,Z chráněných území nemají kam expandovat‘. Ochrana goril může vést k častějším infekcím
Důsledná ochrana, díky které se podařilo zachránit původně kriticky ohrožené gorily horské, má i svou stinnou stránku. Podle unikátní studie českých biologů, kterou zveřejnil časopis Scientific Reports, jsou gorily náchylnější k infekčním chorobám. Roli paradoxně hraje i stoupající počet zvířat žijících na chráněných územích.
V současnosti můžeme gorily horské najít pouze na dvou místech na světě. Žijí v přísně chráněných národních parcích v ugandském pohoří Bwindi a pohoří Virunga, které leží na území Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo.
V minulém století byly ohrožovány pytláky i lidskou činností, ale díky intenzivní ochraně se podařilo zabránit jejich vyhynutí. „V současné době je goril horských už přes tisíc,“ říká primatoložka Klára Petrželková z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.
„V sedmdesátých letech klesly jejich počty ve Virunze až na zhruba 250, ale díky velice striktní ochraně se počty zvyšují. Teď je ve Virunze 604 goril, ostatní jsou v Bwindi,“ uvádí studie.
Dá se říct, že goril přibývá od chvíle, kdy si domorodci i díky americké bioložce Dian Fosseyové uvědomili, že tato zvířata mohou být dobrým turistickým lákadlem, na kterém se dá vydělávat. A protože jde o klidné, neagresivní tvory, mohou je lidé díky průvodcům vidět i velice zblízka.
Málo prostoru
Samec gorily horské měří až 170 centimetrů a váží kolem dvou set kilogramů, samice má o polovinu méně. Vyznačují se hustou srstí, která samcům v dospělosti na zádech zešediví, a proto se jim říká stříbrohřbetí.
A právě kolem těchto dominantních samců se vytvářejí až čtyřicetičlenné sociální skupiny, které ale potřebují určitý prostor. A to začíná být problém.
Planetu dokážeme zachránit, věří přírodovědec Attenborough. Naději mu dodávají gorily
Číst článek
„Tím, že se vyskytují jen na chráněných územích, nemají kam expandovat,“ přibližuje realitu česká vědkyně. „Oba národní parky jsou striktně ohraničeny a v jejich okolí je velice vysoká hustota lidská populace. Takže počty zvířat rostou, ale nezvětšuje se jejich území.“
A to přesto, že goril horských je už tolik, že tři roky nepatří mezi kriticky ohrožené druhy, ale už „jen“ mezi ohrožená zvířata, takzvaný ohrožený taxon. Zároveň právě od roku 2018 se pracovníci organizace Gorilla Doctors stále častěji setkávají u těchto goril s gastrointestinálním onemocněním, tedy poruchou trávicího traktu.
„Pozorovali klinické příznaky, že zvířata strádala a došlo ke zhoršení jejich kondice. Při pitvách uhynulých goril pozorovali gastritidy, tedy onemocnění žaludku. V těch žaludcích viděli léze, které podle jejich názory způsobovaly strongylidní hlístice.“
Tamní úřady proto oslovily český Ústav biologie obratlovců, který v tomto oboru patří k nejlepším na světě, aby zmapoval situaci.
„Ty gastritidy nebyly pozorovány všude, ale jen v určitých oblastech Virungy a Bwindy. A protože jsme věděli, že tam docházelo k jinému růstu té populace a byly tam jiné vegetační typy, tak jsme si je rozdělili do několika skupin. U těch jsme pak sledovali vliv pohlaví, sociálního statutu, velikosti skupiny a také, jestli je sezona deště, nebo sucha, protože i to má vliv na vznik parazitární infekce,“ popisuje Petrželková.
Tisíce vajíček parazitů
Během dvouletého výzkumu čeští odborníci analyzovali tisíce vzorků gorilího trusu, ať už z takzvaných nočních hnízd, anebo přímo od konkrétních jedinců. Jak prozrazuje doktorka Petrželková, potvrdily se velké rozdíly mezi jednotlivými skupinami:
„Nejvyšší intenzita infekcí je především v oblastech, kde byla pozorována tato gastrointestinální onemocnění. A ty rozdíly jsou dost markantní, v řádu tisíců vajíček.“
Jak se gorily připravují na stěhování? Chovatelé v pražské zoo je učí už teď chodit do boxů
Číst článek
Důvodem může být právě různé tempo růstu populací goril, ale třeba rozdíly v typech vegetace v různých nadmořských výškách, která je jejich potravou. Parazité jsou v žaludku býložravců běžnou záležitostí, za normálních okolností ale nezpůsobují zvířeti problémy s trávením, kvůli kterým může i zahynout – jako v těchto případech.
Výsledky studie jsou tak důležité pro tamní úřady. „Zjištění významných rozdílů v parazitních infekcích mezi skupinami goril je klíčové pro další rozhodování při poskytování veterinární péče, která zajišťuje přežití ohroženého druhu,“ říká Julius Nziza, hlavní veterinární lékař z organizace Gorilla Doctors ve Rwandě, která je založena na spolupráci Mountain Gorilla Veterinary Project a Karen C. Drayer Wildlife Health Center na University of California Davis.
Čeští odborníci se teď zaměřují na hledání příčin těchto infekcí u goril horských, a to i vzhledem ke stoupajícímu počtu zvířat žijících v omezeném prostoru rovníkové Afriky.
