Emise už v roce 1780, požáry a černá smrt. Alpský ledovec se stal unikátní kronikou tisíciletí
Evropané vypouštěli emise už kolem roku 1780. To odhalil rozbor materiálu, který se uchoval v alpském ledovci. Vědci z Bernu a Postupimi zkoumali vzorky z pylových zrn, spor nebo dřevěného uhlí z ledovce na italsko-švýcarském pomezí. Článek o tom vyšel v časopise Geophysical Research Letters.
Zajímavé informaci o dějinách Evropy vědcům zprostředkovala sonda do ledovce Colle Gnifetti. „Všechny získané informace porovnali s historickými záznamy,“ upozorňuje pro Český rozhlas Plus lékař a odborník na životní prostředí Miroslav Šuta.
Poslechněte si Laboratoř o kronice uložené v ledovci, hledání ekologičtějšího leteckého paliva a vlivu změny klimatu na lyžařskou sezónu. Debatují polární bioložka Marie Šabacká, odborník a lékař Miroslav Šuta a herec Miroslav Táborský
Na rozdíl od místních kronik, které bývají omezené na konkrétní oblast, materiál získaný z ledu umožňuje sledovat chod dějin několika zemí Evropy na území rozloze stovek kilometrů. Týká se to Francie, Švýcarska, severního Španělska a severní Itálie.
„Najdeme tam nepřerušený historický záznam, který ukazuje, jaké plodiny lidé používali, jak intenzivní bylo zemědělství, jak moc se odlesňovalo, jaké byly požáry nebo zda byly pandemie,“ vyjmenovává polární bioložka Marie Šabacká.
Už v 18. století lidé hojně využívali paliva, tenkrát to zřejmě bylo dřevěné uhlí. „Takzvaný black carbon, černý uhlík, tady byl naměřen ještě před průmyslovou revolucí,“ upozorňuje Miroslav Šuta. Zdá se tedy, že emise tedy lidstvo vypouštělo do atmosféry o 100 let dříve, než jsme předpokládali.
„Kácely se lesy a spalovalo se dřevo. Záleží přitom, v jaké míře k tomu docházelo.“
Miroslav Šuta (odborník na životní prostředí)
„Kácely se lesy a spalovalo se dřevo. Záleží přitom, v jaké míře k tomu docházelo,“ doplňuje odborník. „Nemusí to být ideální z hlediska vlivu na zdraví a ekosystémy.“
Osivo a hladomor
V některých částech světa chybí kroniky nebo jiné záznamy o místním dění nebo komunitách. Zvolená metoda výzkumu by mohla pomoci tamní dějiny rekonstruovat. Mohla by přispět k výzkumu vymřelých civilizací, například v Jižní Americe. „Podobné to je ve Střední Asii nebo v Grónsku,“ doplňuje Šuta.
Aktuálně se badatelé věnovali rozboru pylových zrn, dřevěného uhlí a měřili izotopy kyslíku, který ukazuje na míru oteplení. Materiál z let 1000 až 1300 například napovídá, že tenkrát bylo v Evropě tepleji, než dnes.
Když se později kontinent ochladil, množství lesů v uvedených částech Evropy vzrostlo až o 60 procent. Z nálezů v ledovci se dá také vyčíst, kdy probíhalo rozsáhlé odlesňování nebo kdy začalo intenzívní využívání zemědělství.
„V letech 1300 až 1315 hodně pršelo a v důsledku toho docházelo k hladomorům. Hodně osiva a zrní se nezachovalo na zimu, protože zplesnivělo,“ uvádí další příklad Marie Šabacká.
V roce 1348 Evropu postihla pandemie černého moru, který vymýtil velkou část populace. Teprve kolem roku 1500 se z této rány kontinent vzpamatoval.
Sopka a revoluce
Pozdější záznamy odhalily i sopečné erupce a jejich následky. Jedna se odehrála v roce 1815, rok 1816 vědci nazvali rokem bez léta. V této části Evropy bylo o 1 stupeň chladněji, obloha se zatáhla a nastala velká neúroda.
Odlesňování v Brazílii zrychlilo. Navzdory klimatické konferenci přišel prales o největší plochu od roku 2015
Číst článek
Zmíněné období se odráží i v literatuře a umění. „Umělci, jako byli lord Byron nebo spisovatelka Mary Shelleyová, se usídlili ve vile u ženevského jezera a psali tam svá díla,“ připomíná Marie Šabacká. Shelleyová v tomto období vydala svůj nejznámější hororový román Frankenstein.
Ze vzorků z ledovce vědci také poznali, kdy se lidé snažili zúrodňovat půdu, jak vypadala po požárech nebo velkém odlesňování. Také ze záznamů vyčetli nové trendy ve výživě.
„Lidé začali víc využívat brambory, to bylo v severních Alpách, a kukuřici v jižních Alpách. Byla totiž odolnější než pšenice, ječmen nebo oves,“ popisuje situaci bioložka.
Neznámý virus
Vědce také zajímá, jak taje věčně zmrzlá půda, neboli permafrost. „Na Sibiři zemřely celé vesnice třeba na španělskou chřipku nebo pravé neštovice,“ říká vědkyně a připomíná případ, kdy se v roce 2016 nakazil a zemřel dvanáctiletý chlapec od desítky let mrtvého soba nakaženého antraxem.
„Viry i bakterie dokážou být patogenní i desítky tisíc let a déle,“ varuje Marie Šabacká. Sibiř je ale velice málo obydlená, takže šíření viru se mnohdy omezí na jednu vesnici. Nebezpečí metanu a uhlíku, které se uvolňují z permafrostu považuje vědkyně za závažnější.
Poslechněte si celou Laboratoř vědců a herců o kronice uložené v alpském ledovci, hledání ekologičtějšího leteckého paliva a vlivu klimatické změny na lyžařskou sezónu. Debatují polární bioložka Marie Šabacká, odborník na životní prostředí a lékař Miroslav Šuta a herec Miroslav Táborský. Moderuje Martina Mašková.
