Moře mohlo způsobit úpadek civilizací, naznačuje nová studie. Hladina podle ní vzrostla až o dva metry

Hladina Středozemního moře v minulosti kolísala víc, než vědci předpokládali. Zhruba před 21 stoletími - před nástupem starověkého Říma i během relativně krátké doby stoupla o víc než dva metry a pravděpodobně mohla způsobit úpadek civilizačních center. Naznačuje to výzkum archeologů na izraelském středomořském pobřeží.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hladina oceánů se podle vědců zvyšuje rychleji, než se předpokládalo | Zdroj: Reuters

Archeologové z univerzit v Izraelské Haifě a kalifornském San Diegu zkoumali pomocí podmořských i pozemních výzkumů starověké město Dor. Město fungovalo jako významný přístav pro přilehlou oblast už od doby zhruba před 3800 lety.

Žraloci před 19 miliony let málem vyhynuli, zjistili američtí vědci. Příčina je zatím záhadou

Číst článek

Zatopený přístav

Postupně se v něm vystřídali staří Kananejci, Féničané, Izraelité, město ovládli Peršané a po nich přešlo pod vládu helénistických království. V římské době však město upadlo a hlavním přístavem se stala nedaleká Caesarea.

Význam Doru dokládají stavby – městské hradby, brány i přístavní infrastruktura. Vědci předpokládají, že tyto stavby ve své době stály na souši, nebo na úrovni moře, dnes jsou ale pod hladinou.

Archeology ale překvapilo, že z římské doby nic takového nenašli – v Doru nebyla žádná přístavní infrastruktura. Jediné, co souviselo s mořem, byla nádrž napájená kanálem, který zjevně využíval mořskou vodu a předpokládá se, že byl na její úrovni. Tato stavba je ale na úrovni současné mořské hladiny – asi o 2 až 2,5 metru výš, než starší stavby.

Vědci přitom předpokládají, že kdyby Římané mohli, Dorský přístav by jistě využívali dál.

Nižší hladinu moře ve starších obdobích přitom dokazují i výzkumy z dalších lokalit na pobřeží Středozemního moře. Podobně jako Dor ve stejné době upadl význam v lokalitách jako je Javne Jam, Ašdod Jam, a jak ukazují výzkumy z přístavu Ptolemais – dnešním Akku – i tam jsou přístavní stavby z helénistické éry pod současnou mořskou hladinou.

Měnící se hladina moře

Hladina moří v různých dobách přirozeně kolísá i mimo pravidelný příliv a odliv – rozdíl mezi maximální a minimální hladinou je v této části Středomoří zhruba 30 až 40 centimetrů. Vědci předpokládají, že od konce poslední doby ledové je hladina moří dlouhodobě relativně stabilní.

Několik ostrovů na Maledivách může být brzy pod vodou, říká místní vláda. Na hráze nemají peníze

Číst článek

Archeologické výzkumy ve východním Středomoří ukazují, že mezi střední dobou bronzovou a koncem doby železné se hladina za 700 let zvýšila asi o půl metru. Během pouhých dvou století na pomezí helénistické a římské doby se však zvýšila mnohem výrazněji – až o zmíněné dva metry.

Proměnlivost hladiny dokazují data i z jiných částí Středomoří včetně Jižní Francie, Korsiky nebo Kréty. Zatímco v jiných částech Středomoří se tyto změny dají vysvětlit tektonickou činností, v dnešním Izraeli se podobné změny dějí dál ve vnitrozemí – ve zlomu Mrtvého moře. Jak v deníku Haarec uvedl Assad Yasur-Landau z haifské univerzity, zemětřesení se jako příčina takovéto změny dá vyloučit. Archeolog zároveň přiznal, že vysvětlení nemá.

Vliv přírody na civilizace

Z historických pramenů jsou relativně známé hlavně důkazy o přírodních katastrofách. Těmi známějšími je zničení Pompejí sopečnou erupcí Vesuvu v roce 79 n.l., případně zemětřesení a následná přívalová vlna, která v roce 1755 zničila portugalský Lisabon.

Do roku 2100 stoupne hladina moří o metr, změny se zrychlují, uvedli experti. Jejich zprávu řeší panel OSN

Číst článek

Přírodní podmínky ale ovlivňovaly vývoj lidských civilizací i dlouhodoběji, v míře, kterou jednotliví historikové nebyli schopni zaznamenat, protože šlo o déle trvající procesy. Klima však například bylo jednou z pravděpodobných příčin takzvané krize pozdního středověku v Evropě ve 14. a 15. století. Tu způsobilo dlouhodobé ochlazení, které vyvolalo opakované neúrody a následně hladomory.

Naopak předchozí velký rozvoj středověké Evropy v 11. až 13. století je důsledkem teplejšího klimatu po roce 1000. Zatímco Evropě toto oteplení přineslo prosperitu a rozvoj, v Africe způsobilo rozšíření Sahary a s tím spojený úpadek. Jižní okraj pouště se mezi polovinou 11. století a 13. stoletím posunul o 200 kilometrů.

Opakující se sucha oslabila sahelské říše – například říše známá jako Ghana s vyspělými městskými centry kvůli suchům a neúrodám nedokázala odolat útokům pouštních kmenů, zhroutila se a těžiště západoafrické civilizace se posunulo na jih, kde ve 13. století vzniklo Mali.

Zdeněk Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme