Velké sčítání koalů. Ekologům při ochraně zvířat pomáhají i drony a umělá inteligence

Australští ekologové hledali a počítali koaly s pomocí dronů, termovize a umělé inteligence. Našli o 15 % více zvířat než při běžné terénní práci a výzkum, který by jinak trval celý den, se zkrátil na hodiny. Bez lidského vkladu se ale nová metoda neobjede.

Canberra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sčítat velká zvířata, třeba antilopy, z letadel nebo satelitů bývá poměrně běžné. U koalů by to nemělo smysl, protože se schovávají pod korunami eukalyptových stromů. | Foto: CC0 Public domain, lvlaomi
Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou Laboratoř

Termovize, která je sama o sobě při sčítání zvířat poměrně běžná, využívá infračervených paprsků k záznamu teplot nalezených jedinců. Novinkou bylo využití dronu a strojového učení. Badatelé z univerzity v australském Queenslandu chtěli zjistit, kolik koalů najdou v terénu lidé a kolik dron. Zvířata počítají zvláště kvůli jejich ochraně.

Falešné stopy

„S pomocí dronů našli o 15 % víc koalů, na rozdíl od pozemních pozorovatelů,“ vysvětluje zoolog Miloš Anděra. Přínos metody podle něj spočívá také v počítačové analýze. Software založený na umělé inteligenci dokáže zpracovat velké množství dat. Běžný terénní hledač koalů podle údajů ze studie zveřejněné v časopise Scientific Reports našel kolem 70 % zvířat, která žijí v dané oblasti, dron 85 %.

Nepřítelem koaly v Austrálii je auto, vědci chtějí přísnější limity na rychlost

Číst článek

Sčítat velká zvířata z letadel nebo satelitů – třeba antilopy – bývá poměrně běžné. U koalů by to nemělo smysl, protože se schovávají pod korunami eukalyptových stromů: „Význam termovizní techniky je v tom, že pronikne i korunou stromů a koalu zaznamená,“ popisuje přínos metody Anděra. Koala dost času v životě prospí a ve zbytku konzumuje eukalyptové listí.

Aby software začal fungovat, vědci ho nejdřív museli naučit, kdy koala v daném místě je a kdy není:„Termovize jsou extrémně citlivé, dokážou rozeznat i desetinu stupně,“ připomíná etolog Marek Špinka. Podle něj je ale člověk v těchto pokusech nezastupitelný nejen při strojovém učení, ale i při odhalování falešných stop, snímků jiných zvířat nebo lidí.

Tuleni a satelit

Při využití termovize k hledání zvířat je klíčová teplota prostředí. Pátrání po koalech proto probíhalo většinou ráno a v chladnějších měsících, aby byl mezi teplotou zvířat a okolí co největší rozdíl. Situaci naopak vědcům zjednodušilo to, že koalové nepatří mezi sociální druhy. „Někde jsou zvířata rozptýlena po velké ploše, jindy máme problém je spočítat, protože jsou velmi hustě soustředěna,“ vysvětluje Špinka.

To se dá ilustrovat na případu tuleňů. V severních oblastech při jejich monitoringu běžně stačí satelitní nebo letecké snímkování. Ve středních zeměpisných šířkách sčítání ztěžuje fakt, že ploutvonožci, k nimž tuleni patří, tvoří velké kolonie složené ze stovek tisíc jedinců.

„Když je vyfotíte, těžko rozeznáváte jednotlivá zvířata,“ popisuje potíže ekologů Miloš Anděra. Australští badatelé teď chtějí sčítat zvířata kromě Queenslandu i v Novém Jižním Walesu a zaměří se také na jeleny, kteří jsou v australské přírodě považováni za invazní druhy.

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme