Chobotnice po sobě házejí předměty. Vědce to překvapilo, znají takové chování jen u primátů
Výzkumníci z Austrálie pořídili video, na němž chobotnice kolem sebe, ale i jedna na druhou, házely bláto, schránky plžů či další odpady. Podobné chování bylo zatím popsáno jen u mála živočichů, většinou jen primátů, včetně člověka.
Asi polovina hodů, které pozorovali vědci během studie, se odehrála, když byly chobotnice ve skupině. 66 procent hodů z pokusu připadlo na samice.
Chobotnice tak jednaly v situacích, kdy konzumovaly kořist a potřebovaly se zbavit zbytků, anebo když si upravovaly doupě. Upozorňuje na to časopis PLOS ONE.
„Netušíme, proč to dělaly, zda šlo o úklid nebo třeba teritoriální chování,“ říká etolog, odborník na chování zvířat Marek Špinka.
Míření na sousedku
Vědec upozorňuje, že chobotnice kladou na úpravy příbytku velký důraz, neustále něco staví a přestavují na dně.
„Zajímavé bylo, že když jedna chobotnice hodila bláto nebo předmět na druhou, druhá jí to neoplatila.“
V pokusu chobotnice házely předměty při přestavbě obydlí kolem sebe, ale někdy také mířily na jiné chobotnice.
Projev námluv
Zajímavé bylo, že když jedna chobotnice hodila bláto nebo předmět na druhou, druhá jí to neoplatila. „Ta, na kterou mířila, se přikrčila,“ směje se Špinka.
„To, že chobotnice něčím hází, je pro nás překvapivé,“ potvrzuje zoolog Pavel Stopka. Dosud jsme totiž takové chování znali jen u primátů.
„Je otázka, zda například písek nehraje roli při námluvách,“ míní zoolog Pavel Stopka. Připomíná, že chobotnice se nerozmnožuje, když má málo potravy.
Proud vody
Když chobotnice hází, neznamená to, že by dokázala s nějakou věcí mrštit chapadlem. Pomáhá jí přitom proud vody.
„Nemusí to automaticky znamenat, že jde o projev zlomyslnosti.“
„Chapadlem si to podržely a tlakem sifonu, kterým vytlačí rychlý proud vody, uvádí bláto či předmět do pohybu,“ popisuje situaci Stopka.
Pro vědce bylo překvapivé hlavně to, že chobotnice vůbec něčím hází. Nemusí to automaticky znamenat, že jde o projev zlomyslnosti.
Hod na cíl
V Pyrenejích odhalili fosilii největší želvy v Evropě. Je dlouhá jako auto
Číst článek
Házet na cíl umí jen velmi málo zvířat. U primátů, třeba šimpanzů nebo goril, je házení celkem časté, ale nemířené.
„Je složité někoho zasáhnout, vypočítat to,“ dodává Marek Špinka. Upozorňuje, že zvířata ale zato umějí dobře chytat. Tato schopnost mohla hrát roli v lidské evoluci.
„Jedna teorie praví, že umění házet kamenem pomohlo vybudovat lidskou komunitu,“ říká Marek Špinka.
Co po sobě házejí chobotnice? Proč se přátelí šimpanzi a gorily? Jak rytmičtí jsou potkani? Poslechněte si celou Laboratoř vědců a herců. Debatují etolog Marek Špinka a zoolog Pavel Stopka. Spoluúčinkuje herec Kajetán Písařovic. Moderuje Martina Mašková.
