval s uhlím ještě deset let a pak dostal dotace, je hodně nepravděpodobné. Navíc už by na tom mohl být ekonomicky hodně špatně. To znamená, že z hlediska rizik i příležitostí je teď ta doba, kdy se do toho musí pustit,“ říká.

Koželouh se nepodílel na nové studii, ale byl členem uhelné komise, která pro vládu vypracovala scénáře odklonu od uhlí. Domnívá se, že teplárenství se bez využití zemního plynu v krátkodobém horizontu neobejde.

V nadcházejících desetiletích ale bude muset být i zemní plyn nahrazený jinými technologiemi. Sice znečišťuje ovzduší méně než uhlí, ale jsou s ním také spojeny emise skleníkových plynů.

Česko podá žalobu na Polsko kvůli rozšiřování těžby dolu Turów. Podle Petříčka jednání nikam nevedla

Číst článek

„Když zemní plyn spalujeme, tak jsou emise oxidu uhličitého přibližně poloviční ve srovnání s uhlím. Ale pokud budeme počítat úniky při transportu nebo těžbě, tak se podle různých studií můžeme dostat na úroveň, která je celkově zhruba stejná jako u uhlí. Rozhodně to není dlouhodobé řešení, pokud chceme dosáhnout uhlíkové neutrality. V zásadě to znamená energetiku úplně zbavit fosilních paliv do roku 2050. To znamená, že je teď potřeba dobře zvážit využívání zemního plynu, protože záhy bude třeba, aby klesalo.“

Připomíná Koželouh s tím, že je třeba plyn využívat efektivně a například instalovat takzvané kogenerační zdroje, které jsou schopné z plynu zároveň vyrábět teplo i elektřinu. Co je v budoucnu nahradí, zatím není jasné.

Kromě rozvoje technologií se to ale podle Michaely Valentové z ČVUT neobejde bez změn na straně spotřebitelů.

„Určitě nastoupí další řešení, jako jsou velká tepelná čerpadla, možná i velké solární kolektory a podobně. Velkou roli by ale měla hrát i strana spotřeby. Tím, jak se bude zvyšovat energetická účinnost budov a možná i rozvoj komunitní energetiky. To bude snižovat celkovou poptávku po teple v budovách. Úspory energie musejí být na první místě, protože nejlevnější energie je ta, která se nespotřebuje. Nejdřív se musíme podívat, kde můžeme energii ušetřit, a na to, jak můžeme snížit svojí spotřebu energie, v tomto případě tepla. A potom se teprve díváme na to, kde ji vezmeme a kde energii vyrobíme. To je opravdu klíčové,“ říká spoluautorka studie o dekarbonizaci českých tepláren.

Jak snížit spotřebu?

Jiří Koželouh dává za příklad Klimatický plán města Prahy, který počítá s tím, že se město do roku 2030 obejde bez energie z uhlí:

Konec uhlí v Česku. Komise doporučila zastavit spalování v roce 2038, označila to za kompromis

Číst článek

„Provozovatelé o transformaci můžou přemýšlet tak, že pouze vymění zdroj za plynový a prostě pojedou dál. Ale nebude to dlouhodobé řešení. Pokud o tom budou přemýšlet jako například Praha, tak budou v první řadě plánovat, jak snížit spotřebu tepla. To znamená, že budou řešit, jak snížit ztráty na vytápěných budovách i rozvodech. Za druhé budou přemýšlet, jakou část tepla můžou nahradit jinými zdroji, jako je například využití tepla z odpadních vod tepelnými čerpadly napojenými na centrální soustavu, zpracování biologicky rozložitelných odpadů z čističky na bioplynové stanici, zapojení solárních panelů na ohřev vody a tak dále. Když se to zkombinuje, tak to může být na konci doplněno jen o menší plynové zdroje.“

Teplárny dnes poskytují teplo asi dvěma pětinám obyvatel Česka. Většinu generují spalováním uhlí podobně jako stovky tisíc domácností, které ještě stále topí uhlím. Stát by teď podle Koželouha měl stanovit rok, kdy uhlí v Česku skončí.

„Je potřeba stanovit realistický termín. To znamená se podívat na ekonomický výhled. Ten není do roku 2038. To je celkem jasné. Je potřeba udělat jasno pro provozovatele tepláren, kraje, lidi, kteří tam pracují, a ty, kteří odebírají teplo. V podstatě pro všechny. Pokud to takhle nebude, tak odklon od uhlí sice bude probíhat, ale chaotičtěji s většími negativními dopady, ať už sociálními nebo v energetice,“ varuje a dodává:

„My jsme dnes v situaci, kdy se přizpůsobujeme tomu, co se děje. A o to důležitější je mít nějaký plán. Zároveň jsou tady teď evropské fondy a jiné mechanismy, které ale jsou časově omezeny. Po roce 2030 už tady žádné peníze na útlum uhlí nebudou.“

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme