Hydrolog: Dřív se měnilo počasí každých pět dní. To už neplatí, vedra trvají déle, než jsme byli zvyklí

V roce 2002 pustošily Česko ničivé povodně. Ovšem tam, kde se před 20 lety valila stoletá voda, letos hořelo. „Změna klimatu přináší častější výskyt takzvaného požárního počasí. Je dostatečně sucho, teplo a jasno na to, aby požár mohl snadno vzniknout. Za povodně v roce 2002 byla ta krajina tak nasycená, že i kdyby někdo škrtl zápalkou, tak požár nevznikne. Natolik byla krajina vlhká,“ srovnává hydrolog Jan Daňhelka.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Požár lesa v Národním parku České Švýcarsko, Mezní Louka nedaleko Hřenska

Požár lesa v Národním parku České Švýcarsko, Mezní Louka nedaleko Hřenska | Foto: Vojtěch Hájek | Zdroj: ČTK

Změn klimatu si všímá i on sám. „Když jsem začínal pracovat v Českém hydrometeorologickém ústavu, tak kolega vyprávěl, že v Evropě se počasí změní každých pět dní. Ale to už neplatí. Viděli jsme to třeba v letech 2015 a 2018 u nás. A platí to i v západní Evropě. Vedra trvají déle, než jsme zvyklí. Nedá se dělat nic jiného než vzít tento nový normál,“ říká Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Host: hydrolog Jan Daňhelka. Moderuje Zita Senková

Hydrolog připomíná, že změna klimatu bude pokračovat: „I kdybychom teď zastavili veškeré emise oxidu uhličitého, podmínky teplejšího klimatu tady budou. I to požární počasí bude ještě častější v několika následujících desetiletích.“

Zabránit podobným požárům jako v Českém Švýcarsku, které hořel víc než dva týdny, by mohla pomoci podle Daňhelky prevence.

Jak je na tom EU s požáry? V posledních patnácti letech nejvíce hořelo v Portugalsku, ukazují data

Číst článek

„Zaprvé je to výskyt lidí. Protože čím víc lidí tam je, tím větší je riziko, že se někdo zachová tak nezodpovědně, až požár způsobí. Samozřejmě můžete jít přes velmi restriktivní omezení. Zákaz vstupu. To ale podle mého není správné ani přínosné,“ uznává hydrolog a navrhuje dál:

„Podle mě je možné podívat se spíš na znalost rizika, na schopnost reagovat. Zmapovat si, kde hrozí riziko požáru, kde jsou nejohroženější lokality právě typu Českosaského Švýcarska. A potom se zaměřit na detekci vzniku požáru. Není to nic nového. Vždy existovala například letecká služba, která sledovala v exponovaných oblastech a časech, jestli někde nehoří. Ale nové technologie nám umožňují vyvinout efektivnější metody sledování.“

„Různé infračervené kamery citlivé na teplo. Satelity dnes sice ještě nemají takové rozlišení, abychom dokázali zjistit jeden malý ohníček, ale velice se zlepšují. Do budoucna určitě pomohou drony, různá čidla mohou pomoci odhalit požár o něco dřív, než se nám to daří dnes jenom na základě náhodné identifikace stoupajícího kouře, který někde vidíme,“ doufá Daňhelka a dodává:

Ministerstvo zemědělství u soudu zpochybňovalo změnu klimatu, odkazovalo se na konspirační teorii

Číst článek

„A pak samozřejmě mít zásahy připravené právě třeba v takový komplikovaných oblastech.“

„Tak jako při povodních v roce 2002 je realita vlastního požáru neuvěřitelně komplikovaná. A jakýkoli plán, který máte dopředu, je dobrý. Protože vám pomůže neřešit věci jenom na základě toho, že vidíte, že hoří zleva zprava.“

Změny, které přišly po povodních

Povodně zmiňuje Daňhelka proto, že to byly právě ony, kdo v minulosti tlačil společnost do některých změn.

„A to třeba v Praze už od 13. století. Když přišla povodeň, navýšil se terén, aby se osídlení dostalo z dosahu vody. Například v 19. století to znamenalo budování části náplavek v centru Prahy,“ přibližuje hydrolog.

Významné proto byly i povodně v roce 1997, od kterých letos v létě uplynulo 25 let. „Bylo to důležité pro nastartování, vytváření a zdokonalování modelů. V té době byl meteorologický model v samotných počátcích. V roce 2002, kdy přišly další povodně, už jsme byli o dost dál.“

Ani v roce 2002 ještě nebylo internetové připojení tak dostupné jako dnes, dodává Daňhelka:

„Na měřicí stanici byl člověk, kterému jste zavolal, on se podíval na přístroj a nahlásil to. Maximálně existovaly takzvané hlasové automaty, což byl telefon, který odpovídal umělým hlasem, zkrátka přečetl číslo a za hodinu zase. Teprve po zkušenostech z roku 2002 se přešlo na mobilní spojení stanic. Dřív byly jednou za hodinu dostupné desítky stanic, dnes je jich 550 každých deset minut.“

Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiozáznamu.

Zita Senková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme