Zahradní designér Fous: Stromy ve městech jsou životní nutnost, bez nich se udusíme

Zahradní designér Ondřej Fous, který se zabývá otázkou městské zeleně, říka, že máme dva druhy sázení stromů. „Existuje zakopávání, takové to hezké, politické s fotografií a s přestřiženou páskou. A pak odpovědná výsadba, která vede k vitálnímu újmu stromu. Vitální, rostoucí, bujný a krásný zelený strom, to je to, za čím jdeme. Ti utrápení mrzáčci, ti, když to řeknu hodně sprostě, jen zabírají místo,“ říká pro Český rozhlas Plus.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ondřej Fous

Ondřej Fous | Foto: Kateřina Cibulka | Zdroj: Český rozhlas

V jakémkoli městě se podle statistik neujmou až tři čtvrtiny nové stromové výsadby, říká Fous: „Většinou je to tak, že se tyto stromy nejsou schopny dožít dospělosti kvůli tomu, že je na nich nějaké fatální poškození. To, že se neujmou, je nějaká predikce.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou Osobnost Plus Lucie Vopálenské

„Ale my sice chceme, aby se stromy dožívaly dospělého věku. Chceme, aby transferovaly, aby čepovaly vodu ze země a pouštěly ji do vzduchu a byly vitální, bujné a plnily všechny úlohy, které jim jsou ve městě svěřeny a které oni taky chtějí plnit. Je to jejich základní životní poslání,“ říká s tím, že ačkoliv stromy zažívají ve městech stres, můžeme pro ně něco udělat.

To, co stromu naopak zabrání, aby se dožil dospělosti, je například zranění způsobené křovinořezem na bázi stromu.

„Přirovnávám to k přeříznutí Achillovy paty. Je to navždy. Trvalý defekt, se kterým, přestože se může zahojit, jsou spojené značné problémy. Třeba kvůli činnosti našich psích miláčků dochází na bázi stromu k nekonečnému a stálému obnovování rány prostřednictvím agresivních solí obsažených v moči,“ vyjmenovává.

A to není vše – v zimě přidáme i posypovou sůl a strom má další stres. „Je to takové typické. V rámci péče o zeleň způsobujeme velice často poškození, které je neslučitelné s tím, aby se strom dožil dospělosti.“ 

Bez stromů se udusíme

Za dobrý krok k budoucímu soužití lidí a stromů považuje Fous pražské standardy pro výsadbu stromořadí:

„Dá se říct, že za 150 let jsme neudělali pro stromy více než teď. To tu skutečně nikdy nebylo. Prostě nikdy se nestal takový pokrok. Nikdy jsme se jako společnost nepřiznali, že stromy potřebujeme, a nikdy jsme pro ně nevyvinuli takové úsilí, abychom je do ulic nejen dostali, ale především je tam ujmuli a udrželi.“

Důvodem je prý společenská poptávka a atmosféra. „Vztah ke stromům, který byl dosud založen maximálně na bříze v okapu, se mění. Není to ta koexistence, která byla víceméně trpěná. Ale uvědomujeme si, že strom je nejen součástí obrazu města, které doplňuje – a když je v ulici spousta stromů, tak jsou tam dražší domy – ale je to i životní nutnost. My se totiž bez stromů ve městě udusíme.“

„My se totiž bez stromů ve městě udusíme.“

Ondřej Fous

Sice to rozhodují politici, ale hlavně to po nich chtějí jejich voliči, glosuje Fous: „Politici jsou totiž stvořeni z hmoty plastické a přizpůsobivé a jsou tedy odrazem společenské poptávky. A je vidět, že společenská poptávka tady je. Takže se stále samozřejmě ve velkém zakopávají stromy, ve velkém se řeší voda. Ale jen pytel s vodou přivázaný ke stromu ten problém nevyřeší. Potřebujeme jít hlouběji.“

Stromy a veřejné sítě?

Současné betonové město a stromy si příliš nerozumějí. Před desítkami let to ale bylo jiné:

„Když se podíváme na dobu, kdy byly stromy do města ,přizvány‘, protože tady nebyly odpradávna, tedy na doby našich pradědů, obrozenců, tak byl v ulicích pouze dejme tomu vodovod, kanalizace a nejlepším případě ještě plynové lucerny – a to je všechno. K tomu tu byl výhradně koňský provoz.“ 

Pak přišly první automobily a tehdy ještě relativně propustné dlažby. „Komplex městských stresů narůstal zejména v 70. letech, kdy začala sériová výroba automobilů. S tím narostl i počet aut a my jsme začali mít problém se se stromy do města takříkajíc vejít.“

Pak přibyly plynovody, vodovody, kanalizace a teď ještě internet. „A dostali jsme se do situace, kde to často stojí tak, že buď bude v ulici internet, nebo stromy, což je kruciální otázka. Buď zelená síť, nebo žádná. A těch datových kabelů, sdělovacích kabelů a měkkých síti je poměrně velké množství a my je ne úplně moc dobře organizujeme. A protože vývoj jde rychle dopředu, tak zakopáváme to, co je zrovna momentálně ,in‘.“ 

Jde tak hlavně o organizaci sítí. „Teď, tak trošku v emancipačním duchu, říkáme, že jde o zrovnoprávnění stromu jako regulérní sítě. Tak, jak máme plyn žlutý, tak tam bude i zelená linka pro strom. Často to tak je, že je to liniový prostor pro strom – a to je to řešení,“ uvažuje.

Proč vlastně stromy a sítě nejdou dohromady? „Prostřednictvím kopání a hloubení sítí do země vzniká jediná nakypřená zem v širokém okolí stromu a ještě se tam stahuje voda. To jsou dvě základní životní komponenty stromů – voda a vzduch, které jsou tak obsaženy v zásypech sítí,“ odpovídá Fous.

Podobně je to pod dlažbou. „Proč nám ty zlé stromy rozebírají dlažby a kroutí asfalt? V kufrech, v podsypech je totiž vzduch mezi štěrkem. Strom si tam prostě chodí pro vzduch, protože nemá kam jinam. Takže – saturujeme jeho životní potřeby, uspokojme to, co potřebuje, a on nám nepoleze do sítí,“ uzavírá Ondřej Fous.

Celý pořad Osobnost Plus Lucie Vopálenské najdete v audiozáznamu.

Lucie Vopálenská, Věra Luptáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme