Na severu bude v případě oteplení příjemněji. Není tam však úrodná půda, říká klimatolog Tolasz
O víkendu skončila světová klimatická konference v polských Katovicích. Státy se na ní shodly na pravidlech, podle kterých se bude naplňovat pařížská dohoda o ochraně klimatu. Ta má zajistit, aby teploty nestouply o víc než 2 stupně oproti předindustriálnímu období. Podaří se tento závazek splnit? Co hrozí, pokud ne? O tom v pondělních Dvaceti minutách Radiožurnálu hovořil klimatolog Radim Tolasz.
Jak jste coby klimatolog spokojen s výsledkem katovické konference?
Jako klimatolog spokojen nejsem, protože i když došlo na závěr k přijetí alespoň části pravidel, které pařížská dohoda potřebuje, tak problém byl v průběhu toho jednání hlavně s tím, jak se delegáti stavěli k té poslední zprávě IPCC (Mezinárodního panelu pro změny klimatu, pozn. red.), kterou já jako klimatolog, a řekněme, zároveň jako český zástupce v IPCC znám velice dobře a ten postoj některých zemí mě hodně překvapil, takže nejsem spokojen.
Rozhovor s klimatologem Radime Tolaszem o tom, jaké jsou závěry Světové klimatické konference v polských Katovicích
K tomu se nepochybně určitě dostaneme, ještě k této studii. Ta byla velmi podstatnou částí celého jednání. Ale jak jste spokojen s tím výsledkem? Jak jste spokojen s tím, že státy alespoň dokázaly najít shodu na tom, podle jakých pravidel nebo za jakých podmínek by se měla uplatňovat ona pařížská dohoda?
Pokud to takto oddělíme, tak si myslím, že spokojený být můžu a měli bychom být spokojeni všichni. A to i přesto, co jsem řekl, že nebylo přijato úplně 100 % pravidel, která byla naplánována. Ale je třeba se na to dívat tak, že se jedná o mezinárodní vyjednávání, kde velkou roli hraje diplomacie, politika a určitě ne každý může dosáhnout 100 % svého, každý musí trochu ustoupit.
Takže to, že se část těch pravidel posunula do dalšího roku, je možná škoda, ale zase na druhou stranu na to bude více času. Koneckonců začíná pařížská dohoda fungovat v roce 2020, tak máme pořád ještě dva roky čas to doladit.
Nová pravidla, boj za vědu i mladé ekologické hlasy. Závěry klimatické konference v pěti bodech
Číst článek
V pařížské dohodě se státy zavázaly udělat vše pro to, aby teplota do konce století nestoupla o více než dva stupně, nebo respektive spíše, aby se ten nárůst blížil 1,5 stupni. Podle toho, jak jste sledoval současná jednání, dokáže svět takový závazek naplnit?
Na to se dá těžko odpovědět. Pokud bychom vycházeli jenom z toho, jak jsme sledovali jednání posledních 14 dní, tak si myslím, že v žádném případě ne. Pokud se zamyslíme nad tím, jak je dnes nastartován vývoj klimatických scénářů a jejich realita, tak samozřejmě jsme někde na třech a více stupních Celsia na konci století.
Ale když se vrátíme k té speciální zprávě IPCC, tak ta celkem jasně říká, co by bylo třeba udělat pro to, abychom se na ty dva stupně dostali. Takže teoretická možnost tady pořád ještě je, ale já osobně nejsem přílišný optimista.
Já jsem se vás na tuto otázku ptala i proto, že se to zatím nedaří, a že i v tuto chvíli neustále dochází spíše ke zvyšování objemu emise skleníkových plynů. Takže to asi nedává příliš velkou naději na optimismus do budoucna.
To máte sice pravdu, ale měli bychom si uvědomit, že předchozí dohoda, Kjótský protokol, skončil v roce 2012, a přestože tam byla nějaká dohoda o dalším pokračování „postkjóta“, tak to je pořád dohoda, která se týká jenom rozvinutých zemí, a ty se nějakým způsobem chovají a své emise většinou snižují.
A Pařížská dohoda, která zavazuje ke snižování všechny státy, vstupuje v platnost až v roce 2020. Pohledem na tyto dvě dohody bychom neměli propadat pesimismu, protože pořád máme dva roky na to, aby se ten proces nastartoval. Dneska se nedá říct, že Pařížská dohoda se nedodržuje, protože ještě není co dodržovat.
Po dvoutýdenním jednání se zástupci 200 států shodli na pravidlech uplatňování pařížské dohody o klimatu
Číst článek
Na druhou stranu státy i v těch závazcích, které zatím jsou na stole, nedávají najevo nějakou přílišnou aktivní roli v tom, že by se emise měly snižovat. Mám na mysli hlavně rozvojové země.
My tady hovoříme o nárůstu teploty o 1,5 stupně, o 2 stupně, nebo dokonce o 3 stupně do konce století. Pojďte mi ale prosím říct, co všechno ty rozdíly znamenají? Dokázal byste mi přiblížit, co znamená navýšení teploty o 1,5 stupně, nebo o 2 stupně? Jak moc podstatný je ten půlstupňový rozdíl?
Ono se to nezdá, ale rozdíl je hodně podstatný. A zpráva IPCC, která vyšla v říjnu letošního roku, to docela přesně a na jednotlivých částech dává dohromady. Jde například o počet obyvatel, kteří budou ohrožení zvyšující se hladinou světového oceánu, a tam jde o miliony lidí.
Pokud to zvýšení bude při 2 stupních Celsia, nebo při 1,5 stupni Celsia - jde například o biodiverzitu. Často se hovoří o korálových ostrovech. Tam taky jde o to, jestli korálové ostrovy vůbec přežijí při 1,5stupňovém zvýšení, nebo nepřežijí při dvoustupňovém zvýšení. A takhle bychom mohli pokračovat v dalších částech.
Často se to v diskuzích marginalizuje a říká se - co to je půl stupně Celsia, ale musíme si uvědomit, že dnes jsme na jednom stupni Celsia, řekněme, za posledních 150 let vzestupu, a očekáváme, že dalšího půl stupně dosáhneme za 20 let, takže se proces oteplování nebývale zrychluje.
Nastanou extrémní sucha, tvrdí vědci. Zpráva je ústředním motivem klimatického summitu v Polsku
Číst článek
A jak přírodní ekosystémy, tak ani člověk na to není nachystán a bude mít problém se adaptovat, pokud s tím něco neudělá, že by tomu alespoň trochu zabránil.
A máme čekat, že by se v takové situaci objevili takzvaní klimatičtí uprchlíci? Pokud říkáte, že člověk bude mít problém se narůstající teplotě přizpůsobit, tak máme očekávat, že lidé budou migrovat z teplejších oblastí, které budou složitější k obývání?
Víte, když se trošku odbřemeníme od definic, tak by se dalo říct, že klimatičtí uprchlíci už jsou ti uprchlíci z arabských zemí nebo ze Sýrie, kteří jsou teď v Evropě.
Oni primárně neutíkají před tím, že by už se tam nedalo vydržet, protože je tam hodně teplotních extrémů nebo je tam problém se srážkami, ale dlouhodobě tam klimatická změna nabourává to, na co oni byli desetiletí zvyklí a dneska mají problém si vypěstovat obživu, čímž teda došlo k tomu, že se přestěhovali do měst.
Ve městech na ně nebyli nachystáni, vzniklo to, čemu se říká arabské jaro, které zvedlo migrační vlnu. Ale úplně na začátku byly problémy s dlouhodobým suchem. Dalo by se hodně zjednodušeně říct, že současná migrační vlna z těchto oblastí je zpackaná adaptace. V těch zemích dlouhodobě věděli, že tento problém bude a nebyli schopni anebo se nechtěli adaptovat. Teď vidíme důsledky.
Což by se ale mohlo posilovat, pokud bychom tedy nepřijali urychleně nějaká opatření, která by zpomalila oteplování.
Samozřejmě. Pokud se nic nestane a necháme tomu, řekněme, nepřirozený vývoj. To znamená, že budeme dále zvyšovat emise skleníkových plynů a dále nepříznivě zasahovat do klimatického systému, tak samozřejmě počasí si bude vybírat další daně v tom, že začnou být oblasti, které budou dále neobyvatelné a zvednou se další miliony lidí. To se samozřejmě dá očekávat.
Výsledek čtyřletého sucha: třetina rezervoárů podzemní vody je na extrémně nízkých stavech, říká klimatolog
Číst článek
Jedním z ústředních témat konference se stala zpráva mezivládního panelu pro klimatickou změnu, na kterou jsme už několikrát narazili. A ta zpráva dokonce předpokládá nebo počítá s variantou nárůstu teploty až o tři stupně, což by podle výsledků vědců mělo skutečně devastující následky. Jak je to podle vás reálný, nebo skutečně hrozící scénář?
Zatím podle aktuálních možností a podle aktuálních aktivit, řekněme, politických vyjednávání a podle toho, jak je nastavena Pařížská dohoda z pohledu dobrovolných závazků jednotlivých zemí, tak jsme opravdu na konci století podle klimatických scénářů na hranici tří a více stupňů Celsia.
Pravděpodobnost zatím je veliká. Je otázka, jestli to, co se podařilo v Katovicích, některé země přesvědčí k tomu, aby své závazky ještě před zahájením platnosti Pařížské dohody, to znamená před tím rokem 2020, zvýšily.
Pokud ne, tak po pěti letech dojde k nějakému kontrolnímu mechanismu a ještě pořád, řekněme, kolem roku 2025 je dostatek času na to nějakým způsobem reagovat tak, aby tři stupně byly maximem na konci století. To je podle mě to optimistické vyjádření toho, jak dopadneme na konci století, tři stupně.
A jak bude takový svět vypadat? Protože ta zpráva skutečně počítá se zásadními následky, s vymíráním řady druhů zvířat, s vymíráním řady rostlin, zvětšováním území, která budou v podstatě neobyvatelná.
To je samozřejmě pravda. Některé oblasti z hlediska teplotních a vlhkostních poměrů, například kolem Jemenského zálivu, už dneska mají klimatické scénáře nastavené takovým způsobem, že v letním období tam člověk nebude schopen vegetovat ve volné přírodě nebo mimo klimatizované oblasti.
To už se dneska ví, že v těchto oblastech to takto bude. Je samozřejmě třeba říct ještě to B k tomu, že jsou jiné oblasti, které budou mít příznivější klima, než ho mají dnes.
Za změny klimatu nemůžeme? Omyl, české emise CO₂ na hlavu patří mezi bohatými zeměmi k nejvyšším
Číst článek
Mám na mysli severní oblasti na severní polokouli a jižní oblasti na jižní polokouli, ale těch je samozřejmě méně. Často se říká, že se rozšíří zemědělské oblasti na sever, ale na druhou stranu si musíme uvědomit, jaká tam je půda.
Geografové a pedologové vědí, že půda je výsledek tisíciletých procesů v půdním horizontu. To znamená, že tam sice bude příjemnější počasí, budou tam příjemněji rozložené srážky - někde na severu Švédska, na severu Norska, ať zůstaneme v Evropě, ale že bychom tam pěstovali ječmen, to samozřejmě nebude možné, protože tam nebude půda.
Takže vždycky je třeba klimatický systém posuzovat z širšího spektra znalostí, které máme dnes a je otázka, jak se naše znalosti budou nadále prohlubovat.
Proti této zprávě se velmi rezervovaně stavělo hned několik zemí, které jsou poměrně silnými hráči a které jsou potřeba pro to, pokud chceme snižovat emise skleníkových plynů. Jedněmi z těch zemí byly například Kuvajt nebo Saúdská Arábie. Ale ty by v takovém scénáři, o kterém hovoříte, byly pravděpodobně velmi postiženými regiony.
Samozřejmě, že ano. Ale na druhou stranu jsou přesvědčeni o tom, že jsou dostatečně bohatí na to, aby si s tím poradili na místě. To znamená, aby je to takto nezasáhlo. Ale když už jste zmínila Saúdskou Arábii, já samozřejmě dokážu pochopit, že je to země, která je svou ekonomikou závislá na produkci a vývozu ropy, to je logické, ten jejich postoj. Ale na druhou stranu, ať se na mě kolegové ze Saúdské Arábie nezlobí, Saúdská Arábie na začátku října letošního roku odsouhlasila mimořádnou zprávu IPCC, která byla teď předložena v Katovicích, a tady proti ní měla výhrady.
V médiích se to možná neobjevilo, ale součástí delegací byly stejné osoby. Ne 100%, ale já sám jsem viděl v jihokorejském Inčchonu při schvalování této zprávy delegáta, který nakonec souhlasil s tím, jak zpráva byla předložena. Samozřejmě po těžkých vyjednáváních a po různých úpravách, ale tentýž delegát teď v Katovicích vystoupil s tím, že ta zpráva je úplně špatně a že se na ni nemůžeme vůbec dívat.
A čím si to vysvětlujete? To je politika, která hraje v Katovicích nebo na podobných summitech velkou roli?
Samozřejmě, že to je politika a samozřejmě, že jsou v tom peníze. To jsem říkal začátku. Ekonomika je postavena na fosilních palivech, a pokud si tu zprávu někdo přečte, kdo má před sebou ještě nějaké desítky let aktivního života, tak je mu samozřejmě jasné, že pokud by se podle té zprávy měly státy chovat, tak Saúdská Arábie z hlediska vývozu ropy skončí, protože ji nikdo nebude chtít. Takže já se jim nedivím. Ale na druhou stranu si myslím, že by si asi měli tito lidé uvědomit, že bojují taky za své děti a proti svým dětem, což je problém.
Celý rozhovor s klimatologem Radimem Tolaszem si poslechněte v přiloženém audiu.
