Solný důl v Hallstattu je v ohrožení. Prehistorickou lokalitu čeká rekonstrukce
Je to nejstarší solný důl na světě a nevyčerpatelný zdroj archeologických objevů: lokalita Hallstatt (Halštat) v rakouských Alpách se bude rekonstruovat, aby byly zachráněny její hlavní galerie před postupem hory. Zpevňovací práce zahájené v polovině srpna mají za cíl zachovat lokalitu zanesenou v roce 1997 na seznam světového dědictví UNESCO příštím generacím, citovala agentura AFP zemského hejtmana Horních Rakous Thomase Stelzera.
„Stejně jako ve všech dolech vyvíjí půda tlak na galerie a hrozí, že je uzavře, pokud nic nepodnikneme,“ řekl archeolog Hans Reschreiter, který zodpovídá za vykopávky.
Hallstatt však není důl jako ostatní. V lokalitě se těžilo již před 7000 lety a místní důl je nejstarším solným dolem na světě. V první polovině prvního tisíciletí před Kristem tam žila bohatá civilizace, která dostala název halštatská kultura.
Halštatská úžlabina nad jezerem ve výšce více než 800 metrů nad mořem, kterou obdivují turisté z celého světa, v sobě ukrývá obrovské ložisko soli, jež je pozůstatkem po oceánu, který tam byl před 250 miliony let. Hornický cepín z jeleního paroží, který tam byl objeven v roce 1838, pak svědčí o tom, že se tam lidé 5000 let před Kristem snažili těžit sůl, řekl Reschreiter.
Halštatská kultura
Ale až v polovině 19. století zajistil objev velké nekropole slávu této lokalitě a dal nejstarší době železné název halštatská kultura. „Byly zde exhumovány tisíce těl, která u sebe měla bohatou bronzovou výzdobu, jež byla jinak vyhrazena pouze nejmajetnějším osobám. Kosterní ostatky nesou známky těžké fyzické práce vykonávané již od dětství a jsou zde i známky nebývalé prosperity,“ říká Reschreiter.
Sůl, která byla dlouho nazývána bílé zlato, byla v té době velmi ceněna a Hallstatt tehdy produkoval až tunu soli za den a zásoboval polovinu Evropy, říká expert. „Tato těžko přístupná lokalita byla v roce 800 před Kristem nejbohatší na kontinentě,“ říká. Svědčí o tom zejména meče s rukojetí z africké slonoviny a nádoby na středomořské víno, které se tam našly.
Čínská kopie rakouského Hallstattu dělá reklamu originálu
Číst článek
Unikátní svědectví
Druhá vlna vykopávek, které před šedesáti lety zahájilo Muzeum přírodní historie ve Vídni, přinesla další sérii překvapení. „V pozůstatcích galerií ukrytých více než 100 metrů pod zemí archeologové objevili unikátní svědectví o průmyslové činnosti z doby bronzové (mezi lety 3000 a 1000 před Kristem),“ uvádí Reschreiter. Zdůrazňuje, že v dolech pracoval velký počet lidí a práce byla pečlivě organizována.
Kromě podpěrných sloupů starých více než 3000 let a dokonale konzervovaných solí byly objeveny četné nástroje a kožené rukavice, které tehdy lidé užívali, a zbytky pochodní, jimiž byly galerie osvětlovány. Archeologové také objevili lano silné jako pěst a dřevěné schodiště z doby 1100 let před Kristem, nejstarší v Evropě.
Důl byl stále v provozu. Využívali ho Keltové - Hallstatt se někdy považuje za jejich metropoli - a v římské době dostávali legionáři umístění na Dunaji mzdu v naturáliích: v soli.
Dnes tam pracuje asi 40 lidí a ročně se tam vytěží 250.000 tun soli s využitím technologie těžby s pomocí vody pod vysokým tlakem.
„Sůl už nemá tu hodnotu jako ve starověku. Má ale více využití, zvláště ve farmaceutickém a chemickém průmyslu,“ říká technický ředitel firmy Salinen Austria Kurt Thomanek.
Ostatně pomocí moderních galerií dolu mohou být objevovány prehistorické prostory, zdůrazňuje Reschreiter. „Spolupráce s těžební společností je vynikající. Naštěstí, protože dosud jsme vytěžili jen jedno až dvě procenta lokality,“ dodává.
