‚Dnes nás fascinuje, co všechno věděl správně.‘ Vědci potvrdili Darwinův předpoklad o létání hmyzu
Řada ostrovních druhů hmyzu v arktických a subarktických oblastech v evoluci ztratila schopnost létat. Odborníci z australského Melbourne ověřovali hypotézu Charlese Darwina, že to souvisí se silou větru, který hmyz v těchto oblastech jižní polokoule ohrožuje. Populární přírodovědec se nemýlil.
Darwinův předpoklad vědci ověřovali metodami moderní biologie a dalších disciplín. Potvrdili, že létání by hmyz v daných podmínkách stálo příliš mnoho sil a energie.
Biologové si zároveň všimli, že ani rostliny, které by na kontinentální pevnině měly semena okřídlená, se na ostrovech nesnaží šířit potomstvo na delší vzdálenosti. „Pro strom nebo rostlinu je lepší, když spadnou semena pod ní,“ vysvětluje Českému rozhlasu Plus entomolog a ornitolog Ondřej Sedláček.
Poslechněte si celou Laboratoř o hmyzu, který ztratil schopnost létat, invazním slunéčku z východu a magnetismu, který pomáhá motýlům. Účinkují entomologové Petr Šípek a Ondřej Sedláček a herečka a zpěvačka Iva Pazderková.
Charles Darwin během vědecké expedice s lodí Beagle ve 30. letech 19. století i poté, promýšlel zvláštnosti života na ostrovech – zvířata tam bývají menší nebo větší než obvykle. Zaujaly ho obrovské želvy. Promýšlel, proč tam žili velcí holubi, jako byl dříve vyhynulý dronte mauricijský. Na středomořských ostrovech se donedávna vyskytovali trpasličí sloni.
Až současné vědecké znalosti a metody umožňují vědcům doložit, zda se ve svých teoriích Charles Darwin mýlil, či nikoliv. V případě arktického a subarktického ostrovního hmyzu byl přesvědčen, že zvláště kvůli síle větru tyto druhy místo létání vkládají energii do rozmnožování.
„Dnes nás fascinuje, co všechno věděl správně, i když na to neměl metody. Přírodozpyteckým způsobem přišel na vynikající věci,“ chválí Darwina Sedláček. Jiné teorie spojují ztrátu schopnosti letu třeba s absencí predátorů nebo s větší homogenitou ostrovů.
Bruslařky v oceánu
To, že je hmyz unášen větrnými proudy, je ve vědě známo. Dokonce se pro podobné organismy používá pojem vzdušný plankton. Jeho součástí bývají například třásněnky.
„Existuje několik druhů ploštic, které profitují z unášeného hmyzu a žijí na otevřeném oceánu,“ uvádí příklad entomolog Petr Šípek.
Z naší přírody známe ploštice zvané bruslařky, které na vodní hladině sbírají uhynulý vodní hmyz. Podobně se živí jejich větší mořské příbuzné rodu Halobates. Žijí v oblasti rovníku, převážně v Tichém oceánu. „Čekají, až tam z Jižní Ameriky dofouknou větrné proudy,“ podotýká Šípek.
Na kontinentě se něco podobného děje v horských pásmech, kterým se v odborné terminologii říká vzdušné či nebeské ostrovy. Křídla tam mnohdy ztratily třeba kobylky nebo sarančata. „Mají genetický vypínač, který rozhodne, jestli se z larvičky vyvine dospělec s křídly, nebo bez křídel,“ vysvětluje entomolog.
Objevy z pohodlí domova. Darwin prováděl většinu pozorování na své zahradě, chloubou mu byly skleníky
Číst článek
Náročnost křídel
Předmětem dalšího studia hmyzu na ostrovech by mohly být případné jiné odlišnosti od života na pevnině. Hmyz tam možná nemusí unikat před konkurentem, hledat složitě zdroje potravy nebo se o ni dělit.
„Křídla jsou drahá, stojí dost energie, tady je šance, aby se nevyplýtvala,“ shrnuje Petr Šípek.
Studie australských vědců byl zveřejněna v časopise Proceeding of Royal Society B:Biological Sciences.
